JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 1646/2004

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Ireny Hladíkové a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně P. Z., s.r.o., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Statutárnímu městu Z., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu nebytových prostor, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 9 C 115/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2004, č.j. 13 Co 8/2004-71, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení o dovolání 2.325,-Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 9. 2003, č.j. 9 C 115/2003-49, kterým byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti výpovědi smlouvy o nájmu nebytových prostor v Z., ze dne 28. 1. 2003. Zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry. Naléhavý právní zájem podle § 80 písm. c/ občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) na této určovací žalobě není dán. Rozhodnutí o určení neplatnosti výpovědi smlouvy o nájmu nebytových prostor by bez dalšího neopodstatňovalo závěr, že žalobkyně je nájemkyní nebytových prostor. Souběžně s tímto řízením probíhá další řízení, v němž se žalovaná domáhá vyklizení sporných nebytových prostor žalobkyní a v rámci toho řízení bude řešena jako otázka předběžná platnost výpovědi z nájmu nebytových prostor i existence nájemního vztahu mezi účastníky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a důvodnost o § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.

Dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, posuzuje-li otázku „správnost určovací žaloby jako způsob uplatnění nároku mezi účastníky podle § 9 odst. 2 písm. g/ zákona č. 116/1990 Sb.“

Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatelka v posouzení naléhavého právního zájmu na této určovací žalobě podle § 80 písm. c/ o.s.ř.

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání pro nepřípustnost.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala v dovolací lhůtě k němu oprávněná osoba, zastoupená advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolací soud neshledal přípustnost dovolání ani podle § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., ani podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.; odvolací soud přezkoumával právní rozhodnutí soudu prvního stupně v souzené věci a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Podle § 237 odst. 1 písm.c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Rozhodnutím po právní stránce zásadního významu je rozhodnutí, které se odchyluje od ustálené judikatury, nebo přináší judikaturu novou s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1638/99, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 2, pod číslem C 148, a dále usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 8. 1995, sp. zn. III. ÚS 181/95, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 4, pod číslem 19).

Současně se musí jednat o právní otázku, která měla pro rozhodnutí o věci určující význam (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, ročník 2001, pod číslem 27, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2956/2000).

Naopak za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí vyřešena v souladu s ustálenou soudní praxí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 932/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, sešit 2, pod číslem 12, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1339/96, publikované v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, sešit 13, pod číslem 101).

Dovolání není přípustné.

Dovolatelka považuje rozhodnutí odvolacího soudu za po právní stránce zásadního významu pro řešení právní otázky posouzení určovací žaloby jako způsobu uplatnění nároku mezi účastníky podle § 9 odst. 2 písm. g/ zákona č. 116/1990 Sb.

Podle § 9 odst. 2 písm. g/ zákona č. 116/1990 Sb., pronajímatel může písemně vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu určitou před uplynutím doby, jestliže nájemce přenechá nebytový prostor nebo jeho část do podnájmu bez souhlasu pronajímatele. Citované ustanovení upravuje jeden ze zákonem taxativně vymezených důvodů pro výpověď smlouvy na dobu určitou před uplynutím doby. Dovolatelem nastolená právní otázka posouzení určovací žaloby o neplatnost výpovědi „jako způsob uplatnění nároku mezi účastníky podle § 9 odst. 2 písm. g/ zákona č. 116/1990 Sb.,“ nemá logickou souvislost s předmětem sporu. Z tohoto ustanovení totiž pouze vyplývá, že zákon umožňuje pronajímateli, aby dal nájemci za určitých podmínek výpověď ze smlouvy o nájmu nebytových prostor na dobu určitou před uplynutím doby.

Pro úplnost dovolací soud podotýká, že judikatura již ustáleně vyřešila otázku naléhavého právního zájmu na určovací žalobě podle § 80 písm. c/ o.s.ř. ve vztahu k žalobě na plnění podle § 80 písm. b/ o.s.ř. (srovnej např. rozhodnutí publikovaná pod č. 115/1967, č. 17/1972, č. 33/1975, č. 19/1983, č. 6/1984 Sbírky rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, pod číslem 21, nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, pod číslem 35). Otázka platnosti výpovědi ze smlouvy o nájmu může být řešena jako předběžná otázka v již probíhajícím řízení o vyklizení nemovitosti a naléhavý právní zájem na určovací žalobě o neplatnost výpovědi tak není dán. Současně z obsahu spisu nevyplývá, že by vzhledem k okolnostem projednávané věci mohl být dán naléhavý právní zájem na této určovací žalobě v eliminaci stavu ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, či že by určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihovala obsah a povahu právního vztahu mezi účastníky a prostřednictvím takové žaloby bylo možno dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který by byl zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Odvolacímu soudu lze přisvědčit rovněž v jeho názoru, že v řízení o určení existence práva nájmu k nebytovým prostorám by byla řešena jako otázka předběžná platnost dané výpovědi a samo soudní rozhodnutí o určení neplatnosti výpovědi bez dalšího není podkladem pro doložení existence práva nájmu k nebytovým prostorám. Naléhavý právní zájem na určovací žalobě v projednávané věci není tedy dán ani ve světle těchto úvah.

Dovolací soud shledal tedy dovolání nepřípustným a odmítl jej podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Úspěšnému žalovanému náleží náhrada za zastupování advokátem ve výši 50 % z odměny 4.500,- Kč podle § 8 písm. a/ ve spojení s § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. Advokát učinil v dovolacím řízení účinně jediný úkon právní služby (vyjádření se k dovolání). Vzhledem k předmětu řízení o dovolání nebyl dán důvod pro použití § 15 citované vyhlášky. Podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží k jednomu úkonu právní služby paušální částka 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 23. září 2004

JUDr. Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 23. September 2004