JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 4/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emy Barešové a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce O. T. proti žalované J. H., zastoupené advokátem, o přechod vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 10 C 221/94, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.2.2000, čj. 19 Co 447/99-139, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.února 2000, čj. 19 Co 447/99-139, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 30.4.1998, čj. 10 C 221/94-120, zamítl návrh, aby na žalobce přešlo vlastnické právo k domu č. 29 a pozemkům v žalobě blíže specifikovaným, vše v katastrálním území H. H., podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických práv k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“).

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24.2.2000, čj. 19 Co 447/99-139, změnil v odvolacím řízení rozsudek soudu prvního stupně tak, že vlastnické právo k domu č. 29 na stavební parcele č. 137 a ke stavební parcele č. 137 a pozemkové parcele č. 797, 798/1 a 798/2, vše v katastrálním území H. H., přechází z žalované na žalobce. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud dospěl k závěru, že okresní soud nesprávně zhodnotil svá skutková zjištění když dovodil, že v daném případě nebyla nemovitost získána za cenu nižší než stanovily cenové předpisy. Nevzal totiž v úvahu existenci objektivně zjištěného, nezanedbatelného rozdílu mezi cenou kupní, která činila 67.468.69 Kč a cenou určenou podle tehdy platného cenového předpisu znalkyní Ing. V. ve výši 76.944,80 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě, a dále dovodil, že na pozemek zastavený domem, u nějž byly shledány podmínky pro přechod vlastnického práva podle uvedeného ustanovení se vztahuje stejný režim, který platí pro budovu. Tento režim pak vztáhl i na zbývající předmětné pozemky, které společně se stavebním pozemkem tvoří jeden funkční celek.

Rozsudek odvolacího soudu, jenž nabyl právní moci dne 29.3.2000, napadla žalovaná v celém rozsahu včas podaným dovoláním, jehož důvody opřela o ustanovení § 241 odst 3 písm. c) a d) OSŘ. Pochybení odvolacího soudu žalovaná spatřuje především v tom, že za správný považoval znalecký posudek Ing. J. V., který však, v důsledku nesprávného ocenění chléva jako samostatného objektu, stanovil cenu vyšší, než byla cena kupní, jež vycházela ze znaleckého posudku J. P. Své námitky v tomto směru dále rozvedla na základě rozboru posudků znalců, kteří dané nemovitosti oceňovali. Rozhodnutí odvolacího soudu proto podle dovolatelky vychází ze skutkového stavu, který nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že odvolací soud na základě chybného znaleckého posudku dospěl k závěru, že je zde dán důvod ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě. Žalovaná navrhla odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 (dále jen „OSŘ").

Dovolání splňuje náležitosti stanovené v § 241 odst. 2 OSŘ. Jeho přípustnost je založena na ustanovení § 238 odst. 1 písm.a) OSŘ, protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Jiné důvody přípustnosti dovolání shledány nebyly, a to včetně vad řízení ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 OSŘ. Uplatněné dovolací důvody jsou podřaditelné pod ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) a d) OSŘ.

Dovolací soud však nemohl přezkoumat napadený rozsudek odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů ( § 242 odst. 3 věta prvá OSŘ), protože zjistil, že v řízení došlo k vadě, která mohla mít za následek jiné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm.b) OSŘ), přičemž vadami řízení ve smyslu tohoto ustanovení je dovolací soud povinen zabývat se z úřední povinnosti.

Odvolací soud se totiž v odvolacím řízení nezabýval včasností odvolání, podaného žalobcem proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 30.4.1998, jenž byl doručen jeho zástupci dne 27.5.1999. Rozsudek obsahoval řádné poučení, že odvolání je možno podat do 15 dnů ode dne jeho doručení. Lhůta k podání odvolání končila žalobci 11.6.1999, což byl všední den, pátek. Dovolání však bylo podáno na poštu až v pondělí 14.6.1999, tedy po lhůtě, přičemž neobsahovalo žádost o prominutí zmeškání lhůty.

Protože pozdě podané odvolání je odvolací soud povinen odmítnout podle ustanovení § 218 odst. 1 písm.a) OSŘ, nemohl by o věci rozhodnout.

Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil podle ustanovení § 243b odst. 1 věta za středníkem OSŘ pro existenci vady řízení ve smyslu § 241 odst. 3 písm.b) OSŘ. Z toho důvodu nerozhodoval zvlášť o odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku. O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém řízení odvolacího soudu spolu s rozhodnutím o ostatních nákladech řízení ( § 243d odst. 1 OSŘ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. května 2002

JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 14. May 2002