JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 3019/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce P. f. Č. r. zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Obci R. zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 5 C 126/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15.3.2005, čj. 22 Co 596/2004-256, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze výše označeným byl potvrzen v meritu věci výrok I. rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 17.5.2004, č.j. 5 C 126/2004-200, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že pozemky parc. č. 116/11, pův.č. 184, 130/1, 188/1, vše v katastrálním území a obci R., jsou ve vlastnictví České republiky. Odvolací soud zasáhl do prvostupňového rozsudku pouze ve výroku o nákladech řízení; ten (šlo o výrok II. odvoláním stran napadeného rozsudku) změnil tak, že výši nákladů řízení stanovil ve prospěch žalovaného namísto částkou 72.350,- Kč částkou 68.770,- Kč. Náklady odvolacího řízení pak byly straně žalované přiznány ve výši 12.079,- Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalovaný, a jeho dovolání směřovalo pouze do výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení. Dovolatel byl toho názoru, že předmětem úkonu ve věci nebylo plnění penězi neocenitelné (s tarifní hodnotou 10.000,- Kč podle příslušného ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění dalších předpisů), ale že předmět řízení bylo možné, a to exaktním výpočtem ve smyslu bonitace zemědělských pozemků, podle vyhl. č. 279/1997 Sb. penězi ocenit; pak by hodnota předmětu řízení činila 20.998.915,80 Kč, z nichž měla být vypočtena odměna za úkon právního zastoupení. Dovolatel proto žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v rozsahu nákladových výroků a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Žalovaný podal dovolání prostřednictvím právního zástupce, a stalo se tak v zákonné lhůtě. Samotný dovolatel, aniž by blíže zdůvodnil přípustnost dovolání, přičítal napadené části rozsudku odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce a dovozoval jeho rozpor s ústavními předpisy (čl. 36 odst. 1 Listiny).

Dovolání však není přípustné.

Řízení před nižšími instancemi sice začalo probíhat ještě podle občanského soudního řádu ve znění před účinností zák. č. 30/2000 Sb., tedy před datem 1.1.2001, avšak právní režim přípustnosti dovolání v tom směru, který byl relevantní pro nynější posouzení věci dovolacím soudem, nedoznal ani po posledně zmíněném datu změn.

Právní úprava dovolání nepřipouští, aby bylo podáno dovolání pouze proti akcesorickému výroku meritorního rozsudku o nákladech řízení. Tento závěr, vyplývající ostatně a contrario ze znění právního předpisu (§ 237 a násl. o.s.ř.), podepřel Nejvyšší soud opakovaně svou judikaturou.

Již v usnesení ze dne 30.11.1992, sp.zn. 3 Cdon 105/92 (publikováno jako R 9/1994 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) je deklarováno, že dovolání jen proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení, majícímu povahu usnesení, není přípustné. Týž právní závěr učinil Nejvyšší soud například i ve svém usnesení ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 (R 4/2003).

Dovolací soud proto dovolání strany žalované odmítl, a to podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o.s.ř.

Žalobci v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 14. září 2006

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu

Vydáno: 14. September 2006