JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 5070/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně JUDr. E. K., P. spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti žalované M. P., zastoupené advokátem, o zaplacení částky ve výši 698.107,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 5 C 202/96, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2008, č. j. 17 Co 35/2008-187, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

A. Předchozí průběh řízení

Původní žalobce D. , P., státní podnik, se domáhal na žalované zaplacení částky 698.107,90 Kč z titulu kupní smlouvy s odůvodněním, že žalovaná dne 2. 10. 1992 vydražila ve veřejné dražbě prodejnu státního podniku D. na ulici Hradišťská 254 v U. cenu, za kterou byla provozní jednotka vydražena, uhradila dne 29. 10. 1992. Ve dnech 5. 10. až 13. 10. 1992 pak byla na prodejně provedena předávací inventura, při níž byl zjištěn skutečný stav zásob ve výši 1.331.231,05 Kčs. Žalovaná se zavázala dle inventarizace provedené ve dnech 5. až 13. 10. 1992 dohodou o úhradě zásob ze dne 22. 10. 1992 (správně ze dne 15. 12. 1992 – dále jen „dohoda z 15. 12. 1992“) k uhrazení této částky do 30. 6. 1993. Podmínky smlouvy však nedodržela, když dne 19. 1. 1993 zaplatila pouze částku ve výši 500.000,- Kč.

Žalovaná namítala, že vydraženou prodejnu převedla již před šesti lety na paní J. N., která slíbila veškeré závazky včetně zásob uhradit, neboť převzala předmětné zásoby a vyvíjela v obchodě podnikatelskou činnost na základě živnostenského listu.

V průběhu řízení přešla veškerá práva k movitému a nemovitému majetku, jakož i jiná práva a majetkové hodnoty státního podniku D., P., na základě smlouvy ze dne 1. 4. 1994 na společnost P. spol. s r. o. Na majetek této společnosti pak byl usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 22. 11. 1996, č. j. 92 K 4/96-93, prohlášen konkurs. Správkyně konkursní podstaty JUDr. E. K. navrhla pokračování v řízení.

V předchozím řízení soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 3. 1999, č. j. 5 C 202/96-61 uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 698.107,90 Kč s příslušenstvím, a to na základě dohody z 15. 12. 1992.

K odvolání žalované byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2000, č. j. 20 Co 464/99-72, citovaný rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl v návaznosti na ustanovení zákona č. 427/1990 Sb., o převodu vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, k závěru, že příklepem licitátora ve veřejné dražbě dochází pouze k přechodu vlastnictví k vydraženým věcem, tj. k prodejně jako k provozní jednotce. K převodu vlastnictví k zásobám však dojde pouze, pokud při veřejné dražbě existoval, resp. byl k dispozici soupis zásob jako součást seznamu provozní jednotky podle inventarizace provedené ke dni vyhotovení seznamu. Uvedený soupis je nezbytnou náležitostí kupní smlouvy o zásobách, mlčky uzavřené mezi příslušnou organizací a vydražitelem, a to pod sankcí absolutní neplatnosti (viz § 4 odst. 3 a 5 zákona č. 427/1990 Sb., rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 11. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1445/96 a ze dne 16.12.1998, sp. zn. 32 Cdo 405/98).

V dalším řízení pak soud prvního stupně v rozsudku ze dne 2. 4. 2003, č. j. 5 C 202/96-114, s odkazem na závazný právní názor odvolacího soudu uzavřel, že kupní smlouva o zásobách je absolutně neplatná, neboť při veřejné dražbě nebyl k dispozici a ani neexistoval soupis zásob jako součást seznamu provozní jednotky, a stejně tak je neplatná i dohoda o úhradě zásob z 15. 12. 1992. Žalované však vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 451 občanského zákoníku, když žalovaná získala na úkor žalobce majetkový prospěch, neboť zásoby převzala bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že neexistuje soupis zásob, není možné určit výši bezdůvodného obohacení, a proto byla soudem prvního stupně žaloba zamítnuta.

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 17. 11. 2005, č. j. 17 C 208/2003-134, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 698.107,90 Kč s příslušenstvím. Dospěl k závěru, že k uzavření kupní smlouvy o zásobách došlo mlčky příklepem licitátora ve veřejné dražbě. Odvolací soud dovodil, že soupis zásob musel existovat, protože jinak by Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci nemohlo podle § 3 odst. 5 zákona č. 427/1990 Sb. potvrdit seznam provozních jednotek určených k dražbě.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovolací soud v rozsudku ze dne 22. 11. 2007, č. j. 26 Odo 323/2006-162, dospěl k závěru, že odvolací soud svůj závěr o existenci soupisu zásob založil na skutkovém zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, a proto předmětný rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odvolací soud následně rozsudkem ze dne 16. 6. 2008, č. j. 17 Co 35/2008-187, změnil rozsudek soudu první stupně tak, že uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 698.107,90 Kč s příslušenstvím. Konstatoval, že nebylo prokázáno, že při veřejné dražbě předmětné provozní jednotky existoval soupis zásob jako součást seznamu provozní jednotky podle inventarizace provedené ke dni vyhotovení seznamu. Za této situace je kupní smlouva o zásobách uzavřená při dražbě konané dne 2. 10. 1992 absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák., a to pro rozpor s ustanovením § 4 odst. 5 zákona č. 427/1990 Sb. Podle názoru odvolacího soudu však lze dražbu a kupní smlouvu o zásobách od sebe oddělit, neboť nemusejí věcně a časově spadat v jednu skutečnost. Protože sama žalovaná potvrdila převzetí zásob, přičemž z dohody o úhradě zásob vydražitelem ze dne 15. 12. 1992 je zřejmé, že ve dnech 5. až 13. 10. 1992 proběhla předávací inventura, při níž byl zjištěn stav zásob v ceně 1.331.231,05 Kčs, lze podle odvolacího soudu dovodit následné uzavření kupní smlouvy o zásobách podle § 588 obč. zák. mezi žalovanou a původním žalobcem. Dále odvolací soud uzavřel, že ve smyslu § 531 odst. 1 obč. zák. nedošlo k převzetí dluhu J. N.

B. Dovolání a vyjádření k němu

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřovala v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Jako dovolací důvod uvedla nesprávné právní posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a skutečnost, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Konkrétně namítala, že:

veškeré úkony, které byly uskutečněny po dražbě samotné, jsou absolutně neplatné, jelikož svým obsahem, formou i úmyslem byly uskutečňovány v souvislosti s provedenou dražbou a smlouvou o prodeji a koupi zásob, která nebyla platně uzavřena. Samotná dohoda o úhradě ceny zásob byla označena tak, že se jednalo o úhradu ceny zásob vydražitelem, je tedy zřejmé, že dohoda směřovala ke kupní smlouvě uzavřené při dražbě samotné. Dle ustanovení § 41 obč. zák. pak z povahy úkonů, okolností a obsahu úkonu vyplývá, že všechny úkony (předání a převzetí zásob, dohoda o jejich úhradě) směřovaly k dražbě samotné a nelze je od sebe oddělit. Konstrukce následně uzavřené smlouvy je tudíž nesprávná a navíc pro žalovanou překvapivá,

z dosud provedeného dokazování neplyne, kdo ve smyslu § 43a odst. 1 obč. zák. podal ofertu na straně prodávajícího, a zda se jednalo o dostatečně určitý návrh, ani komu byl ve smyslu § 43c obč. zák. návrh určen a kdo jej přijal, neboť

z výpovědi žalované, J. N. a P. N. je zřejmé, že předání zboží probíhalo za přítomnosti těchto tří osob a nelze proto dovodit, že zboží převzala (a kupní smlouvu o zásobách tím uzavřela) výlučně žalovaná. Navíc žalovaná a manželé N. odmítli převzít všechny věci zjištěné při inventuře a je tedy vyloučen konsenzus při převzetí,

M. P. a j. N. mohly jednat a i jednaly s úmyslem nabýt věci do odílového spoluvlastnictví. Na druhé straně však dohodu o ceně uzavřela samostatně žalovaná,

z výslechu vedoucí prodejny M. O., která prováděla následnou inventuru, je zřejmé, že inventuru prováděla toliko v souvislosti s provedenou dražbou, nikoliv jako pracovnice určená k předání věcí dle jiné, samostatné smlouvy,

dohodu o úhradě zásob měl podle údajů v ní uvedených s vydražitelkou uzavřít Ing. F. D. jako ředitel státního podniku, z jeho výslechu však vyplývá, že dohodu nepodepsal. M. O. nemohla dohodu podepsat, neboť potvrzuje svou účast pouze při provedené inventuře. Pro zjištění odvolacího soudu o tom, že dohodu uzavřel právní zástupce původní žalobkyně, není ve spise opora v podobě doložené plné moci. Kdo dohodu za původní žalobkyni uzavřel a zda k tomu byl oprávněn, proto z provedeného dokazování neplyne,

protože původní žalobce i žalovaná byli v době uzavření smlouvy o zásobách podnikateli, měla by se na kupní smlouvu aplikovat ustanovení obchodního zákoníku.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

C. Přípustnost

Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o. s. ř.

Protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadené věci, je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

D. Důvodnost

Dovolání není důvodné.

1. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby příslušné orgány republik vyhotoví a potvrdí seznamy provozních jednotek, které budou nabídnuty k prodeji. Podle odstavce 5 téhož ustanovení je součástí seznamu i soupis zásob podle inventarizace provedené ke dni vyhotovení seznamu a jejich cena.

2. V rozsudku ze dne 13. 11. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1445/96, Nejvyšší soud dovodil, že účastník veřejné dražby svými nabídkami projevuje souhlas s tím, že nabude dražbou provozní jednotku včetně zásob za cenu, oznámenou licitátorem. Vydražení provozní jednotky znamená souhlas vydražitele rovněž s cenou zásob v rozsahu podle provedené inventury. Příklepem ve veřejné dražbě dochází mezi nabízející organizací a vydražitelem ke shodě o obsahu smlouvy o koupi zásob, které nejsou předmětem dražby (vydražení) – vlastnické právo k zásobám přechází na vydražitele dnem jejich fyzického převzetí. V rozsudku ze dne 16. 12. 1998, sp. zn. 32 Cdo 405/98, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nebyl-li součástí seznamu provozní jednotky dražené podle zákona č. 427/1990 Sb. soupis zásob podle inventarizace ke dni vyhotovení seznamu, je kupní smlouva o zásobách absolutně neplatná.

3. Dovolací soud souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v projednávané věci je kupní smlouva o zásobách, uzavřená mlčky na veřejné dražbě dne 2. 10. 1992, absolutně neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.), neboť inventární soupis zásob ke dni vyhotovení seznamu provozní jednotky, jak vyplývá z provedeného dokazování, pořízen nebyl. Zbývá proto posoudit, zda došlo k uzavření kupní smlouvy o zásobách následně, po uskutečněné dražbě, tj. předáním a převzetím zásob a písemnou dohodou o úhradě ceny zásob.

4. Nejvyšší soud má za to, že dohoda o úhradě ceny zásob, uzavřená následně po uskutečněné dražbě dne 15. 12. 1992, obsahuje podstatné náležitosti kupní smlouvy dle § 588 obč. zák., neboť je v ní uveden jak předmět koupě a prodeje (zásoby v prodejně č. 212 v U., Hradišťská 254), tak kupní cena. Výkladem podle § 35 odst. 2 obč. zák. lze pak dovodit jak vůli původního žalobce zásoby prodat, tak i vůli žalované zásoby koupit a zajistit si tak počáteční zásoby pro zahájení podnikání v prodejně s J. N.

5. Jde-li pak o platnost uvedené smlouvy, dovolací soud dospěl k závěru, že konsensus obou stran lze dovodit přímo z dohody o úhradě zásob vydražitelem ze dne 15. 12. 1992, kde je podepsána M. P., která v průběhu řízení tento svůj podpis nijak nezpochybnila. Žalované lze sice přisvědčit v námitce ad b/iv), podle níž z provedeného dokazování neplyne, kdo smlouvu za původního žalobce podepsal, neboť při porovnání podpisů osob jednajících za původního žalobce je zřejmé, že dohodu o úhradě zásob ze dne 15. 12. 1992 nepodepsal ředitel s. p. D. ing. D. a ve spise se nenachází žádný doklad o tom, že by uvedenou dohodu podepsal právní zástupce původního žalobce. I kdyby však osoba, která dohodu o úhradě zásob za s. p. D. podepsala, nebyla k tomuto právnímu úkonu řádně zmocněna, lze z následného jednání původního žalobce (srov. fakturu na č. l. 2 spisu, jakož i žalobu samotnou) dovodit, že původní žalobce její jednání dodatečně schválil (srov. ustanovení § 33 odst. 1 a 2 obč. zák.). Námitka neoprávněnosti podpisu původního žalobce na dohodě o úhradě zásob proto nemůže na závěru o platnosti uvedené dohody jako kupní smlouvy nic změnit.

6. Za shora popsané situace, kdy souhlasný projev vůle žalované s kupní smlouvu je dán jejím podpisem pod dohodou o úhradě zásob ze dne 15. 12. 1992, jsou nepřípadné námitky žalované ad b/i-iii), týkající se přítomnosti dalších osob při fyzickém převzetí zásob v prodejně.

7. Namítaná smlouva, kterou měla žalovaná převést závazek zaplatit kupní cenu zásob ve výši 698.107,90 Kč na J. N., je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.), neboť v rozporu s ustanovením § 531 odst. 1 a 3 obč. zák. nebyl dán souhlas věřitele s převzetím dluhu a předmětná smlouva nebyla uzavřena v písemné formě.

8. Dovolací soud nesouhlasí ani s právním názorem dovolatelky (ad a/), podle něhož v důsledku neplatnosti kupní smlouvy o zásobách uzavřené příklepem na veřejné dražbě jsou neplatné i úkony na ni navazující, zejména dohoda o úhradě zásob ze dne 15. 12. 1992. Důvod neplatnosti shora uvedené kupní smlouvy (tj. nepřítomnost soupisu zásob na veřejné dražbě) se na dohodu o úhradě zásob nevztahuje. Předmětem kupní smlouvy může být i soubor věcí (zde zásoby v prodejně), přičemž v době uzavírání dohody o úhradě zásob byla v prodejně již provedena inventura (proběhla 5. – 13. 10. 1992), a proto účastníkům bylo známo, jaké konkrétní věci se v prodejně nacházejí a co je předmětem koupě.

9. Nepřípadná je rovněž námitka žalované, že právní názor odvolacího soudu o následném uzavření kupní smlouvy je překvapivý. Předeslaný právní názor vychází z vyjádření žalobkyně ze dne 2. 6. 2008, č.l. 177 spisu, a z jejího závěrečného přednesu na jednání odvolacího soudu dne 9. 6. 2008, kde uvedla, že podle jejího názoru neplatnost kupní smlouvy o zásobách, která měla být uzavřena na veřejné dražbě, nezpochybňuje existenci „obchodního případu“ mezi účastníky, neboť žalovaná převzala zboží a byla dohodnuta i jeho cena. Za této situace nelze rozhodnutí odvolacího soudu označit za překvapivé, neboť překvapivými jsou podle konstantní judikatury Ústavního soudu jen ta rozhodnutí, jejichž přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat. Jde tedy o rozhodnutí, jež, z pohledu předcházejícího řízení, originálním způsobem posuzují rozhodovanou věc (srov. např. nález ÚS ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. III. ÚS 729/2000, nebo ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. IV. ÚS 321/2007).

10. K námitce žalované ad c), podle níž měl být právní vztah účastníků posouzen podle obchodního zákoníku, dovolací soud uvádí, že podle provedeného dokazování v době uzavření smlouvy žalovaná nebyla podnikatelem ve smyslu § 2 odst. 2 obchodního zákoníku, a proto nemohlo jít o tzv. relativní obchod podle § 261 odst. 1 obch. zák. Jelikož žalovaná zároveň ani netvrdila, že by si účastníci režim obchodního zákoníku podle § 262 odst. 2 dohodli, nelze na předmětnou smlouvu obchodní zákoník použít.

Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí je věcně správné, a proto dovolání bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř. ) zamítl podle § 243b odst. 2 o. s. ř. jako nedůvodné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobkyni prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 26. března 2009

JUDr. Iva B r o ž o v á , v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 26. March 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás