JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 1716/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně JUDr. J. R., správkyně konkursní podstaty úpadce Ing. J. M., zastoupeného advokátem, proti žalované K. b., a. s. o zaplacení 675.796,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 4/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2006, č.j. 13 Co 398/2005-75, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl v zamítavém výroku ohledně žaloby o zaplacení částky 675.796,- Kč s příslušenstvím potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 5. 2005, č. j. 21 C 4/2005-53; ve prospěch žalobce jako odvolatele byl prvostupňový rozsudek změněn jen z menší části přiznáním částky 28.738,- Kč s příslušenstvím. Žádný z účastníků nebyl zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení.

V řízení, v němž šlo o rozsah závaznosti ujednání o inflační doložce, jak bylo obsaženo ve smlouvě o nájmu nebytových prostor mezi účastníky (na straně pronajímatele byla ještě tehdy účastna manželka žalobce, z titulu jejich tehdejšího bezpodílového spoluvlastnictví) ze dne 5. 5. 1995, dospěl odvolací soud k závěru, že se tato doložka vztahovala až na sedmý a další roky nájmu (sjednaného na dobu určitou v délce 15 let). Za prvních šest let nájemního vztahu zaplatil žalovaný – nájemce jednorázově 2.741.400,- Kč. Žalobce Ing. M. však tvrdil, a v žalobě požadoval, doplacení nájemného podle míry inflace též za prvních šest let nájmu. Odvolací soud dovodil, že podle textu nájemní smlouvy nebylo vůlí stran si sjednat inflační resp. valorizační doložku již na prvních šest let nájmu, a to zejména proto, že

- doložka navazovala v textu na ujednání o měsíčním nájemném od sedmého roku nájmu,

- nájemné za prvních šest let bylo sjednáno již pevně jednorázově, nikoli zálohově (s přihlédnutím k valorizaci v budoucnu),

- nebyla dohodnuta jakákoli splatnost valorizovaného nájemného za úvodní období trvání smlouvy,

- jednorázově zaplacená částka za prvních šest let nájmu ve výši 2.741.400,- Kč se již po sjednání smlouvy dostala do dispozice žalobce, v tehdejší reálné hodnotě odpovídající nominální.

Právní nárok na doplatek nájemného z důvodu jeho valorizace, opřený příp. o § 7 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, tedy podle odvolacího soudu žalobci nevznikl.

Proti pro něj nepříznivému výroku rozsudku odvolacího soudu podal ještě žalobce, jako fyzická osoba, dovolání. Dovodil v něm jeho přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, spočívající v nesprávném hmotněprávním posouzení pro věc určující právní otázky odvolacím soudem. Namítl, že nižší instance nesprávně dovodily „sistaci“ smluvního ujednání o valorizaci nájemného. Toto ujednání však bylo součástí dohody o nájemném, nikoli již ujednáním o jeho splatnosti; výše nájemného byla sjednána tak, že se s valorizací nájemného o příslušnou míru inflace, zveřejněnou Českým statistickým úřadem, počítalo po celou dobu trvání nájmu od jeho počátku. Dovolatel žádal, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí nejen odvolacího soudu, ale i soudu prvního stupně a věc vrátil posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud shledal, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v otevřené lhůtě. V mezidobí dovolacího řízení byl na majetek žalobce dne 27. 6. 2006 pod sp. zn. 38 K 25/2005-258 pravomocně prohlášen konkurs, správkyně konkursní podstaty žalobce navrhla pokračování v řízení a vstoupila do něj namísto žalobce (§ 14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a uplatněný dovolací důvod, spočívající v tvrzeném nesprávném právním posouzení věci, odpovídal ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.

Dovolání však není přípustné.

Odvolací soud v podstatě správně vyložil již samotný původní text smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 5. 5. 1995, jak byla mezi účastníky uzavřena; také jím zmíněné doprovodné okolnosti uzavření smlouvy svědčí pro správnost jeho závěrů. Podle názoru dovolacího soudu je důvodem ve prospěch argumentů odvolací instance také text Dodatku č. 1 ke smlouvě, jenž byl ujednán dne 30. 1. 2002 a jenž nahradil sporný článek V. smlouvy zněním, obsahujícím nově konstruovanou inflační doložku platnou od 1. 1.2002 do budoucna. Je tedy zřejmé, že smluvní strany vyjadřovaly ve svých ujednání svou vůli ohledně inflační doložky velmi detailně a pokud by chtěly stanovit její platnost již od 5. 5. 1995 a nikoli až po šesti letech – uplynulých v květnu 2001 – bylo by takové znění doložky zařazeno ve smlouvě o nájmu nebytových prostor jinde, než teprve za pasáž o nájemném od sedmého roku trvání nájmu.

Odvolací soud tedy při svém právním posouzení věci nepochybil a posoudil určující právní otázku v souladu s hmotným právem. Jelikož nastolená právní otázka sama o sobě nevykazuje v obecné rovině judikatorní přesah či kontradikci, nebylo možné dovodit, že by byla přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. pro zásadní právní význam napadeného rozsudku naplněna (jiná alternativa přípustnosti nepřicházela v úvahu).

Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. žalobcovo dovolání odmítl.

Úspěšné straně žalované vzniklo podle § 243c odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, žádné jí však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 14. září 2006

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu

Vydáno: 14. September 2006