JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 587/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., rozhodl v právní věci žalobkyně H. Č., zastoupené advokátem, proti žalovanému Č. s. a., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 73.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 6 C 183/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13.7.2005, č.j. 30 Co 274/2005-108, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13.7.2005, č.j. 30 Co 274/2005-108, jako soudu odvolacího byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Příbrami jako soudu prvního stupně ze dne 21.3.2005, č.j. 6 C 183/2004-74. Uvedeným rozhodnutím soudu prvního stupně bylo vyhověno žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 73.000,- Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 12.2.2003 smlouvu o nájmu nebytových prostor, na základě které žalobkyně jako pronajímatelka pronajala žalovanému jako nájemci nebytové prostory (blíže konkretizované ve smlouvě) v domě č.p. 10 v P., P. ulice, za nájemné 18.000,- Kč měsíčně, splatné do 10. dne v měsíci. Dále vzal za prokázané, že byla dohodnuta cena za vodné a stočné ve výši 200,- Kč měsíčně, kterou se žalovaný zavázal hradit žalobkyni čtvrtletně v hotovosti. Zjistil též, že nájemní vztah byl ukončen ke dni 30.4.2004. Dovodil, že žalovaný nezaplatil nájemné za období leden až duben 2004 a dále nezaplatil vodné a stočné za měsíce prosinec 2003 až duben 2004. Námitky žalovaného, že mu žalobkyně pronajala nezpůsobilé nebytové prostory, které nešlo dostatečně vytápět, neshledal opodstatněné, neboť topná souprava byla v pořádku a plně funkční včetně požadovaného výkonu. Zaujal názor, že žalovanému nevznikl nárok na slevu nájemného. Věc posoudil ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3, § 5 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor a vládního nařízení č. 142/1994 Sb. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením s tím, že výše uvedená smlouva ze dne 12.2.2003 obsahuje obligatorní náležitosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Podle odvolacího smlouva jako dvoustranný právní úkon vyhovuje i obecným náležitostem právních úkonů ve smyslu ustanovení § 34 a násl. o.z. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že předmětnou smlouvu je nutno považovat za platnou. Ztotožnil se též se závěrem soudu prvního stupně, že tvrzení žalovaného o vadném topném systému nebylo v dané věci prokázáno.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 13.1.2006 dovolání, aniž si pro dovolací řízení zvolil advokáta, který by toto dovolání rovněž podal. V dovolání dovolatel navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů v plném rozsahu.

Na základě výzvy soudu prvního stupně ze dne 17.1.2006 (podle které měl doložit žalovaný plnou moc advokáta pro dovolací řízení ve lhůtě 3 dní) pak žalovaný podáním došlým soudu dne 17.2.2006 předložil plnou moc, podle níž je zastupován v řízení o dovolání advokátem advokátem. Samotné dovolání opakováno ani doplněno zvoleným zástupcem z řad advokátů nebylo.

Z obsahu dovolání doručeného soudu prvního stupně dne 16.1.2006 plyne, že toto podání je označeno jako dovolání, obsahuje označení spisové značky soudů obou stupňů, jakož i náležité označení předmětu řízení a jeho účastníků.

Z dovolání však není zřejmé, na základě jakých skutečností dovozuje dovolatel jeho přípustnost. Z celého obsáhlého textu dovolání je patrno, že žalovaný rekapituluje obsah argumentace žalobkyně v její žalobě, poté následuje polemika se žalobními tvrzeními obsaženými v bodu I., II., III. – V. žaloby. Dovolatel tak vyjadřuje nesouhlas s důvody, které žalobkyně v žalobě uváděla a polemizuje nepřímo se skutkovými zjištěními soudy obou stupňů. Z dovolání konečně není ani patrno (a nelze to zjistit ani za použití výkladového pravidla uvedeného v ustanovení § 41 odst. 1, odst. 2 o.s.ř., které je použitelné podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř., jaký dovolací důvod dovolatel vlastně uplatňuje.

Za této situace dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je sice podáno zavčas, dovolatel doložil okolnost zastoupení advokátem pro dovolací řízení, avšak dovolání není v této věci přípustné.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Samozřejmým předpokladem pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu dále je, aby otázka, o níž se dovolatel domnívá, že je otázkou zásadního právního významu, byla vůbec pro rozhodnutí odvolacího soudu významná, jinak vyjádřeno, aby na ní rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo.

O takový případ v posuzované věci nejde.

Dovolání totiž neobsahuje žádná tvrzení, z něhož by bylo možno dovodit existenci předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Pouhá polemika se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, potažmo soudu odvolacího, nepostačuje ani k založení dovolacího důvodu nesprávného skutkového zjištění ve smyslu § 241a odst. 3 o.s.ř. Ostatně v situaci, kdy jde o dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, nepřicházel by takový dovolací důvod ani v úvahu. Dovolatel neuplatnil ani výslovně, ani nepřímo, žádný z přípustných dovolacích důvodů. Dovolací soud nemohl spolehlivě dospět k závěru, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo založeno na posouzení otázky zásadního právního významu, případně že by bylo v rozporu s hmotným právem.

Nezbylo proto dovolacímu soudu než aby podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 ost. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobkyni v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. března 2006

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu

Vydáno: 17. March 2006