JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Odo 1377/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce S. P., zastoupeného dvokátkou , proti žalovanému O. P., zastoupenému advokátem , o zaplacení částky 70.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 78/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. dubna 2006, č. j. 11 Co 462/2005-67, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal zaplacení částky 70.000,- Kč z titulu půjčky poskytnuté žalovanému v červenci roku 2000 na zakoupení osobního automobilu a motoru do tohoto vozidla.

Okresní soud v Litoměřicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 4. 2005, č. j. 15 C 78/2004-53, uložil žalovanému zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 70.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 9. 2003 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení požadovaného 6,5 % úroku z prodlení z částky 70.000,- Kč od 1. 9. 2003 (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že účastníci uzavřeli v roce 1996 kupní smlouvu ohledně osobního automobilu Škoda 105 za kupní cenu 20.000,- Kč a v červnu roku 2000 smlouvu o půjčce ve výši 50.000,- Kč, že dne 2. 7. 2003 žalovaný podepsal listinu vyhotovenou advokátem (dále „předmětná listina“), v níž je uvedeno, že uznává, že k označenému datu dluží žalobci částku 70.000,- Kč jako nesplacený zbytek půjčky poskytnuté v červenci 2000 s tím, že částka bude splatná ke konci srpna 2003, že žalovaný nejednal při podpisu předmětné listiny pod nátlakem, a že dosud žalobci požadovanou částku neuhradil. Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jak co do částky 20.000,- Kč (§ 658 obč. zák.), tak i co do částky 50.000,- Kč (§ 657 obč. zák.). Dovodil dále, že předmětná listina je platným uznáním dluhu podle § 558 věty druhé obč.zák., i když v ní je uvedeno, že jde o dluh z titulu půjčky, nikoliv zčásti z titulu nezaplacení kupní ceny; závazek žalovaného je v ní určen dostatečně určitým způsobem a tento právní úkon tak zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v uznaném rozsahu v době uznání trval. Protože žalovaný neprokázal, že dluh uhradil, bylo žalobě vyhověno, a to i pokud jde o úrok z prodlení (§ 517 obč. zák., vl. nař. č. 142/1994 Sb.) ve výši 2 %; v rozsahu požadovaného 6,5 % úroku byla žaloba zamítnuta.

K odvolání žalovaného, směřujícímu proti vyhovujícímu výroku ve věci samé a výroku o nákladech řízení, Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) rozsudkem ze dne 26. 4. 2006, č. j. 11 Co 462/2005-67, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé tak, že žalobu na zaplacení částky 20.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 9. 2003 do zaplacení zamítl; jinak ho potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl ve shodě soudem prvního stupně k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 50.000,- Kč, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný splnil svůj závazek ze smlouvy o půjčce. Pokud jde o částku 20.000,- Kč, nejednalo se o půjčku, ale o kupní cenu; pokud se žalobce – dle skutkových tvrzení obsažených v žalobě – domáhal pouze plnění z uzavřené smlouvy o půjčce, a nikoliv plnění z uzavřené kupní smlouvy, nebylo možno v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Odvolací soud dále konstatoval, že za situace, kdy žalovaný v řízení neuplatnil námitku promlčení, bylo nadbytečné zabývat se platností písemného uznání závazku žalovaným v předmětné listině. Přesto však zaujal názor, že by bylo možno toto uznání považovat za platné jen ve vztahu k částce 50.000,- Kč, ve vztahu k níž odpovídalo skutečnosti; pokud jde o částku 20.000,- Kč, byl právní důvod tohoto závazku zcela jiný, než ten, který byl v listině uveden a proto je ve vztahu k ní uznání závazku neplatné.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatnil v něm výslovně dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). V dovolání shrnuje skutkové a právní závěry obsažené v rozsudcích soudů obou stupňů, a vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, na základě něhož zamítl žalobu co do částky 20.000,- Kč. Dovolatel má za to, že „pitvání skutečnosti, zda se jednalo o nesplacený zbytek půjčky či kupní ceny je … právně irelevantní“, že je „důležité, že se jednalo o uznání závazku a toto uznání bylo učiněno právně kvalifikovaným způsobem“; z důvodu uvedených v dovolání nemůže obstát „ani námitka promlčení ze strany odvolacího soudu“. Rovněž tak vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu o nákladech řízení. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu objektivně oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) se nejprve zabýval jeho přípustností.

Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolání však není podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V dané věci žalovaný sice výslovně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu jako celek, obsahově však jeho námitky směřují (mimo výroku o nákladech řízení) do měnícího výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 20.000,- Kč; přípustnost dovolání proti tomuto výroku je však výslovně vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Pro úplnost lze konstatovat, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu (jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 50.000,- Kč) by bylo subjektivně nepřípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998).

Dovolatel dále napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku o nákladech řízení. Tento výrok, byť je obsažen ve výroku rozsudku, je svou povahou usnesením.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno rozhodnutí soudu první stupně ve věci samé; tím však usnesení o nákladech řízení není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, ročník 2002).

Nejvyšší soud proto dovolání i v tomto rozsahu jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243 odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalovanému nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 22. listopadu 2007

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 22. November 2007