JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Nd 157/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Hany Müllerové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. v právní věci žalobkyně M. M., proti žalovaným 1) České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti, Krajskému soudu v Brně a Okresnímu soudu ve Zlíně, a 2) Slovenské republice – Okresnímu soudu v Trnavě a Krajskému soudu v Bratislavě (dříve Městskému soudu v Bratislavě), o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 47/99, o přikázání věci Krajskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 47/99 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala dne 2. prosince 1998 u Krajského soudu v Praze žalobu o náhradu nemajetkové újmy ve výši 20.000.000,- Kč za poškození cti, pověsti a lidské důstojnosti, způsobené podle jejího tvrzení nezákonnými rozhodnutími státních orgánů (soudů) v České republice (Okresního soudu v Uherském Hradišti, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Zlíně) a ve Slovenské republice (Okresního soudu v Trnavě a Krajského soudu v Bratislavě – dříve Městského soudu v Bratislavě).

Usnesením ze dne 29. ledna 1999, č. j. 35 C 78/98-41, vyslovil Krajský soud v Praze svou místní nepříslušnost a věc postoupil Krajskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému.

Podáním ze dne 10. října 1999 žalobkyně bez sdělení důvodů setrvala na tom, aby věc projednal a rozhodl Krajský soud v Praze; z obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) citovaného podání lze tudíž dovodit, že navrhla, aby věc byla – z důvodu vhodnosti – přikázána Krajskému soudu v Praze.

Žalovaná Česká republika – Okresní soud v Uherském Hradišti, Krajský soud v Brně a Okresní soud ve Zlíně proti navrhované delegaci nemá námitek. Žalovaná Slovenská republika – Krajský soud v Bratislavě v podání ze dne 29. května 2002 především zpochybnila pravomoc soudů České republiky k řízení proti Slovenské republice a poté sdělila, že za této situace považuje žalobu za bezpředmětnou. Z podání žalované Slovenské republiky – Okresního soudu v Trnavě vyplývá, že přikázání věci Krajskému soudu v Praze ponechává na rozhodnutí (Nejvyššího) soudu.

Podle § 12 odst. 2 o.s.ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 věty první o.s.ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.

Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než místně příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Úvaha o vhodnosti delegace zahrnuje i posouzení poměrů účastníků, jimi uváděné důvody a závěr, že delegací nebude navozen stav, který v poměrech některého z účastníků bude zásadně nepříznivý.

Při rozhodování o přikázání věci podle § 12 odst. 2 o.s.ř. vzal Nejvyšší soud především v úvahu, že žalovaní k přikázání věci Krajskému soudu v Praze nevznesli žádné zásadní připomínky. Nepřehlédl ani to, že žaloba směřuje rovněž proti České republice – Krajskému soudu v Brně, tj. soudu, který jako soud věcně a místně příslušný by měl věc projednat a rozhodnout. Současně neopomenul, že v případě přikázání věci Krajskému soudu v Praze se předejde nutnosti případného dožádání, neboť žalobkyně má bydliště v obvodu tohoto soudu.

S přihlédnutím k řečenému Nejvyšší soud České republiky jako delegující soud (§ 12 odst. 3 věta první o.s.ř.) věc přikázal ve smyslu § 12 odst. 2 o.s.ř. k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze. V řízení o přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, tedy v řízení podle § 12 odst. 2 a 3 o.s.ř., neřešil Nejvyšší soud otázku pravomoci českých soudů k řízení vůči Slovenské republice, obsaženou ve vyjádření Krajského soudu v Bratislavě ze dne 29. května 2002. Zmíněnou otázkou se bude zabývat soud, který bude věc projednávat a rozhodovat, tj. Krajský soud v Praze.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. srpna 2002

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu

Vydáno: 19. August 2002