JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 451/2004

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ireny Hladíkové v právní věci žalobce P. f. Č. r., proti žalované Obci H., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k pozemkům, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 4 C 166/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 10. 2003, č. j. 20 Co 335/2003-68, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady dovolacího řízení v částce 2.575,- Kč, do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce ve svém jinak včasném dovolání brojil proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (soud prvního stupně žalobu zamítl) v tom směru, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam. Dovodil, že žalovaná obec neprokázala přídělovou listinou, že jí byly pozemky parc. č. 554 a násl. v k. ú. H. do 31. 12. 1949 přiděleny, jak předpokládá zákon č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí zejména v (zákonem č. 114/2000 Sb. doplněném) ustanovení § 2a odst. 3.

Dovolání není přípustné.

Odvolací soud správně dovodil, že pozemky přešly do vlastnictví žalované obce ještě před datem 31. 12. 1949, a to převzetím jejich držby ke dni 1. 12. 1949. Vzhledem k následnému přechodu na stát od počátku roku 1950 a ke znění § 2 odst. 1, § 2a odst. 1, 2 a 3 písm. a/ zákona č. 172/1991 Sb. se pozemky opět staly obecním vlastnictvím. Není rozhodné, že přídělová listina byla vystavena až 4. 12. 1954. Označení přídělce „československý stát – obec H.“ je sice poplatné právnímu stavu po 1. 1. 1950, neprotiřečí však závěrům odvolacího soudu. Již před převzetím držby se totiž jednalo o podmínkách předání pozemků obci, jak o tom svědčí listiny datované N. p. f. dny 27. 5. a 11. 11. 1949. Lze též přisvědčit odvolacímu soudu, že výčet způsobů prokázání přídělu v § 2a odst. 3 zákona č. 172/1991 Sb. je pouze demonstrativní a závěr o prokázání přídělu zůstává věcí posouzení soudu.

Odvolací soud tedy rozhodl jak v souladu s konstantní judikaturou k otázkám přídělu nemovitostí (převzetí držby jako okamžik nabytí vlastnictví), tak i – pokud jde o dovoláním namítaný nedostatek prokázání přídělu listinou – v souladu se shora citovanými ustanoveními zákona č. 172/1991 Sb., pokud jde o výkladu obsahu relevantních listin. Jeho rozhodnutí tedy nemá ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. zásadní právní význam a dovolací soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

Protistraně vznikl podle § 146 odst. 3 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení. Ty vznikly v důsledku písemného vyjádření k dovolání, za které náleží podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. polovina sazby za provedený úkon právní služby, tj. 5.000,- Kč (§ 5 písm. b/, § 14 odst. 1, § 15 cit. vyhl.), krácená však o 50% podle § 18 odst. 1 téže vyhlášky na 2.500,- Kč; nutno bylo dále přičíst režijní paušál 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 13. září 2004

JUDr. Ludvík David, CSc., v.r.

předseda senátu

Vydáno: 13. September 2004