JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 1762/2001

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání L. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze 16.1.2001, sp. zn. 1 Co 129/2000, vydanému v právní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec pod sp. zn. 29 C 23/99 (žalobce L. H., který byl v řízení u odvolacího soudu zastoupen advokátem, proti žalovanému P. K., o ochranu osobnosti), takto:

I Řízení o dovolání se zastavuje.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Okresním soudem v Liberci bylo dne 16.9.1998 vydáno usnesení čj. 7 C 1187/97-17, jímž bylo řízení o žalobním návrhu žalobce L. H. proti žalovanému P. K. o ochranu osobnosti (domáhajícím se uložení omluvy a zaplacení 20.000,- Kč na náhradu vzniklé nemajetkové újmy) vyloučeno k samostatnému projednání, a to od řízení o žalobě o náhradu škody (za ušlý a ucházející výdělek, bolestné a ztížení společenského uplatnění), když uvedenému občanskému soudnímu řízení předcházelo trestní řízení soudní proti P. K., narozenému 30.6.1971, pro trestný čin ublížení na zdraví vůči L. H. z 20.7.1996, za nějž byl obviněný P. K. odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze 17.1.1997, čj. 5 T 16/97-33, k trestu odnětí svobody na 1 rok s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců.

Usnesením Okresního soudu v Liberci z 13.4.1999, čj. 7 C 269/99-5, bylo pak projednání žaloby o ochranu osobnosti postoupeno Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako soudu věcně příslušnému ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 občanského soudního řádu.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl rozsudkem z 29.3.2000, čj. 29 C 23/99-59, a to tak, že se „zamítá návrh na zaplacení částky 20.000,- Kč“; rozhodl také, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalobce proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze 16.1.2001, sp. zn. 1 Co 129/2000. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci (k rukám advokáta JUDr. A. Š., který byl ustanoven zástupcem žalobce „pro řízení vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec“ usnesením tohoto soudu ze 16.10.2000, čj. 29 C 23/99-76) dne 8.3.2001. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze 16.1.2000 podal žalobce svým vlastním podáním (z 20.3.2001), předaným na poště dne 21.3.2001 k doručení Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze 7.9.2001, čj. 29 C 23/99-116, byl žalobce vyzván, aby si pro dovolací řízení zvolil advokáta a jeho prostřednictvím podal doplnění dovolání, a to ve lhůtě jednoho měsíce. Toto usnesení bylo dovolateli L. H. doručeno 14.9.2001. K odstranění vady dovolání ve smyslu tohoto usnesení soudu prvního stupně ze 7.9.2001 nedošlo.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2001 Sb., podle něhož se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona anebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních procesních předpisů (tj. podle ustanovení občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).

Také v bodu 15 uváděných přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. je uloženo odvolacím soudům projednat odvolání proti rozhodnutím soudů prvního stupně, vydaným přede dnem účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (tj. před 1.1.2001), a rozhodnout o nich podle dosavadních právních předpisů.

V ustanovení § 241 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) bylo stanoveno, že dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání. Dovolání dovolatele, který nemá právnické vzdělání, musí být sepsáno advokátem, jenž za něj jedná (§ 241 odst. 2 občanského soudního řádu v již citovaném znění).

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 13/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že ustanovení § 241 odst. 1 občanského soudního řádu o tom, že dovolatel musí být zastoupen advokátem, pokud sám nemá právnické vzdělání, je ustanovením donucující povahy, jež nepřipouští výjimky. Nedostatek tohoto zastoupení je nedostatkem bránícím v pokračování dovolacího řízení. Jestliže dovolatel přes výzvu a poučení uvedený nedostatek ve stanovené lhůtě neodstraní, bude dovolací řízení usnesením dovolacího soudu zastaveno ve smyslu ustanovení § 243c občanského soudního řádu a ustanovení § 43 odst. 2 a § 104 odst. 1 občanského soudního řádu.

Podle citovaných právních ustanovení a podle uvedeného právního závěru z uveřejněné soudní judikatury vycházel dovolací soud i v daném případě a přikročil proto k zastavení řízení o dovolání podle již citovaných ustanovení občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb).

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 30. října 2001

JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v. r.

předseda senátu

Vydáno: 30. October 2001