JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 1771/2004

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Ireny Hladíkové a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce P. f. Č. r., zastoupeného advokátem, proti žalovanému F. S., zastoupenému advokátem, o 211.110,16 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 5 C 1639/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2004, č.j. 17 Co 172/2002-181, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení o dovolání 9.270,- Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně výše označeným byl k odvolání žalovaného potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 14. 2. 2002, č.j. 5 C 1639/98-162, kterým byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci 92.553,16 Kč s příslušenstvím. V odvolacím řízení úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o nájmu nemovitosti k zemědělskému využití v souladu s § 663 občanského zákoníku a na základě této smlouvy (včetně dodatků) byl žalovaný povinen platit žalobcem požadované nájemné podle § 671 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Žalobce měl za žalovaným peněžitou pohledávku. Tvrzená pohledávka žalovaného za žalobcem z titulu uplatněných restitučních nároků podle zákona č. 229/1991 Sb., a vládního nařízení č. 504/1992 Sb., není peněžitou pohledávkou. Restituční náhrada spočívá v poskytnutí nemovitostí ve správě pozemkového fondu nebo v poskytnutí částky v hotovosti podle zvláštního předpisu, popřípadě ve vydání cenných papírů, které nemají povahu státních dluhopisů. Jednostranné započtení vzájemných pohledávek podle § 580 občanského zákoníku (dále „o.z.“) nepřichází v úvahu, když se nejedná o vzájemné peněžité pohledávky.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 3 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) a dovolací důvod tvrdí (posuzováno podle obsahu podání) v nesprávném právním posouzení věci. Napadené rozhodnutí má zásadní právní význam „ve vztahu k ustanovení o zániku závazku dle § 580 občanského zákoníku a také § 663 občanského zákoníku.“ Dovolatel je názoru, že oba soudy nesprávně vyložily ustanovení o započtení vzájemných pohledávek, když na jedné straně uznaly za pohledávku započtení schopnou částku 118.557,- Kč, na druhé straně neuznaly další částku k započtení, která převyšuje částku žalovanou. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto pro nepřípustnost, případně zamítnuto pro nedůvodnost.

Nejvyšší soud České republiky jako dovolací soud zjistil, že dovolání v dovolací lhůtě podala k němu oprávněná osoba, zastoupená advokátem (§ 240 odst.1, § 241 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolací soud neshledal přípustnost dovolání ani podle § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., ani podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.; odvolací soud přezkoumával první rozhodnutí soudu prvního stupně v souzené věci a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Rozhodnutím po právní stránce zásadního významu je rozhodnutí, které se odchyluje od ustálené judikatury, nebo přináší judikaturu novou s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1638/99, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 2, pod číslem C 148, a dále usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 8. 1995, sp. zn. III. ÚS 181/95, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 4, pod číslem 19).

Současně se musí jednat o právní otázku, která měla pro rozhodnutí o věci určující význam (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97,

publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, ročník 2001, pod číslem 27, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2956/2000).

Naopak za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí vyřešena v souladu s ustálenou soudní praxí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 932/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník1998, sešit 2, pod číslem 12, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1339/96, publikované v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, sešit 13, pod číslem 101).

Dovolání není přípustné.

Dovolatel předně nenastolil právní otázku, která měla určující význam pro rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci. Ze zjištěného skutkového stavu (do něhož není dovolací soud oprávněn zasahovat) vyplývá, že ohledně dovolatelem v jeho prospěch tvrzené další pohledávky k započtení na základě nároku na náhradu podle § 18a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., dovolatel ani neprokázal, že by měl takovou splatnou pohledávku za žalobcem (tedy splatnou pohledávku jakéhokoliv druhu). Takto zjistil soud prvního stupně skutkový stav (žalobce další tvrzené pohledávky žalovaného zpochybňoval) a odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Dovolatel v odvolání uplatnil pouze odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř. spočívající v nesprávném právním posouzení věci soudem prvního stupně. Za takto zjištěného skutkového stavu dovolatelem nastolená právní otázka (posouzení započtení podle § 580 o.z.) nemůže být relevantní pro rozhodnutí o této věci.

Pro úplnost dovolací soud podotýká, že dovolatel mylně interpretuje odůvodnění soudů nižší instance. Odvolací soud se shodl se závěry soudu prvního stupně ohledně nemožnosti započtení pohledávek mezi účastníky podle § 580 o.z. K započtení vzájemných splatných pohledávek nedošlo vůbec, neboť účastníci neměli pohledávky stejného druhu. Soud prvního stupně pouze odůvodnil zamítavý (odvoláním nenapadený) výrok rozhodnutí o zaplacení částky 118.557,- Kč tak, že žalobce se k tvrzení obrany žalovaného v této části připojil, nikoliv že nastaly právní účinky započtení podle § 580 o.z.. Odvolací soud dále rozvádí úvahy, proč nemohlo k tvrzenému započtení dojít.

Dovolací soud shledal tedy dovolání nepřípustným a odmítl jej podle § 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.

O náhradě nákladů řízení o dovolání bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobci náleží náhrada nákladů dovolacího řízení za zastupování advokátem ve výši 50 % odměny podle § 3 odst. 1 bod 5 za použití § 16 odst. 2 ve spojení s § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. (50 % z částky 18.390,- Kč při předmětu dovolacího řízení 92.553,16 Kč). Advokát učinil v tomto stupni řízení jeden účelný úkon (vyjádření se žalobce k dovolání). Vzhledem k předmětu dovolacího přezkumu nebyl dán důvod pro použití § 15 citované vyhlášky. Podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náleží k tomuto úkonu paušální částka 75,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 23. září 2004

JUDr. Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 23. September 2004