JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 1498/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobce I. K., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Společenství vlastníků jednotek D. T., zastoupenému advokátkou a 2) Městu T., o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 14 C 129/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15.9.2005, č. j. 26 Co 119/2005-159, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, které by určilo neplatnost kupní smlouvy uzavřené dne 31. 7. 2002 Městem T. o prodeji nemovitostí - budov č. p. 582 na pozemku st. p. č. 1281, č. p. 583 na st. p. č. 1282 a č. p. 584 na st. p. č. 1283, spolu se stavebními parcelami č. 1281, č. 1282 a č. 1283 vše v obci T., katastrální území H. S. M., v části týkající se prodeje kupujícímu V. K. Neplatnost smlouvy žalobce spatřoval v tom, že jemu ani jeho bývalé manželce nebyl nabídnut byt (č. 582/1) k odkoupení, přestože v něm bydlí spolu se čtyřmi nezletilými dětmi.

V průběhu řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že zastupitelstvo Města T. na svém jednání konaném dne 28. 5. 2002 rozhodlo o prodeji výše uvedených nemovitostí do spoluvlastnictví jmenovitě určených fyzických osob – mimo jiné také panu V. K. Prodej nemovitostí byl realizován kupní smlouvou shora uvedenou. Dohodou spoluvlastníků budov č. p. 582-584 na st. p. č. 1281-1283 a stavebních pozemků č. 1281 - 1283 pak dne 4. 3. 2003 došlo ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, se vznikem vlastnictví bytových jednotek. Vlastníkem bytové jednotky č. 582/1 v budově č. p. 582 - 584 se stal V. K. Žalobce byl nájemcem předmětného bytu, avšak jeho nájemní poměr skončil uplynutím výpovědní lhůty poté, kdy bylo rozhodnutím Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 1. 2001, jež nabylo právní moc 26. 7. 2001, přivoleno k výpovědi z jeho nájmu bytu z důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku.

Okresní soud v Trutnově poté žalobu zamítl a dovodil, že pro skončení nájmu bytu nemohl být žalobce subjektem, jemuž by měl být předmětný byt nabídnut ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Druhý žalovaný měl navíc právo s nemovitostmi disponovat.

Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 26 Co 119/2005-159, potvrdil ve výroku I. a III. rozsudek soudu prvního stupně s tím, že ve svých zbylých výrocích zasáhl jen do jeho výroku o nákladech řízení a rozhodl též o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil skutkovým zjištěním prvostupňového soudu a za stěžejní pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na žalobě (vůči druhému žalovanému, u prvního je chybějící pasivní věcná legitimace zjevná) označil závěr, že žalobcův nájemní poměr již dříve zanikl a žalobce neměl jakýkoli smluvní přímus, aby smlouvě ze dne 31. 7. 2002 oprávněně zabránil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovozoval v něm přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tvrdil, že mu měl být jako nájemci nabídnut ke koupi podíl na nemovitostech. Postupem Města T., „směřujícím k uzavření předmětné kupní smlouvy a kupní smlouvou samotnou“, mělo dojít k obejití zákona, jehož důsledkem je neplatnost kupní smlouvy v části týkající se převodu podílu na nemovitostech na nabyvatele V. K. Dovolatel také spatřoval v jím napadeném postupu města rozpor s dobrými mravy a navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k novému řízení.

Žalované strany se k dovolání nevyjádřily.

Dovolací soud shledal, že dovolání podal žalobce včas a prostřednictvím advokáta. Meritorní přezkum dovolání z hlediska důvodnosti však předpokládal, že mu bude dovolacím soudem přiznána přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozsudku podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.

Dovolání však není přípustné.

Především je nutno říci, že rozsudek odvolací instance postrádá jakýkoli judikatorní přesah, ať už pro případnou novost dosud neřešené právní otázky nebo pro její rozdílné řešení nižšími instancemi (event. senáty Nejvyššího soudu). Zbývala tedy jedině situace, při níž by odvolací soud přikročil k řešení pro věc určující právní otázky v rozporu s hmotným právem.

Ani k této alternativě přípustnosti dovolání však nedošlo.

Odvolací soud označil přiléhavě za klíčové, že žalobci nesvědčila aktivní věcná legitimace – a tím i naléhavý právní zájem podle § 80 písm. c) o. s. ř. – již proto, že jeho nájemní poměr k bytu skončil, a to ještě dříve, než došlo k prodeji nemovitostí městem do podílového spoluvlastnictví fyzických osob včetně V. K. Bylo tedy bezpředmětné, aby město nabízelo byt žalobci podle § 22 a násl. zákona č. 72/1994 Sb. Žalobci zanikl k bytu jakýkoli právní vztah a nebyl proto procesně oprávněn napadnout kupní smlouvu ze dne 31. 7. 2002. Z tohoto důvodu není ani nutné přezkoumávat, zda snad mělo při kontraktu dojít k obcházení zákona či k rozporu s dobrými mravy.

Jen na okraj dodává Nejvyšší soud, že obec resp. město má sice nabídkovou povinnost podle ustanovení § 22 a následujících zákona č. 72/1994 Sb., tato povinnost však připadá v úvahu jen v případě převodu vlastnictví jednotky (bytu); nikoli tedy při převodu celého domu. Městu T. jako vlastníku žádné zákonné ustanovení nebránilo, aby byl bytový dům „vcelku“ smluvně převeden na třetí osoby, posléze jeho spoluvlastníky.

Dovolací soud proto žalobcovo dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.

Dovolatel nebyl v řízení úspěšný a stranám žalovaným náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 18. října 2006

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v. r.

předseda senátu

Vydáno: 18. October 2006