JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 1824/2001

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Městské části P., zastoupené advokátkou, proti žalované M. H., zastoupené advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 123/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2001, č. j. 53 Co 285/2001-51, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2001, č. j. 53 Co 285/2001-51 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou dne 23. 3. 1998 u Obvodního soudu pro Prahu 10, domáhala se žalobkyně uložení povinnosti žalované vyklidit byt blíže popsaný v petitu žaloby, a to do15 dní od právní moci rozsudku.

Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 10. 2000, č. j. 18 C 123/98-39, žalobu zamítl. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, které předala k poštovní přepravě dne 30. 11. 2000. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 12. 2000, č. j. 18 C 123/9845, byla žalobkyně vyzvána k doplnění náležitostí odvolání uvedených v § 205 o. s. ř. Lhůta k doplnění byla stanovena do 2 dní od doručení s poučením, že odvolání není způsobilé k věcnému projednání před odvolacím soudem, který při nesplnění výzvy odvolací řízení zastaví. Žalobkyně ve stanovené lhůtě k doplnění odvolání nepřistoupila.

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31. 5. 2001, č. j. 53 Co 285/2001-51, odvolací řízení zastavil. Podání žalobce hodnotil jako blanketní odvolání, z něhož nebylo patrno, v čem odvolatel spatřuje nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu, ani čeho se domáhá. Podle odvolacího soudu je tedy zřejmé, že jde o odvolání, jehož vady brání tomu, aby bylo přezkoumáno. Své závěry opřel odvolací soud o ustanovení § 43 odst. 1 ve vztahu k ustanovení § 211 o. s. ř., ve znění účinném do 31.12. 2000.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včas dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnila. Tvrdila existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci. Výslovně se dovolávala právních závěrů rozhodnutí publikovaného pod č. 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s tím, že ani neuvedení odvolacího petitu nečiní odvolání neprojednatelným. Podle dovolatelky ze zákona jinak nevyplývá povinnost odvolatele uvést, zda a jaké důkazy odvolatel navrhuje. Dovolatelka proto navrhla zrušení usnesení odvolacího soudu.

Vzhledem k datu zahájení řízení v prvním stupni a datu vydání prvostupňového rozhodnutí odvolací soud správně v souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 30/2000 Sb., části dvanácté, hlavy I, bodu 15., podle něhož odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Stejně dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (bod 17. těchže přechodných ustanovení). Proto v tomto rozhodnutí jsou nadále uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.

Přípustnost dovolání v této věci tak podle uvedeného předpisu vyplývá z ustanovení § 238a odst. 1 písm. f) o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací přezkoumal proto usnesení odvolacího soudu v rozsahu vyplývajícím z ustanovení § 242 odst. 1, odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání nelze upřít opodstatnění.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu uvedeného ustanovení občanského soudního řádu ve znění již uvedeném, může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/45).

V posuzované věci odvolací soud vyšel správně z ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř., tedy aplikoval v úvahu přicházející předpis. Zbývá posoudit, zda tato ustanovení přiléhavým způsobem vyložil.

Výzva k odstranění vad podání musí obsahovat údaje o tom, v čem je podání nesprávné nebo neúplné, poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést, a poučení o tom, že řízení bude zastaveno, jestliže podání nebude včas opraveno nebo doplněno; výzvu činí soud formou usnesení.

Výzva soudu k odstranění vad podání musí obsahovat i určení přiměřené lhůty, ve které má účastník nesprávné nebo neúplné podání opravit nebo doplnit. Postrádá-li výzva k odstranění vad podání tuto lhůtu, nemůže soud řízení zastavit podle ustanovení § 43 odst. 2, věty první, o. s. ř.

Je-li z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá, nebrání neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně a čeho se odvolatel domáhá, dalšímu pokračování odvolacího řízení.

Dovolatelce lze přisvědčit, že uvedené závěry vyplývají z rozhodnut, zveřejněného pod č. 36/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, od něhož dovolací soud nemá důvod se odchýlit. Stejně tak lze připustit, že neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí a čeho se odvolatel domáhá, nebrání pokračování odvolacího řízení.

Aplikováno na projednávanou věc, nutno vyjít z obsahu odvolání žalobkyně, z něhož vyplývá, že toto směřovalo proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba podaná žalobkyní zcela zamítnuta. Odvolání je adresováno věcně a místně příslušnému odvolacímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, který ve věci rozhodoval, obsahuje údaje identifikující napadené rozhodnutí údajem o číslu jednacím, datu vydání, okruhu účastníků i předmětu sporu. Rovněž je z něj patrno, že odvolání směřuje proti meritornímu zamítavému výroku i akcesornímu výroku o nákladech řízení.

K tomu lze připomenout, že v posuzované věci odvoláním napadený výrok soudu prvního stupně obsahoval pouze jeden nedělitelný výrok, z čehož by i bez výslovného uvedení rozsahu, v němž je výrok napaden (jako je tomu v této věci), bylo dostatečně zřejmé, že předmětný rozsudek byl odvoláním napaden v plném rozsahu. Stranou nelze ponechat splnění náležitosti přiměřenosti lhůty, v níž mělo k odstranění vad odvolání dojít, čemuž v této věci lhůta dvou dní od doručení výzvy soudu prvního stupně zřejmě neodpovídá.

V takto vymezeném rozsahu dovolacího přezkumu nemohl proto dovolací soud dospět jednoznačně k závěru, že je usnesení odvolacího soudu správné, jak to má na zřeteli ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. Přikročil ke zrušení usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 1 a 5 o. s. ř.

Odvolací soud (případně soud prvního stupně) je v dalším řízení vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.). V dalším řízení rozhodne odvolací soud i o dosavadních nákladech řízení, včetně odvolacího i dovolacího řízení (§ 243d odst. 1, věta třetí o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 25. října 2001

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu

Vydáno: 25. October 2001