JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 1733/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatelů: 1. O. T., 2. MUDr. V. T., 3. J. T., zastoupených advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze 6.10.2005, sp.z. 16 Co 234/2004, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 18 C 111/92 (žalobce Ing. P. K., zastoupeného advokátem, proti žalovaným O. T., MUDr. V. T. a J. T., zastoupeným advokátem, o vydání věcí), takto:

I. Dovolání dovolatelů se odmítají.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Po vynesení rozsudku Nejvyššího soudu z 28.5.2005, 28 Cdo 1243/2005 (jímž bylo zamítnuto dovolání dovolatelů O. T., prof. MUDr. V. T. a J. T. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 18.1.2005, sp.zn. 16 Co 234/2004, vydaném v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 7 C 74/2000) podal žalobce Ing. P. K. u Městského soudu v Praze dne 28.7.2005 návrh na vydání opravného usnesení podle ustanovení § 164 občanského soudního řádu ohledně rozsudku Městského soudu v Praze z 18.1.2005, sp.zn. 16 Co 234/2004. V tomto návrhu bylo ze strany žalobce uplatněno, aby ve výroku uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze bylo nesprávně uvedené čp. 234 domu v P.opraveno na správné číslo popisné 2334.

Městský soud v Praze vydal 6.10.2005 usnesení sp.zn. 16 Co 234/2004, jímž se rozsudek Městského soudu v Praze z 18.1.2005, sp.zn. 16 Co 234/2004, opravoval v měnícím výroku o věci samé tak, že výrok správně zní: „Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku ve věci samé opravuje tak, že žalovaní jsou povinni uzavřít se žalobcem dohodu o vydání domu čp. 2334, na zastavěné ploše – parcele 2753, s parcelou č. 2753 – zastavěnou plochou a s parcelou č. 2754 – zahradou, vše zapsané na listu vlastnictví č. 2856, pro katastrální území Z., v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu P.“. V odůvodnění usnesení Městského soud v Praze ze 6.10.2005 bylo uvedeno, že tu došlo ke zjevné chybě v psaní, která byla opravena podle ustanovení § 164 občanského soudního řádu; v tomto usnesení bylo uvedeno i poučení, že „proti tomuto usnesení není dovolání přípustné“.

Uváděné opravné usnesení Městského soudu v Praze ze 6.10.2005 bylo doručeno 14.10.2005 advokátu, který v řízení zastupoval žalobce, a dne 14.10.2005 také advokátu, který v řízení zastupoval žalované.

Dne 3.11.2005 došlo Městskému soudu v Praze (postoupením od Obvodního soudu pro Prahu 4, kam došlo 31.10.2005) podání žalovaných O. T., prof. MUDr. V. T., CSc., a J. T., zastoupených advokátem, označené jako „dovolání žalovaných proti opravnému usnesení Městského soudu v Praze ze 6.10. 2005 (16 Co 234/2004-354), kterým byl opraven rozsudek Městského soudu v Praze z 18.1.2005 (16 Co 234/2004-322), resp. dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze z 18. ledna 2005 (16 Co 234/2004-322) ve znění citovaného opravného usnesení ze 6.10.2005“.

Žalovaní v tomto podání navrhli, aby „dovolací soud zrušil napadený výrok (usnesení), kterým se součástí výroku o dohodě o vydání činí i dům čp. 2334 v katastrálním území Z., obec P., a aby v tomto rozsahu věc vrátil zpět odvolacímu soudu, aby jím bylo procesně řádně rozhodnuto“. Podle názoru žalovaných je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a c) a odst. 3 občanského soudního řádu; z obsahu dovolání dovolatelů vyplývalo, že dovolacím důvodem je tu nesprávné právní posouzení otázky opravného usnesení odvolacím soudem.

Podle názoru dovolávajících se žalovaných „by byla oprava podle ustanovení § 164 občanského soudního řádu jen neveřejným usnesením přípustná, pokud by šlo o pochybení v písemném vyhotovení rozsudku, avšak v souzeném případě – jak vyplývá z písemného vyhotovení protokolu o jednání – byl i rozsudek vyhlášen veřejně tak, že jeho předmětem byla jiná nemovitost“.

V daném případě nešlo, podle názoru dovolatelů, jen o chyby v psaní a počtech, ale o to, že nebyl vůbec identifikován předmět výroku rozsudku, respektive o něm nebylo řádně procesně rozhodnuto. Dovolatelé poukazovali na to,že v protokolu o jednání sp.zn. 16 Co 234/2004 ze dne 18.1.2005 je ve výroku ohledně označení nemovitostí v dohodě uvedeno, že jde o „dohodu o vydání domu čp. 234 na zastavěné ploše – parcele 2753 s parcelou 273“, přičemž nad posledně označeným číslem parcely je bez vysvětlení do protokolu ručně napsáno „2753“. V písemném vyhotovení rozsudku je však uvedeno,že jde o „dohodu o vydání domu čp .234 na zastavěné ploše – parcele č. 2753 s parcelou 2753“, aniž by byl rozpor s údajem jinak označené parcely v protokolu o jednání (tj. č. 273) vysvětlen“. V opravném usnesení ze 6.10. bylo pak opět uvedeno, že šlo o „dohodu o vydání domu čp. 234, na zastavěné ploše – parcele 237, a parcelou č. 2753“, tedy opět jinak, než byla uvedena parcela označena v protokole o jednání z 18.1.2005 a i jinak, než byla v následném písemném znění rozsudku z 18.1.2005. Nešlo tu, podle názoru dovolatelů, o pouhé chyby a zřejmé nesprávnosti, ale nebylo jisté, co je či vlastně bylo předmětem učiněného výroku. Podle názoru dovolatelů „je jisté, že rozsudkem odvolacího soudu v žádném případě nebylo rozhodnuto o domu čp. 2334 v katastrálním území Z., a to ani při vyhlášení rozsudku, ani v jeho písemné vyhotovení“. Tím, že tu byla soudem zvolena forma opravného usnesení, jímž bylo vlastně teprve poprvé rozhodnuto o domě čp. 2334 v P., byla porušena zákonná úprava ve smyslu článku 96 odst. 2 Ústavy ČR o rozhodování rozsudkem tříčlenného senátu, vyhlášeným veřejně a s možností odvolání proti rozsudku.

Přípustnost tohoto dovolání dovolatelů bylo třeba posoudit podle ustanovení § 236 - § 239 občanského soudního řádu, upravujících přípustnost dovolání. Dovoláním lze totiž napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, jen pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 občanského soudního řádu).

V ustanovení § 237 občanského soudního řádu je upravena přípustnost dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu ve věci samé. V ustanoveních § 238, § 238a a § 239 občanského soudního řádu jsou pak výslovně a taxativně uvedena jiná usnesení odvolacího soudu (než usnesení ve věci samé), proti nimž je dovolání přípustné. V žádném z těchto ustanovení není uvedeno usnesení o opravě rozsudku podle ustanovení § 164 občanského soudního řádu jako usnesení, proti němuž by bylo přípustné dovolání směřující proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu.

Dovolací soud proto přistoupil podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatelů, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 31. srpna 2006

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu

Vydáno: 31. August 2006