JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 634/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva S. O., zastoupeného advokátem, proti žalované J. B., o zaplacení 6.881,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 15 C 309/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 6.12.2005, č.j. 12 Co 594/2005-202, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 6.12. 2005, č.j. 12 Co 594/2005-202, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 25.1.2005, č. j. 15 C 309/2004-130, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 6.881,- Kč s příslušenstvím.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalované dne 31.1.2006 a žalobkyně proti němu podala dovolání dne 1.2.2006, které doplnila dne 6.2.2006 a 21.2.2006. Dovolání bylo tedy podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě podle ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.

Dovolání žalobkyně však bylo tzv. blanketní a vymezen v něm byl pouze rozsah, v němž se rozsudek odvolacího soudu napadá (všechny výroky). V dovolání nebylo uvedeno, čeho se žalobkyně domáhá a nebylo ani odůvodněno.

Soud prvního stupně poté v rámci svých přípravných úkonů (§ 208 a násl. o.s.ř.) vyzval usnesením ze dne 2.2.2006, č.j. 15 C 309/2004-219, dovolatelku, aby doplnila své podání (návrh na zrušení rozsudku), které došel soudu dne 1.2.2006, a to ve smyslu ustanovení § 42 odst. 2 a § 79 odst. 1 věty druhé, odst. 2 o.s.ř. a uvedla, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu rozhodnutí napadá, v čem konkrétně spatřuje nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se dovolatelka domáhá. Dále poučil dovolatelku, že dovolání lze podat jen z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci s tím, že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. K doplnění podání stanovil dovolatelce lhůtu 15 dnů od doručení tohoto usnesení s poučením o následcích odmítnutí podání, pokud výzvě nebude vyhověno. Usnesení obsahující shora uvedenou výzvu bylo dovolatelce doručeno dne 14.2.2006 a v reakci na něj žalovaná provedla odůvodnění dovolání podáním došlým soudu dne 6.2.2006 a 21.2.2006.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, avšak dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.

Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolatelce určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; ani případný pouhý odkaz na text zákona anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti buď z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu, avšak jen do uplynutí dovolací lhůty (srov. usnesení NS ČR ze dne 5.2.2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 23, C 1688). Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§ 243c odst. 1, § 43 odst. 1 o.s.ř.), se po uplynutí této lhůty stává bezpředmětnou. Původně odstranitelné vady dovolání se totiž marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k případnému opožděně podanému doplnění dovolání nemůže přihlížet.

Jak patrno ze shora uvedeného, text dovolání, který měl k poslednímu dni dovolací lhůty pro žalovanou účinky pro řízení, konstantní interpretaci obsahu uplatněného dovolacího důvodu nevyhovuje. Zajisté je přípustné podat tzv. blanketní dovolání; není-li však toto konkretizováno řádným vylíčením dovolacího důvodu do konce běhu dovolací lhůty, brání kogentní povaha znění § 241b odst. 3 věty první o.s.ř., a tedy i již neodstranitelná vada náležitosti dovolání, dalšímu projednání věci dovolacím soudem.

Jak vyplývá z obsahu spisu, rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalované doručeno dne 31.1.2006. Tímto dnem jí začala běžet dvouměsíční lhůta k podání dovolání, která skončila dne 31.3.2006. V projednávaném případě žalované byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 2.2.2006, č.j. 15 C 309/2004-219, určena lhůta 15 dnů od doručení tohoto usnesení k možnému odstranění vad dovolání se ve smyslu § 241b odst. 3 o.s.ř. Jelikož výše uvedené usnesení soudu prvního stupně bylo žalované doručeno dne 14.2.2006, dovolatelka měla možnost doplnit dovolání do 1.3.2006.

Žalovaná sice včas podala dovolání, v němž vymezila jeho rozsah, neoznačila však dovolací důvody, ani je obsahově nevymezila. Protože dovolání lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a dovolání žalované postrádá označení dovolacích důvodů, nelze pro tyto obsahové nedostatky dovolání v dovolacím řízení pokračovat.

Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, v níž bylo možno tyto nedostatky dovolání odstranit, marně uplynula, dovolací soud dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl, aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi.

Pouze pro úplnost poukazuje se na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Podle něj dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V této věci tak bez ohledu na shora uvedené důvody by dovolání stejně nebylo možno projednat pro jeho nepřípustnost z posledně uvedeného důvodu.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 ost. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobci v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. července 2006

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu

Vydáno: 26. July 2006