JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 27 Cdo 484/2017

Členství v mysliveckém spolku - konkurence přihlášek

Právní věty

Nejsou k dispozici

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce V. F., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Hájkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, PSČ 370 01, proti žalovanému Mysliveckému spolku Zvíkov, Hvozdec, Vlkovice z. s., se sídlem ve Zvíkově, Lišovská 60, PSČ 373 72, identifikační číslo osoby 71213627, zastoupenému JUDr. Václavem Mikolášem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Dukelská 669/64, PSČ 370 01, o nahrazení projevu vůle přijmout člena mysliveckého spolku, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 35 C 403/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. října 2016, č. j. 8 Co 1762/2016-84, takto:

Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Okresního soudu v Českých Budějovicích 10. prosince 2015 se žalobce domáhal, aby soud „uložil žalovanému povinnost“ přijmout jej za svého člena.
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22. června 2016, č. j. 35 C 403/2015-61, zamítl žalobu (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

1) Žalobce je vlastníkem pozemku parcelní číslo 3160 (o výměře 5532 m2) a pozemku parcelní číslo 3168 (o výměře 5589 m2), obou v katastrálním území Z., obci Z. (dále společně jen „honební pozemky“).

2) Honební pozemky jsou součástí honitby „Z.“ (dále jen „honitba“).

3) Žalovaný je nájemcem honitby.

4) Podle dřívějších stanov žalovaného účinných od 28. října 1992 (dále jen „původní stanovy“) se mohl stát členem žalovaného „československý občan starší 18 let, který byl na základě písemné přihlášky přijat členskou schůzí“. Podle tehdejšího provozního řádu žalovaného měli být noví žadatelé přijati na zkušební dobu 3 let a teprve poté mohli být přijati mezi (řádné) členy žalovaného.

5) Podle stanov žalovaného, které byly účinné v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (dále jen „stanovy“ či „současné stanovy“), může zájemce o členství v žalovaném podat písemnou přihlášku u předsedy výboru (článek 7 odst. 1 stanov). Členská schůze posoudí, zda bude zájemci poskytnuta možnost dočasně se podílet na činnosti spolku a v kladném případě zájemce schválí jako hosta na období od 1. dubna do 31. března běžného mysliveckého roku (článek 8 odst. 1 stanov). Členem žalovaného se může stát fyzická osoba starší 15 let, která byla po zkušební dobu 3 let opakovaně schválena jako host žalovaného (členství vzniká rozhodnutím členské schůze o přijetí) a která vlastní nejméně 3 hektary honební plochy v honitbě (článek 6 odst. 1, 4 a 5 stanov).

6) Žalobce se v letech 2006 – 2009 (tedy za účinnosti původních stanov) ucházel o členství v žalovaném. Za člena žalovaného však nebyl přijat (o zamítnutí přihlášky rozhodla členská schůze 25. dubna 2009). Důvodem, pro nějž byla přihláška žalobce zamítnuta, bylo (podle výpovědi místopředsedy žalovaného) nevhodné chování žalobce ve zkušební době.

7) Na členské schůzi žalovaného, která se konala dne 26. října 2012, byli za členy žalovaného přijati O. K., M. Z. a J. V.

8) Dopisem z 5. srpna 2015 podal žalobce znovu (podruhé) žádost o členství v žalovaném.

9) Nato mu žalovaný sdělil, že jeho přihlášku členská schůze opětovně zamítla.

10) Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného dopisem z 11. listopadu 2015, aby žalobce přijal za svého člena.

Soud prvního stupně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2016, sp. zn. 20 Cdo 1809/2015 (které je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí tohoto soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách), uvedl, že rozhodnutí o povinnosti mysliveckého sdružení přijmout oprávněného za člena je rozhodnutím o nahrazení vůle ve smyslu § 161 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z toho dovodil, že jde o rozhodnutí mající konstitutivní povahu, a že je proto třeba vyjít ze znění současných stanov.

Odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2007, sp. zn. 28 Cdo 364/2005, ze dne 26. srpna 2015, sp. zn. 28 Cdo 2123/2013, a ze dne 25. září 2007, sp. zn. 28 Cdo 3569/2007, soud konstatoval, že pouhé vlastnictví honebního pozemku bez dalšího neznamená právní nárok na přijetí do mysliveckého spolku; připustil však, že autonomie vůle mysliveckého spolku je omezena § 32 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, k čemuž doplnil, že požadavek zkušební doby (obsažený ve stanovách žalovaného) zákonu o myslivosti neodporuje.

Soud dále uvedl, že i žalobce, který je vlastníkem honebních pozemků, musel být podle stanov žalovaného před přijetím za člena (po zkušební dobu 3 let) opakovaně schválen jako host. Tato podmínka vzniku členství žalobce v žalovaném spolku nebyla splněna, na čemž nic nemění ani skutečnost, že žalobce v minulosti již zkušební dobu absolvoval a přijat nebyl (od prvního rozhodnutí členské schůze totiž uplynulo více než 6 let).

Pro úplnost soud poznamenal, že podmínku, podle níž je pro vznik členství v žalovaném zapotřebí vlastnictví 3 hektarů honební plochy v honitbě, považuje za rozpornou se zákonem.

Hodnocením chování žalobce (ať ve zkušební době v letech 2006 – 2009, či v současnosti) se soud prvního stupně nezabýval, neboť „to pro rozhodnutí věci nebylo rozhodné“.

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. října 2016, č. j. 8 Co 1762/2016-84, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud doplnil dokazování a zjistil, že poté, kdy byla první přihláška žalobce zamítnuta, byli za členy žalovaného přijati P. V., J. V., O. K., M. Z. a V. M. Vlastníky honebních pozemků v honitbě byli toliko P. V. a J. V.. O. K. a M. Z. jsou syny vlastníků honebních pozemků v honitbě a V. M. je vnukem syna vlastníka honebního pozemku v honitbě.

Právní posouzení věci soudem prvního stupně měl odvolací soud za neúplné a tudíž nesprávné. Odvolací soud dovodil, že konkurence uchazečů musí být (pro účely posouzení přednostního práva na přijetí za člena mysliveckého spolku ve smyslu § 32 odst. 6 zákona o myslivosti) posuzována komplexněji. Žádal-li žalobce o členství dvakrát (přičemž byl se svými přihláškami vždy neúspěšný) a došlo-li v mezidobí k přijetí členů, kteří nebyli vlastníky (či nájemci) honebních pozemků, konkurovala v pořadí druhá přihláška žalobce přihláškám některých osob, které byly přijaty za členy v mezidobí.

Za nesprávný označil odvolací soud také způsob, jakým soud prvního stupně aplikoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3569/2007. Žalovaný totiž členství žalobce zamítl, aniž by jej členská schůze schválila jako hosta. Tím členská schůze deklarovala, že pro vzájemné spory a chování žalobce nepovažuje jeho přijetí za možné. Je proto logické, že se žalobce domáhá nahrazení vůle žalovaného; nikoli jen přijetí za hosta.

Odvolací soud se však neztotožnil ani s výkladem závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2123/2013 podávaným žalobcem. Podle odvolacího soudu je třeba vycházet z toho, že důvodem pro odmítnutí členství není jen předchozí vyloučení (bývalého) člena mysliveckého spolku, nýbrž i „jakékoliv legitimní důvody, pro které nepovažuje spolek a jeho členové za možné (...) členství uchazeče, byť majitele honebního pozemku“. Proto je v poměrech projednávané věci zapotřebí zkoumat důvody, pro které nebyl žalobce přijat jako člen žalovaného (jeho nevhodné chování).

Žalovaný podal proti kasačnímu usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost se opírá o ustanovení § 237 o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle obsahu dovolání jde o otázku, zda dochází ke konkurenci přihlášek uchazečů o členství v mysliveckém spolku (ve smyslu § 32 odst. 6 zákona o myslivosti), jestliže spolek v mezidobí mezi prvním a druhým zamítnutím přihlášky vlastníka honebního pozemku rozhodl o přijetí několika osob, které nebyly vlastníky (či nájemci) honebních pozemků.

Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu, podle něhož je třeba posuzovat konkurenci uchazečů o členství komplexně. Z logiky věci podle něho plyne, že „ona zmíněná tzv. konkurence uchazečů musí být vždy posuzována k okamžiku, kdy je přihláška, případně přihlášky, podávány“. Užití právní normy obsažené v § 32 odst. 6 zákona o myslivosti by přicházelo v úvahu teprve tehdy, pokud by přihlášku podaly spolu s žalobcem také další osoby, které by navíc nebyly vlastníky (či nájemci) honebních pozemků (k tomu však v poměrech projednávané věci nedošlo).

Konečně dovolatel uvádí, že závěry odvolacího soudu jsou „neproveditelné“. Ve svém důsledku totiž znamenají, že myslivecký spolek nemůže přijmout osobu, která není vlastníkem (či nájemcem) honebního pozemku, neboť by hrozilo, že „se někdy v budoucnu o členství přihlásí osoba, která vlastníkem honebního pozemku je, a bylo by nutné takovou osobu z důvodu tzv. aktivace konkurence přijmout“. Takový výklad podle jeho mínění narušuje princip spolkové autonomie, k čemuž dovolatel obsáhle cituje z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2123/2013).

Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na zodpovězení dovolatelem otevřené otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Podle § 233 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), může po vzniku spolku členství v něm vzniknout přijetím za člena nebo jiným způsobem určeným stanovami (první odstavec). O přijetí za člena rozhoduje orgán určený stanovami, jinak nejvyšší orgán spolku (třetí odstavec).

Z § 2 písm. i) zákona o myslivosti plyne, že honitbou se pro účely tohoto zákona rozumí soubor souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků vymezený v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti, v němž lze provádět právo myslivosti podle tohoto zákona.

Podle § 32 odst. 3 písm. b) zákona o myslivosti lze honitbu pronajmout mysliveckému sdružení vzniklému podle předpisů o sdružování občanů za účelem nájmu honitby, jehož nejméně 3 členové jsou českými fyzickými osobami, které mají platný český lovecký lístek.

Z § 32 odst. 6 zákona o myslivosti plyne, že pokud je honitba pronajata mysliveckému sdružení, je toto myslivecké sdružení povinno upřednostnit přihlášky členství podané vlastníky, popřípadě nájemci honebních pozemků této honitby.

Již v rozsudku ze dne 19. července 2007, sp. zn. 28 Cdo 514/2005, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je věcí příslušného sdružení, zda, koho a za jakých podmínek přijme do řad svých členů, čemuž odpovídá (účinná) zákonná úprava, která klade důraz na to, že vnitřní poměry ve sdružení se spravují stanovami (obdobně též například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 364/2005). Ačkoli jde o závěr přijatý v poměrech zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, prosadí se též ve vztahu k účinné právní úpravě, neboť je (i nadále) zásadně věcí spolku, zda, koho a za jakých podmínek přijme za svého člena (§ 233 odst. 1 a 3 o. z.).

Také ze zásady spolkové autonomie – ve vztahu k přijímání členů spolku – však existují (zákonné) výjimky. Jedním z případů modifikace procesu přijímání nových členů je proces přijímání uchazečů o členství v mysliveckých sdruženích (na které se s účinností od 1. ledna 2014 použije subsidiárně úprava spolků obsažená v § 214 a násl. o. z.; dále proto jen „myslivecké spolky“).

Myslivecké spolky vznikají za účelem nájmu honiteb [§ 32 odst. 3 písm. b) zákona o myslivosti]. Vzhledem k tomu, že bez honitby tvořené souvislými honebními pozemky (§ 17 odst. 2 věta první zákona o myslivosti) nemůže být účel mysliveckých spolků naplňován, stanovil zákonodárce, že je-li honitba mysliveckému spolku pronajata, je myslivecký spolek povinen upřednostnit přihlášky členství podané vlastníky, popřípadě nájemci honebních pozemků (§ 32 odst. 6 zákona o myslivosti). Toto pravidlo musí být promítnuto do stanov, resp. do realizace přijímání uchazečů o členství, kteří jsou vlastníky či nájemci honebních pozemků honitby, a má přednost před formálními předpisy o hlasování o přijetí za člena (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 364/2005 a sp. zn. 28 Cdo 514/2005 či usnesení ze dne 24. února 2010, sp. zn. 28 Cdo 4899/2009).

Přednostní právo vlastníka honebního pozemku na přijetí za člena mysliveckého spolku, jemuž je pronajata honitba, a jemu korespondující povinnost mysliveckého spolku preferovat přihlášku takového uchazeče se aktivují výhradně tehdy, usilují-li o členství – v konkurenci s vlastníky (či nájemci) honebních pozemků – současně osoby, jimž právo přednosti nesvědčí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2123/2013 či z literatury Bohuslav, P. a kol. Zákon o myslivosti: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 131). Přihlášky si konkurují zejména tehdy, je-li později uplatněná přihláška podána před tím, než dojde k rozhodnutí o dřívější přihlášce; užití § 32 odst. 6 zákona o myslivosti však nelze omezit pouze na tyto případy. Souvztažnost jednotlivých přihlášek je třeba posuzovat komplexněji.

Uchází-li se osoba s přednostním právem na přijetí opakovaně o členství v mysliveckém spolku za situace, kdy byly v čase mezi uplatněním jednotlivých přihlášek přijaty osoby, kterým přednostní právo nesvědčilo, dopadá na později uplatněnou přihlášku vlastníka (či nájemce) honebního pozemku úprava § 32 odst. 6 zákona o myslivosti. Je tomu tak proto, že později uplatněná přihláška fakticky konkuruje přihláškám osob, které byly do mysliveckého spolku přijaty v mezidobí. To znamená, že výklad zastávaný dovolatelem (podle něhož musí být konkurence uchazečů posuzována toliko k okamžiku, v němž je později podaná přihláška uplatněna) není správný.

Obstát nemůže ani námitka dovolatele, podle níž závěr o komplexním posuzování konkurence přihlášek vede k tomu, že je myslivecký spolek povinen přijmout za člena každou osobu s přednostním právem, která se přihlásí poté, kdy byl přijat někdo, komu přednostní právo pro přijetí za člena nesvědčilo (tedy někdo, kdo nebyl vlastníkem, popřípadě nájemcem honebních pozemků).

Je tomu tak proto, že ke konkurenci přihlášek ve smyslu § 32 odst. 6 zákona o myslivosti dochází pouze tehdy, podal-li vlastník (či nájemce) honebního pozemku přihlášku k přijetí do spolku opakovaně poté, kdy byla jeho (v pořadí první) přihláška zamítnuta, a přijal-li v mezidobí myslivecký spolek osobu, které přednostní právo nesvědčilo. Uchází-li se vlastník (či nájemce) honebního pozemku o členství v mysliveckém spolku poprvé (byť poté, kdy byla v minulosti přijata osoba, která nebyla vlastníkem či nájemcem honebního pozemku), ke konkurenci přihlášek v důsledku této skutečnosti nedochází.

K přijetí vlastníka (či nájemce) honebního pozemku navíc nemusí postačovat ani sama konkurence přihlášek, a to například tehdy, byla-li přihláška vlastníka (či nájemce) honebního pozemku zamítnuta proto, že ve zkušební době neplnil členské povinnosti. Za těchto okolností se obdobně uplatní závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2123/2013 a při opětovném ucházení se o členství v mysliveckém spolku se přednostní právo dříve nepřijatého vlastníka (či nájemce) honebního pozemku neprosadí (a to i kdyby jeho opakovaná přihláška konkurovala přihláškám dříve přijatých osob).

Názor odvolacího soudu, podle něhož si v poměrech projednávané věci vzájemně konkurují přihlášky uchazečů o členství v žalovaném (ucházel-li se žalobce o členství v žalovaném opakovaně za situace, kdy byly v čase mezi uplatněním jeho přihlášek přijaty osoby, které nebyly vlastníky ani nájemci honebních pozemků tvořících honitbu), je tudíž správný.

Správný je však i závěr, podle něhož ani konkurence přihlášek nemusela v poměrech projednávané věci vést k přijetí žalobce za člena žalovaného (bude-li v dalším průběhu řízení prokázáno, že byla první přihláška žalobce z roku 2006 zamítnuta proto, že ve zkušební době neplnil členské povinnosti, jeho přednostní právo na přijetí za člena se neprosadí).

Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a jelikož Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci přihlíží u přípustných dovolání z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. května 2017

JUDr. Filip Cileček
předseda senátu

Vydáno: 31. May 2017
Vloženo: 29. August 2017

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-