JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 285/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr.Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., v právní věci žalobce P. D., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice, zastoupené Ministerstvem zemědělství se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, o zaplacení 1,059.676 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 63/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21.4.2005, čj. 20 Co 61/2005-216, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2005, čj. 20 Co 61/2005-216, se ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. listopadu 2004, čj. 12 C 63/2001-197, v části, ukládající žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 10% z částky 488.200 Kč od 18.10.2000 do zaplacení, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud v Praze 1 přiznal žalobci peněžitou náhradu za pozemky, jež mu nebyly v restitučním řízení vydány, zahrnující i náhradu za trvalé porosty na nevydaném pozemku, a to podle § 16 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“). Žalované rovněž uložil povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení ode dne, kdy prodlení s plněním dle jeho názoru nastalo.

Městský soud v Praze k odvolání žalované rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o náhradě do výše 488.200 Kč s příslušenstvím, představující náhradu za pozemky, a změnil jej co do částky 48.467 Kč s příslušenstvím, jež představovala náhradu za trvalé porosty.

Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž napadala jen jeho část, týkající se přisouzených úroků z prodlení z přisouzené částky 488.200 Kč. Nenapadá závěr soudů, že žalobci v tomto případě přísluší peněžitá náhrada za pozemky, jež nebyly vydány; v takovém případě, kdy nárok se opírá o § 16 odst. 1 zákona o půdě, nemá dle jeho názoru oprávněná osoba nárok na úroky z prodlení. Dovolatelka poukazuje na to, že rozsudek odvolacího soudu neobsahuje žádné odůvodnění týkající se povinnosti platit úroky z prodlení. Posouzení nároku na příslušenství považuje za otázku zásadního právního významu a dovolává se tak zřejmě možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Domnívá se, že přisouzení tohoto nároku neodpovídá dikci zvláštního zákona, jímž je zákon o půdě, a zvýhodňovalo by jednu skupinu oprávněných osob oproti jiným skupinám, jímž náleží naturální náhrada. Jde o zvláštní způsob náhrady bez dalších výhod. Upozorňuje na judikaturu Nejvyššího soudu, např. rozsudek čj. 24 Co 1266/99-219, ze dne 12.4.2000, podle něhož lze dovozovat povinnost platit úroky až z právních skutečností, které žalovaného zavazují. Tou je buď uzavřená dohoda s oprávněnou osobou, nebo až pravomocné rozhodnutí soudu, jímž bylo žalovanému uloženo určitým způsobem ve lhůtě plnit. V daném případě mezi účastníky k dohodě nedošlo a bylo na soudu, aby podle § 16 odst. 1 zákona o půdě rozhodl. Pokud by soud měl zato, že takový nárok žalobci svědčí, měl tento výklad zákona o půdě zdůvodnit, tj. uvést, podle jakého zákonného ustanovení se v souvislosti s příslušenstvím pohledávky řídil a z jakých skutkových okolností vycházel, což však neučinil. Dovolatelka dále uvádí, že přisouzenou částku, tedy včetně úroků z prodlení, již žalobci poukázala. Z obsahu dovolání lze usoudit, že uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu v části, týkající se úroků z prodlení jako příslušenství restitučního nároku na finanční náhradu za nevydané pozemku s tím, aby v této části byla věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce podal k dovolání vyjádření, v němž vyjadřuje názor, že otázku nastolenou dovolatelkou nelze považovat za zásadně významnou po právní stránce. Pro případ, že by dovolací soud měl jiný názor, namítá nedůvodnost dovolání. Celý spor se vedl z důvodu náhrady za trvalé porosty na pozemcích arboreta, žalovaná byla ochotna zaplatit pouze cenu pozemků 488.200 Kč; žalobce jí sdělil, že nemá námitek proti výpočtu finanční náhrady za samotné pozemky bez porostů v uvedené výši, požadoval však potvrzení, že tato náhrada nezahrnuje náhradu za nevydané porosty. To dovolatelka neučinila a dopisem z 18.10.2000 žalobci sdělila, že mu náhradu neposkytne. Od toho dne je proto v prodlení s plněním. Spor byl vlastně zbytečný a vedl se pouze z důvodu neochoty a prodlení na straně dovolatelky. Žalobce zastává názor, že podle § 33a zákona o půdě je nárok na náhradu pohledávkou, a proto se vztah mezi žalobcem a žalovaným řídí obecnými právními předpisy, tedy i ustanoveními občanského zákoníku (obč. zák.) o prodlení věřitele (správně dlužníka). Souhlasí s tím, že podle judikatury Nejvyššího soudu lze povinnost platit úroky z prodlení dovozovat až z právních skutečností, které žalovaného zavazují, takovou skutečností však nemusí být vždy jen dohoda nebo soudní rozhodnutí. Věřitel (správně dlužník) se dostane do prodlení i v případě, že je dlužníkem (správně věřitelem) o splnění požádám dle § 563 obč. zák. a pokud dlužníkovi (správně věřiteli) sdělí, že dluh nesplní. Tato skutečnost nastala i v daném případě. Opačný výklad by vedl ke zvýhodnění dovolatelky, která způsobila nutnost vedení soudního sporu o částku 488.200 Kč. Žalobce musel na poskytnutí náhrady čekat dalších 5 let až do skončení soudního řízení, ačkoli byl ochoten tuto náhradu přijmout již v roce 2000. Žalobce rozhodně není zvýhodněn, když jeho restituční záležitost je vyřizována již 14 let. Navrhl, aby dovolání bylo posouzeno jako nepřípustné a nedůvodné.

Dovolací soud posoudil dovolání jako včas podané, po formální stránce vyhovující požadavkům občanského soudního řádu (o.s.ř.) a přípustné podle § 237 odst.1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. Dovolací soud se prozatím zabýval povinností osoby věcně pasivně legitimované v řízení o náhradách podle § 14, § 16 a § 20 zákona o půdě v případech, kdy šlo o určitý způsob vypořádání mezi účastníky a zaujal stanovisko obsažené např. v judikátu, na nějž upozornila žalovaná. Odvolací soud zřejmě dospěl k závěru, že v daném případě se jedná o jinou právní situaci, než jaké se týkala judikatura Nejvyššího soudu, v odůvodnění svého rozsudku to však nevyjádřil a uložení povinnosti žalované zaplatit úrok z prodlení z přisouzené částky se nezdůvodnil, na což dovolatelka právem poukazuje.

Dovolací soud ovšem může v dovolacím řízení pouze přezkoumávat právní závěr odvolacího soudu a nemůže jej nahrazovat svými úvahami, pokud není z rozsudku odvolacího soudu zřejmé, z jakých skutkových a právních závěrů vycházel. Dovolací soud v tom spatřuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jež mu brání rozsudek odvolacího soudu přezkoumat pokud jde o jeho právní závěr týkající se povinnosti k placení úroků z prodlení, a dovolání proto nemohl věcně posoudit z důvodu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.

Rozsudek odvolacího soudu byl proto zrušen podle § 243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř. a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V něm bude také nově rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. července 2006

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu

Vydáno: 13. July 2006