JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 1557/2001

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podaném M. K., za 1. V. N., a 2. J. Č., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 30.11.1999, sp.zn. 11 Co 865/99, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp.zn. 8 C 170/99 (žalobců 1. V. N., jež byla v řízení o odvolání zastoupena M. K., a 2. J. Č., jenž byl v řízení zastoupen žalobkyní V. N., proti Č. státu – Magistrátu města O., o mimosoudní rehabilitaci podle zákona č. 87/1991 Sb.), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobců, podané u soudu 30.6.1999, rozhodl Okresní soud v Opavě usnesením z 10.8.1999, čj. 8 C 170/99-15, a to tak, že řízení zastavil s poukazem na ustanovení § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.); měl za to, že žalobní návrh žalobců trpěl neodstranitelným nedostatkem z hlediska podmínek řízení.

O odvolání žalobců proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením z 30.11.1999, sp.zn. 11 Co 865/99. Odvolání žalobců bylo odmítnuto a bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o odvolání. Odvolání bylo odmítnuto usnesením odvolacího soudu jako opožděné (§ 218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu), když usnesení soudu prvního stupně bylo doručeno 16.8.1999, patnáctidenní lhůta k podání odvolání začala běžet dnem 17.8.1999 (podle ustanovení § 57 odst. 2 občanského soudního řádu) a její konec připadl na 31.8.1999 (úterý); proto odvolání podané u soudu 1.9.1999 bylo posouzeno jako odvolání opožděné. Odvolací soud poukazoval také na to, že usnesení soudu prvního stupně obsahovalo řádné poučení o odvolání. Rozhodnutí o nákladech řízení bylo odůvodněno ustanoveními § 224 a § 146 odst. 2, věta druhá, občanského soudního řádu.

Rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno žalobkyni V. N., jejímu zástupci M. K. a Magistrátu města O.-Úřadu města O. ve dnech 7.8. a 8.8.2000.

U Okresního soudu v Opavě byla dne 16.10.2000 podána dvě podání M. K., označená pro adresáta Krajský soud v Ostravě „prostřednictvím Okresního soudu v Opavě“ a vyjadřující nespokojenost žalobců s usnesením Okresního soudu v Opavě z 10.8.1999 a s usnesením Krajského soudu v Ostravě z 30.11.1999. Dne 29.12.2000 bylo M. K. podáno u Okresního soudu v Opavě další podání z 23.11.2000, označené pro adresáta Nejvyšší soud České republiky „prostřednictvím Okresního soudu v Opavě“ a vyjadřující rovněž nespokojenost žalobců s usnesením Okresního soudu v Opavě, čj. 8 C 170/99-14, a s usnesením Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 11 Co 865/92, a domáhající se zrušení těchto usnesení.

Ve spise Okresního soudu v Opavě, sp.zn. 8 C 170/99, je na č.l. 46 založen přípis žalobkyně V. N. z 1.11.2000, označený jako „vypovězení plné moci“ M. K.; na č.l. 47 téhož spisu je založeno vyjádření žalobkyně V. N. do protokolu u Okresního soudu v Opavě z 15.11.2000, že „si nepřeje, aby M. K. činil jakékoli úkony“ v jejích restitučních záležitostech, popřípadě za ni „jednal v jakýchkoli majetkových věcech“; žalobkyně v tomto svém vyjádření také uvedla, že přebírá ze spisu všechny doklady, týkající se jejího, „popřípadě bratrova majetku“. Ve spise „ponechala kopie podání psaných panem K.“.

Spis Okresního soudu v Opavě, sp.zn. 8 C 170/99, byl předložen dovolacímu soudu 10.9.2001.

Dovolací soud vycházel z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona (tj. před 1.1.2001) projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů (tj. zejména podle ustanovení občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).

V ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) bylo stanoveno, že účastník řízení může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání této lhůty nebylo možné prominout (§ 241 odst. 2 občanského soudního řádu v již citovaném znění).

Podle tohoto ustanovení bylo nutno posoudit v daném případě podání zástupce (na základě plné moci) žalobkyně V. N., podané u soudu před odvoláním plné moci tomuto zástupci ze strany této žalobkyně, když uvedené podání podle svého obsahu bylo nutno posoudit (ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 občanského soudního řádu) jako dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu – usnesení Krajského soudu v Ostravě z 30.11.1999, sp.zn. 11 Co 865/99.

Prvním předpokladem podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu je jeho včasnost. Pokud bylo dovolání podáno opožděně, nemůže se dovolací soud zabývat ve smyslu ustanovení § 242 odst. 1 občanského soudního řádu přezkoumáním rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl výrok rozsudku odvolacího soudu napaden. Pokud jde o dovolání podané opožděně, nemůže být předmětem přezkoumání dovoláním napadený pravomocný výrok rozsudku odvolacího soudu, a to právě pro opožděnost dovolání.

Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přistoupit k odmítnutí dovolání, jež tu bylo podáno zástupcem, jemuž v řízení před soudy obou stupňů byla dána plná moc žalobkyní V. N., která v řízení zastupovala i druhého žalobce J. Č. Odmítnutí opožděného dovolání tu odpovídalo ustanovení § 243b odst. 4 a 5 i ustanovení § 218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ostatním účastníkům řízení v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 30. října 2001

JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.

předseda senátu

Vydáno: 30. October 2001