JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 1614/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně S. B., s.r.o., zastoupené advokátkou, proti žalovanému L. D., zastoupenému advokátem, o určení trvání nájmu, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 2/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.12.2005, č.j. 57 Co 569/2005-107, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou dne 30.12.2003 u Okresního soudu v Bruntále domáhala se žalobkyně určení, že trvá její nájemní vztah k nebytovým prostorám blíže popsaným v petitu žaloby.

Okresní soud v Bruntále jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23.6.2005, č.j. 8 C 2/2004-92, žalobu zamítl. Věc posoudil ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. s tím, že v dané věci není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Dovodil, že určovací žaloba nemůže splnit preventivní roli, neboť rozhodnutím o ní nebude zabráněno případnému porušení tvrzeného práva žalobkyně. Zaujal názor, že nejistému postavení žalobkyně a případnému bránění jejího nájemního práva mohla zabránit žaloba domáhající se plnění z nájemní smlouvy ze dne 27.12.1997.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15.12.2005, č.j. 57 Co 569/2005-107, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně vyslovil, že naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobkyně nebo kde by se bez tohoto určení její právní postavení stalo nejistým. Odvolací soud zdůraznil, že naléhavý právní zájem na určení ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř. je dán, je-li aktuální vztah právní nejistoty mezi žalobkyní a žalovaným, který ohrožuje právní postavení žalobkyně a jiným právním prostředkem jej nelze odstranit. Podle odvolacího soudu o takový vztah se jedná, jestliže rozhodnutí soudu může sjednat určitost, jistotu a jasnost právních vztahů účastníků, mezi nimiž byla až do té doby existence právního vztahu neurčitá, nejistá a nejasná. Vyslovil závěr, že ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř. tedy nejde o jakýkoliv právní zájem, ale o právní zájem naléhavý. Dospěl k závěru, že z tvrzení žalobkyně nelze dovodit naléhavý právní zájem na určení, že trvá nájemní vztah žalobkyně založený nájemní smlouvou ze dne 27.12.1997. Uzavřel, že ani pozitivní rozhodnutí o určovací žalobě ve vztahu k žalovanému a k ostatním subjektům právní vztahy neřeší.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 12.4.2006 dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a § 237 odst. 3 o.s.ř. Dovozovala existenci dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Tvrdila, že řízeno bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. nebyly provedeny důkazy potřebné k posouzení věci, a že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, které spatřovala v posouzení naléhavého právního zájmu na určovací žalobě podle § 80 písm. c) o.s.ř., kdy hodnocení skutkového stavu odvolacím soudem je vadné. Namítala, že existence naléhavého právního zájmu podle § 80 písm. c) o.s.ř. je u určovací žaloby nezbytnou podmínkou její přípustnosti. V této souvislosti odkazovala na nález Ústavního soudu ze dne 20.6.1995, sp.zn. III. ÚS 17/95. Tvrdila, že soud ve věci rozhodl zamítnutím žaloby, aniž by byly provedeny jakékoliv důkazy. Dále poukazovala na ustanovení § 6 o.s.ř. s tím, že z pohledu tohoto zákonného ustanovení je nutno s ohledem na konkrétní projednávaný případ posuzovat otázku naléhavého právního zájmu. Navrhla proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 o.s.ř., § 241 odst. 1 o.s.ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

O takový případ v posuzované věci nejde.

S povahou přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení souvisí předpoklady uvedené v § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Předmětem dovolacího přezkumu takto nemohou být otázky skutkového zjištění, nýbrž pouze otázky právního posouzení. Dovolací soud tak mohl soustředit svou pozornost pouze na otázku, zda způsob výkladu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. odpovídá ustálené judikatuře.

Jak je patrno z obsahu odůvodnění odvolacího soudu, posouzení důvodnosti žaloby na určení v této věci bylo závislé na zjištění, zda je v projednávané věci dán naléhavý právní zájem na určení, že trvá nájemní vztah žalobkyně založený nájemní smlouvou uzavřenou dne 27.12.1997. Odvolací soud správně aplikoval v úvahu přicházející ustanovení zákona, jmenovitě § 80 písm. c) o.s.ř. Je nutno přisvědčit odvolacímu soudu, pokud uzavřel, že pokud v projednávané věci nejistému postavení žalobkyně mohla zabránit žaloba domáhající se plnění z nájemní smlouvy ze dne 27.12.1997, naléhavý právní zájem na určení, že trvá nájemní vztah žalobkyně k předmětným nebytovým prostorám není dán. Dovolací soud nemá důvodu se odchýlit od právního závěru odvolacího soudu, že v dané věci nebyl tedy splněn základní předpoklad úspěšnosti žaloby o určení, jímž je existence naléhavého právního zájmu na určovací žalobě. Pak ovšem posouzení věci odvolacím soudem se opírá o dnes již ustálené závěry soudní praxe. Uvedené právní závěry nelze podřadit pod pojem právních otázek, jejichž řešení by činilo uvedené rozhodnutí odvolacího rozhodnutím, které by mělo po právní stránce zásadní význam. Pro úplnost nutno uvést, že pokud dovolací soud neshledal existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení podle § 80 písm. c) o.s.ř., odkaz dovolatelky na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je nepřípadný, neboť se jedná o nepřípustné dovolání.

Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 ost. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. července 2006

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu

Vydáno: 26. July 2006