JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 3034/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele P., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 12. 3. 2008, sp. zn. 8 Co 78/2008, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Bruntálu pod sp. zn. 8 C 371/2005 (žalobce P., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. ČR, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků), takto:

I Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobce, podané u soudu 27. 12. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Bruntále z 13. 9. 2007, č. j. 8 C 371/2005-97. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalující společnosti s ručením omezeným, domáhající se, aby žalovanému P. f. ČR bylo uloženo uzavřít se žalující společností smlouvu o převodu pozemků parc. č. 421/1 (o výměře 90.598 m2), parc. č. 504/3 (o výměře 46.305 m2), parc. č. 309 (o výměře 1.115 m2), parc. č. 310 (o výměře 126 m2), parc. č. 344/1 (o výměře 85.137 m2), parc. č. 344/2 (o výměře 2.482 m2), parc. č. 311/1 (o výměře 31.512 m2) a parc. č. 1232/1 (o výměře 1.444 m2) za celkovou kupní cenu 206.596,50 Kč. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalobce P., s. r. o., proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 12. 3. 2008, sp. zn. 8 Co 78/2008, a to tak, že rozsudek Okresního soud v Bruntále z 13. 9. 2007, č. j. 8 C 371/2005-97, byl potvrzen. Bylo rovněž rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobce není důvodné, když soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění a projednávanou právní věc také správně posoudil po právní stránce.

Odvolací soud poukazoval zejména na to, že ohledně pozemků, uvedených v žalobě žalobce v této právní věci byly získány pohledávky žalující společnosti s ručením omezeným postupní smlouvou ze 16. 9. 2005 od postupitelky E. Z. za 991.345,- Kč. Všechny pozemky, ohledně nichž byla uzavřena postupní smlouva, byly postupující získány rovněž postupní smlouvou. Odvolací soud dovozoval, že žalující společnost získala ve smyslu ustanovení § 33 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., jako postupník, postavení oprávněné osoby podle uvedeného zákona o půdě, ale 31. 12. 2005 jí končila lhůta pro převod náhradních pozemků od P. f. ČR. Nálezem Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, Pl. ÚS 6/2005 (uveřejněným pod č. 531/2005 Sb.) byl totiž změněn článek VI. zákona č. 253/2003 Sb. tak, že datum nároku na poskytnutí náhradních pozemků byl stanoven na 31. 12. 2005. Tato objektivně stanovená lhůta ke splnění závazků nezávisela na jednání oprávněné osoby, ale na činnosti P. f. ČR, kterou jednání oprávněné osoby nemohlo v podstatě ovlivnit; nebylo ani rozhodné, zda nárok byl uplatněn i u soudu. Lhůta stanovená takto v § 13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění zákona č. 253/2003 Sb.) je lhůtou propadnou a uplynutím této lhůty nastal zánik práva a oprávněná osoba se po jejím uplynutí nemůže domáhat práva na převod pozemků.

Odvolací soud (s poukazem na právní závěry z judikatury soudů i z nálezů Ústavního soudu ČR) dovozoval, že v daném případě platí, že při postoupení pohledávek si postupníci museli být vědomi nejen možných výhod, nýbrž i rizika postoupení pohledávky s ohledem na způsob nabídky a přidělování, náhradních pozemků P. f. ČR.

Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení § 210 občanského soudního řádu, včetně výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tohoto řízení. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud, s přihlédnutím k tomu, že žalovaný, který byl v odvolacím řízení úspěšný se náhrady nákladů řízení vzdal.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 31. 3. 2008 žalující společnosti s ručením omezeným a dovolání ze strany tohoto žalobce bylo podáno u Okresního soudu v Bruntále dne 28. 5. 2008, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst.1 občanského soudního řádu. V dovolání tohoto dovolatele bylo navrženo, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání bylo v tomto dovolání poukazováno na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod bylo uplatňováno, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).

Dovolatel pokládá za nesprávný právní názor odvolacího soudu, že „v daném případě zanikl nárok žalobce na převod náhradního pozemku dnem 31. 12. 2005, neboť žalobce není původní oprávněnou osobou, ale pouze postupníkem“. Dovolatel zastává naproti tomu názor, že tento právní názor odvolacího soudu je v rozporu s článkem 11 Listiny základních práv a svobod i s článkem 2 odst. 3 Ústavy ČR i s článkem 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, které vycházejí z toho, že „vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah i ochranu“.

Dovolatel s poukazem na zákon č. 95/1991 Sb. (a jeho změnu provedenou zákonem č. 253/2003 Sb.) dovozoval, že v § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 95/1991 Sb. je i odkaz na ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., a to v tom smyslu, že toto ustanovení „do celkové množiny označené legislativní zkratkou oprávněné osoby řadí podmnožinu oprávněných osob podle § 11 odst. 2 zákona o půdě a dále i podmnožinu dědiců a podmnožinu postupníků“.

Dovolatel zdůrazňoval, že získal postupní smlouvou od oprávněné osoby restituční nároky za účelem realizace plánu zemědělského rozvoje, a to i za účelem plánovitého rozvoje činnosti tichých společníků jeho společnosti s ručením omezeným. Má za to, že touto skutečností se měly soudy obou stupňů zabývat v této právní věci a objasnit si, zda žalobce požadoval vydání náhradních pozemků z důvodu plánovaného rozšíření zemědělského rozvoje a obnovy venkova. Žalobce P. má již od 4.10.2005 uzavřenou s Bc. E. H. (z P. 5-S.) smlouvu o tichém společenství; Bc. E. H. je vlastnicí hřebčína v Ch.; žalobcem požadované pozemky, o něž jde v této právní věci, jsou vhodné pro rozšíření chovu s. vraníka, kterým se uvedená společnice žalující společnosti zabývá; hřebčín v Ch. je jeden ze čtyř největších zemských chovů tohoto k. vraníka. Je proto dovolatel přesvědčen, že v daném případě jde o spor, při jehož posouzení je třeba rozlišit skupinu postupníků z hlediska připravovaného záměru užití restitučních nároků; v těchto případě by neměl být uplatňován závěr, že postupník nemá po 31. 12. 2005 nárok na vydání náhradních pozemků

Ve vyjádření žalovaného p. f. ČR k dovolání dovolávající se společnosti s ručením omezeným P. bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno, neboť soudy obou stupňů správně posoudily projednávanou právní věc po právní stránce. Žalobce P. je postupníkem restitučních nároků z rozhodnutí p. ú., ale jeho nárok zanikl uplynutím doby a je nerozhodné, že byl uplatněn u soudu před uplynutím lhůty pro poskytnutí náhradního plnění; zaniklé právo tu nemůže soud přiznat. Žalovaný p. f. k námitkám dovolatele ohledně využití postoupených nároků na zemědělský rozvoj ještě dodával, že žalobce P. „neprovozuje žádnou činnost, která by souvisela se zemědělskou výrobou“.

Přípustnost dovolání dovolatele tu bylo třeba posoudit podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Odvolací soud posoudil projednávanou právní věc podle ustanovení § 33 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., dále podle článku VI. zákona č. 253/2003 Sb. a podle nálezu Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, PI. ÚS 6/05, i podle ustanovení § 13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění zákona č. 253/2003 Sb.).

V nálezu pléna Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, P1. ÚS 6/05 (vyhlášeným pod č. 531/2005 Sb. a uveřejněným také pod č. 226 ve svazku 39 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) bylo výrokem tohoto nálezu rozhodnuto: „Ustanovení § 13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění zákona č. 253/2003 Sb.), a článek VI. zákona č. 253/2003 Sb., pokud se týkají oprávněných osob, kterým vzniklo právo na pozemek podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a jejich dědiců se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu (tj. 20. prosincem 2005).

V části tohoto nálezu pléna Ústavního soudu ČR, označené VII/g, byl ohledně právního postavení postupníka (ve smyslu ustanovení § 524 občanského zákoníku) uveden i právní závěr, že „nelze dovodit závěr, podle něhož účinky zákona o půdě, jak jsou zakotveny v jeho preambuli, dopadají vždy i na postupníka“.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 53/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byl zaujat právní závěr: „Postupník práva na vydání náhradního pozemku podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) nemůže toto právo uplatnit po 31. 12. 2005; toto platí bez zřetele k tomu, že tato lhůta uplynula bez jeho zavinění“.

Vzhledem k uvedeným ustanovením právních předpisů i k citovaným právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) i z nálezů Ústavního soudu ČR, z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by odvolací soud ve svém rozsudku z 12. 3. 2008 (sp. zn. 8 Co 78/2008 Krajského soudu v Ostravě), v němž měl na zřeteli tatáž ustanovení právních předpisů i právní závěry z judikatury soudů i z nálezů Ústavního soudu ČR, řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem. A protože odvolací soud svým rozsudkem z 12. 3. 2008 neřešil ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, a ani právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlédnutím i k právním závěrům Ústavního soudu ČR, kterými jsou obecné soudy vázány) nebylo tu možné shledat u dovolání dovolávající se společnost s ručením omezeným předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, ale ani podle jiného ustanovení občanského soudního řádu z těch, která upravují přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů.

Přikročil proto podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému P. f. ČR v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 11. března 2009

JUDr. Josef R a k o v s k ý

předseda senátu

Vydáno: 11. March 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás