JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Nd 59/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Roberta Waltra a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., o návrhu K. H., podaném proti žalované označené jako České republika, Ministerstvo spravedlnosti – Okresní soud v Šumperku, o podání žalobce ze dne 23. června 2003 doplněném jeho podáním ze dne 10. června 2006, takto:

Podání K. H. ze dne 20. června 2003 doplněné podáním ze dne 10. června 2006 se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce doručil dne 23. června 2003 Nejvyššímu soudu České republiky podání, v němž se domáhal „odstranění diskriminace žalobce ženami v justici České republiky zrušením úmyslně nepravdivé textové části R 1T 185/98 b 1 a 3 se satisfakcí žalobce v plném rozsahu a s finančním odškodněním tohoto částkou ve výši nejméně 10 000 000 Korun českých, slovy deset milionů Kč“. Toto podání bylo s průvodním dopisem ředitelky sekretariátu předsedkyně Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. srpna 2003 zasláno k dalšímu opatření Okresnímu soudu v Hodoníně, u něhož bylo vedeno pod sp. zn. 14 Nc 124/2006. Okresní soud v Hodoníně následně věc postoupil Nejvyššímu soudu České republiky se zdůvodněním, že „žalobní návrh není určen Okresnímu soudu v Hodoníně …“.

Vzhledem k tomu, že podání ze dne 23. června 2003 bylo zčásti nesrozumitelné a zčásti neurčité, Nejvyšší soud České republiky žalobce usnesením ze dne 12. května 2006, č. j. 26 Nd 59/2006-20, s odkazem na ustanovení § 43 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), vyzval, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení doplnil své podání tak, že uvede, proti kterému konkrétnímu subjektu jeho návrh směřuje (vedle označení státu musí být v žalobě uvedena /jedna/ konkrétní organizační složka státu, která bude za stát před soudem vystupovat), vylíčí rozhodující skutečnosti, označí důkazy a uvede, čeho se domáhá. Usnesení obsahovalo rovněž poučení, že nebude-li návrh ve stanovené lhůtě doplněn, Nejvyšší soud jej odmítne.

V podání ze dne 10. června 2006 žalobce v reakci na shora citované usnesení Nejvyššího soudu uvedl, že navrhuje „přijmout stávající žalobní návrh … v dosavadním znění a tento uznat plně oprávněným v plném rozsahu“. Zároveň odkázal na „nové skutečnosti podložené řádnými písemnými důkazy“, které přiložil ke svému podání. Vyslovil návrh, aby Nejvyšší soud České republiky „vytvořil precedent jednotného postupu orgánů justice České republiky proti protekčně korupčním praktikám nepřípustného vměšování se představitelů politické strany do trestního řízení k tíži kteréhokoliv občana České republiky“ a aby současně jeho podání „bylo předloženo řádnou cestou k řízení legislativnímu odboru Parlamentu ČR“. Ke svému podání přiložil fotokopie sdělení Krajského státního zastupitelství v B. ze dne 3. dubna 2006 a ze dne 18. dubna 2006, vyřízení stížnosti Vazební věznice B. ze dne 11. května 2006 a fotokopii svého podání ze dne 5. června 2006 adresovaného Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky v Brně.

Podle § 79 odst. 1 věty první o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh. Podle § 79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá (§ 79 odst. 1 věta druhá o.s.ř.). Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou (§ 79 odst. 1 věta čtvrtá o.s.ř.).

Vymezení práv a jim odpovídajících povinností obsažené v žalobním petitu musí být provedeno přesně a jednoznačně. Soud totiž jednak nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než je navrhováno, a jednak musí žalobní petit svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej (s výjimkou případů podle § 153 odst. 2 o.s.ř.) překročit (srov. Bureš, J. - Drápal, L. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. 5. vydání, Praha, C. H. Beck, 2001 /dále též jen „Komentář“/, str. 241-242). Přitom údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (žalobní petit), je neurčitý, jestliže vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené bylo provedeno tak, že nelze dovodit, o jaká práva a povinnosti jde, a je zřejmé, že převzetí takovéhoto petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek jeho materiální nevykonatelnost. Vadou podání naproti tomu není to, že žalobnímu petitu nelze vyhovět proto, že není v souladu s hmotným právem (srov. Komentář, str. 155-156 a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2002, sp. zn. 29 Odo 421/2002, uveřejněné pod č. 210 v sešitě č. 11 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura).

Dovolací soud konstatuje, že ani přes poučení, jehož se žalobci dostalo v usnesení ze dne 12. května 2006, č. j. 26 Nd 59/2006-20, není v projednávané věci – v rozporu se shora uvedeným – z obsahu obou podání žalobce patrno, proti kterému konkrétnímu subjektu (tento návrh) směřuje – zda proti České republice, Ministerstvu spravedlnosti České republiky, či proti České republice, Okresnímu soudu v Šumperku. Současně z podání není rovněž jasné, zda se K. H. domáhá pouze náhrady škody proti státu (z důvodu „diskriminace“ požaduje „satisfakci … ve výši nejméně 10 000 000 Korun českých“) či uplatňuje jiný nárok, a to popřípadě i vedle nároku na náhradu škody proti státu („odstranění diskriminace … zrušením úmyslně nepravdivé textové části R 1 T 185/98 b 1 a 3 … zabezpečil pokračování ve výkonu povolání“). Kromě toho nejsou v podání vylíčeny ani rozhodující skutečnosti ve vztahu k nároku, který hodlal žalobce uplatnit. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce výzvě Nejvyššího soudu k doplnění podání (usnesení ze dne 20. června 2003, č. j. 26 Nd 59/2006-20) podáním ze dne 10. června 2006 nevyhověl.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky podle § 43 odst. 2 o.s.ř. podání žalobce odmítl.

Nejvyšší soud nerozhodoval – s ohledem na žalobcem provedené označení žalovaného (viz výklad shora) – o náhradě nákladů řízení účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. června 2006

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu

Vydáno: 29. June 2006