JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 3466/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně S. s. D.-B., s. r. o., zastoupené advokátem, za účasti 1) J. V., 2) A. P, 3) R. M., 4) S. s. J., s. p. v l., 5) P. f. ČR, 6) O. A. Ch., a. s., 7) P. M., o návrhu na odklad právní moci správního rozhodnutí a o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 363/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 20. 12. 2007, č. j. 52 Co 8/2007-57, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením shora uvedeným potvrdil usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 14. 9. 2007, č. j. 6 C 363/2006-50, ve výrocích I., III. a IV.; byla (I.) odmítnuta žaloba na určení, že žalovaní 1), 2), a 3) nejsou spoluvlastníky pozemků p.č. st. 601, p.č. 456/19, 456/121, 456/52, 456/127, 456/128 v k. ú. S., čímž mělo být nahrazeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Pozemkového úřadu v Ch. ze dne 20. 10. 2006, č. j. PÚ 1256/2006-41/06-4581; výroky III. a IV. byl žalobce zavázán k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve prospěch žalovaných 1), 2), 3) a 4). Výrokem II. usnesení odvolacího soudu nebyla žádnému z účastníků stanovena povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž Pozemkový úřad v Ch. správním rozhodnutím výše označeným určil žalované 1), 2) a 3) za spoluvlastníky shora uvedených pozemků v k. ú. S., a to každého s podílem id. 1/3 vzhledem k celku. Toto rozhodnutí vycházelo z ustanovení § 9 odst. 4 a 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí zřídil věcné břemeno k pozemkovým parcelám č. 456/121 a 456/52 v k. ú. S. ve prospěch pozemku st. p. č. 601 v k. ú. S. Žalobce se následně žalobou podanou dne 21. 12. 2006 domáhal určení vlastnictví a nahrazení rozhodnutí správního orgánu s návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí pozemkového úřadu. Podání žaloby opíral mimo jiné o skutečnost, že je vlastníkem stavby bývalého kravína, dnes skladu postaveného a pozemku st. p. č. 601, vlastníkem zpevněných ploch a oplocení umístěných na pozemku p. č. 456/52, nájemcem staveb umístěných na pozemcích p.č. 456/127 a 456/128 a nájemcem všech těchto pozemků, tedy pozemků p. č. st. 601, 456/52, 456/127, 456/128 a části pozemku č. 456/121 v k. ú. S.

Odvolací soud dospěl k závěru, že procesní žalobní legitimace podle ustanovení § 246 odst. 1 o. s. ř. je podmíněna existencí správního rozhodnutí, které zasahuje kvalifikovaným způsobem do soukromoprávní sféry žalobce. V dané věci však bylo vydáno správní rozhodnutí, které zasahuje do žalobcovy soukromoprávní sféry pouze výrokem II. (o věcném břemenu), a proto nelze dovodit, že žalobce by byl jako nájemce dotčen výrokem pod bodem I., tedy určením vlastnictví, neboť jeho „dotčení“ je zprostředkované prostřednictvím původního vlastníka (prostřednictvím osoby povinné); tedy jedná se pouze o jakési „dotčení“ odvozené, nikoli přímé, jak je třeba vykládat § 246 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud též odmítl akceptovat námitku žalobce poukazující na právo nájemce na prodej předmětných pozemků, upravené v § 5 odst. 6 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, se zdůvodněním, že se jedná o právo akcesorické k nájemnímu vztahu mezi nájemcem a P. f. ČR. Tedy zanikl-li tento nájemní vztah, nelze se dovolávat ani uvedeného práva a stejně tak nelze se dovolávat vlastnického práva pro tvrzené právo odvislé od nájemního vztahu, a to právě s odkazem na hierarchii věcného a závazkového práva. Uvedené oprávnění tak nemůže být podle odvolacího soudu důvodem pro rozšířený výklad aktivní procesní legitimace ve smyslu § 246 odst. 1 o. s. ř.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož důvodnost opíral o nesprávné právní posouzení věci. Napadeným rozhodnutím správního orgánu bylo podle dovolatele zcela nepochybně porušeno právo žalobce domáhat se převodu nemovitostí ve smyslu § 5 odst. 6 zákona č. 95/1999 Sb., a žalobce je proto přesvědčen, že má právo, aby toto rozhodnutí správního orgánu bylo k jeho žalobě soudem přezkoumáno. Dovolatel zdůraznil, že P. f. ČR mu nejprve prodal budovy postavené na předmětných pozemcích, přičemž měl nejen přislíbeno, ale i zákonem č. 95/1999 Sb. zaručeno, že bude moci nabýt do vlastnictví i předmětné pozemky. V rozhodnutí odvolacího soudu spatřoval dovolatel odepření práva žalobce na přezkum správního rozhodnutí soudem a navrhl, aby napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání je přípustné, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu na zahájení řízení (§ 239 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací důvod je uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

K návrhu na podání žaloby podle části páté o. s. ř. je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, určena nebo zamítnuta (viz. § 246 odst. 1 věta první o. s. ř.)

Na základě písemné žádosti prodá P. f. vlastníkovi (spoluvlastníkovi) stavby, která je nemovitostí, zemědělský pozemek, na němž je umístěna tato stavba, a to v případě, že pozemek je funkčně spojen s touto stavbou a vlastník (spoluvlastník) stavby je oprávněným uživatelem tohoto pozemku. P. f. též prodá vlastníkovi (spoluvlastníkovi) stavby, která je nemovitostí, zemědělský pozemek sousedící s pozemkem, na němž je umístěna tato stavba, jestliže tento pozemek je funkčně spojen s touto stavbou a vlastník (spoluvlastník) stavby je oprávněným uživatelem tohoto pozemku (§ 5 odst. 6 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby).

Nárok dovolatele vyplývající z ustanovení § 5 odst. 6 zákona č. 95/1999 Sb. se uplatní pouze za předpokladu, že předmětné pozemky jsou ve vlastnictví státu a ve správě Pozemkového fondu ČR a dovolatel zároveň písemně požádá o koupi těchto pozemků. V daném případě však tato podmínka splněna nebyla, neboť vlastníky pozemků se v mezidobí, tj. před možným převodem pozemků na dovolatele, stali žalovaní 1), 2) a 3). Proto se právní úprava zákona č. 95/1999 Sb. neuplatní.

Pro přiznání aktivní věcné legitimace k podání žaloby podle části páté o. s. ř. zde absentuje zásah do (nájemního) práva žalobce. Za tento zásah nelze v daném případě považovat rozhodnutí pozemkového úřadu o určení vlastnictví předmětných pozemků podle § 9 odst. 4 a 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Tímto rozhodnutím, konkrétně výrokem I., nebyl dovolatel přímo dotčen na svých právech, tj. jeho právo nebylo rozhodnutím založeno, změněno apod. V této souvislosti dovolací soud pouze připomíná, že vlastnictví stavby a pozemku pod ní není založeno na zásadě superficies solo cedit, tedy vlastnictví stavby a pozemku jsou na sobě nezávislá a navzájem se přímo neovlivňují (viz § 120 odst. 2 občanského zákoníku). Shrnuto: strana žalující nemůže účinně ovlivnit rozhodnutí příslušného pozemkového úřadu o restituci pozemků – to je věcí vztahu mezi osobou v restituci oprávněnou, povinnou a pozemkovým úřadem (podrobněji viz § 9 zákona č. 229/1991 Sb. a též komentář Winterové a kol., OSŘ s vysvětlivkami a judikaturou, k § 246 o. s. ř., s. 596, 1. vyd., Linde, Praha, 2003).

Uplatněný dovolací důvod tedy není naplněn a odvolací soud rozhodl ve věci správně. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce zamítá (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).

Strana žalovaná sice měla v dovolacím řízení úspěch, nevznikly jí však žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 19. února 2009

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc.

předseda senátu

Vydáno: 19. February 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin