JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 1113/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ivy Brožové, v právní věci žalobkyně Z. K., zastoupené advokátkou, proti žalované Správě nemovitostí H. K., a.s., o finanční odškodnění za devastaci bytu a o kontrolu hospodaření a účetnictví žalovaného, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 79/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27.7.2005, č.j. 21 Co 338/2005-52, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27.7.2005, č.j. 21 Co 338/2005-52, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22.2.2005, č.j. 17 C 79/2004-17, kterým byla odmítnuta žaloba, jíž se žalobkyně domáhala nápravy privatizace domu č.p. 34, H. K., dále finančního odškodnění za devastaci bytu a kontroly hospodaření a účetnictví žalovaného. Odvolací soud vzal za prokázané, že usnesením ze dne 2.7.2004, č.j. 17 C 79/2004-3, soud prvního stupně vyzval žalobkyni k doplnění a opravě jejího podání ze dne 4.4.2004, a to ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. Současně žalobkyni poučil, že v případě neodstranění vad (a to ve lhůtě 3 týdnů od doručení usnesení) soud žalobu odmítne, přičemž výše uvedené usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 20.1.2005. Dále zjistil, že žalobkyně na danou výzvu soudu reagovala podáním ze dne 15.5.2005, v němž doplnila svoji žalobu tak, že uvedla, že žádá provedení opravy bytového jádra bytu na náklady žalovaného, úhradu jejího podílu na opravu vadných stupaček v rozsahu podle přílohy č. 6, kterou je znalecký posudek č. 099/4640/2005, vypracovaný dne 3.5.2005 znalcem Ing. V. Z. o předpokládané výši nákladů nutných na opravy v prostoru instalačního jádra a kuchyňského koutu v bytě č. 1 v 1. nadzemním podlaží bytového domu č.p. 34, v H. K., obsahující předpokládanou výši nákladů na odstranění závad na 50.000 – 60.000,- Kč. Současně žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že rozdělení stavební parcely č. 1977 v katastrálním území P. P. bylo provedeno v rozporu s ustanovením § 21 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. nikoli podle plochy bytů členů společenství, nýbrž podle plochy bytů a všech dalších nebytových prostor, privatizovaných způsobem, s nímž žalobkyně nesouhlasila. Dále zjistil, že v podání ze dne 15.5.2005 žalobkyně požadovala jako kompenzaci plochu parcely č. 1977 v ceně odpovídající ceně nebytových prostor, které při privatizaci získala vedoucí privatizace domu č.p. 34 M. K. nad rámec spravedlivého dělení nebytových prostor. Podle odvolacího soudu v době rozhodnutí soudu prvního stupně i po doplnění žaloby podáním žalobkyně ze dne 15.5.2005 žaloba trpěla vadami, které měly za následek její neprojednatelnost. Věc posoudil ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. s tím, že nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo vylíčení těchto skutečností je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor. Vyslovil, že skutek ve sporném řízení se odvíjí především od žaloby, k jejímž nutným obsahovým náležitostem patří vylíčení rozhodných skutečností, tedy údajů nezbytných k tomu, aby bylo jasné, o čem má soud rozhodnout. Zaujal názor, že tedy nestačí jen všeobecné označení právního důvodu, o nějž žalobce svůj nárok opírá, ale je třeba, aby byly všechny skutkové okolnosti jednotlivě vylíčeny a z jejich souhrnu musí vyplynout, o jaký právní poměr žalobce svůj nárok opírá.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dne 14.11.2005 (doplněné podáním došlým dne 1.3.2006) dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Tvrdila existenci dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukazovala na skutečnost, že v daném případě soud nesplnil poučovací povinnost, čímž odepřel dovolatelce právo na proces a na možnost domoci se svého práva, neboť nedošlo k faktickému projednání jejího žalobního návrhu. Vytýkala odvolacímu soudu, že se nezabýval skutečností, z jakého důvodu došlo k opožděnému doplnění žalobního návrhu. Podle dovolatelky jednáním soudu došlo k porušení ustanovení článku 37 Listiny základních práv a svobod. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání jako bezdůvodné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 o.s.ř., § 241 odst. 1 o.s.ř.). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby). Přezkoumal proto dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/45).

O takový případ v této věci nejde.

V posuzované věci odvolací soud vyšel správně z ustanovení § 79 odst. 1, věty druhé, o.s.ř., tedy aplikoval v úvahu přicházející předpis. Zbývá posoudit, zda si tato ustanovení přiléhavým způsobem vyložil.

Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. § 79 odst. 1, větu druhou, o.s.ř.)

Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení § 79 odst.1, věty druhé, o.s.ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, nejde o vadu žaloby, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při přípravě jednání nebo při jednání před soudem prvního stupně).

Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Žalobce uvede, čeho se žalobou domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně a jednoznačně označí povinnost (tak, aby ji bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit), která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být z žaloby patrno i to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, žalobní petit musí svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej – s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 153 odst. 2 o.s.ř. – překročit; nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši.

Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. § 43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. § 43 odst. 2 o. s. ř.).

Na základě výše uvedeného se dovolací soud ztotožňuje s právními závěry odvolacího soudu, že žalobní petit v podání ze dne 4.4.2004 ani v následném doplnění podání ze dne 15.5.2005 nelze považovat za řádný a určitý, což ve svém důsledku brání věcnému projednání žaloby.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) nebyl uplatněn důvodně. V mezích dovolacího přezkumu je proto rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 2 o.s.ř. dovolání žalobkyně zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatelka sice neměla se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalovaného k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 až 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. května 2006

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 04. May 2006