JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Nd 121/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Hany Müllerové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. v právní věci žalobkyně D. S., zastoupené advokátkou, proti žalované K., spol. s r.o., o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 96/2001, o přikázání věci Okresnímu soudu v Příbrami z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 96/2001 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Příbrami.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala dne 20. dubna 2001 u Městského soudu v Brně žalobu o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru proti žalované, která má sídlo v B. S odůvodněním, že je bez finančních prostředků, a že žalovaná má provozovnu v P., současně navrhla, aby věc byla z důvodů vhodnosti podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), přikázána Okresnímu soudu v Příbrami. Podáním ze dne 2. května 2001 mimo jiné sdělila, že navrhuje „postup dle § 87 písm. c) o.s.ř. a nikoli uváděný postup dle ust. § 12 odst. 2 o.s.ř.“. Žalovaná na výzvu soudu sdělila, že s přikázáním věci Okresnímu soudu v Příbrami nesouhlasí, neboť je přesvědčena, že v daném případě je dána výlučná příslušnost soudu podle sídla žalované, tedy Městského soudu v Brně. Má rovněž zato, že v případě nutnosti může být žalobkyně vyslechnuta dožádaným soudem.

Nejvyšší soud České republiky jako soud delegující (§ 12 odst. 3 o.s.ř.) konstatuje, že i kdyby v daném případě připadala v úvahu místní příslušnost daná na výběr ve smyslu § 87 písm. c/ o.s.ř., pak podáním žaloby u Městského soudu v Brně žalobkyně jednoznačně zvolila jako místně příslušný soud obecný soud žalované a svou volbu již nemůže měnit, neboť tomu brání zásada perpetuatio fori, vyjádřená v ustanovení § 11 odst. 1 o.s.ř. Za této situace může věc projednat Okresní soud v Příbrami pouze v případě, kdy mu bude přikázána z důvodu vhodnosti postupem podle § 12 odst. 2 a 3 o.s.ř. Přitom judikatura dovodila, že důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, ale i jiných okolnostech. Typickými důvody vhodnosti jsou důvody, jež delegujícímu soudu umožní přijmout závěr, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána hospodárněji a rychleji. Zpravidla se delegací vhodnou předchází nutnosti dožádání.

Při rozhodování o přikázání věci podle § 12 odst. 2 o.s.ř. vzal Nejvyšší soud v úvahu, že žalobkyně pracovala na pracovišti žalované v P., z něhož se může rezultovat alespoň část důkazů. Nepominul ani to, že bude-li věc projednávat Okresní soud v Příbrami, předejde se nutnosti dožádání v případě, nařídí-li soud za podmínek upravených v ustanovení § 131 o.s.ř. důkaz výslechem žalobkyně. V neposlední řadě přihlédl rovněž k namítaným nepříznivým finančním poměrům žalobkyně.

Po zohlednění všech zmíněných okolností věc i přes nesouhlasné stanovisko žalované přikázal podle § 12 odst. 2 o.s.ř. Okresnímu soudu v Příbrami.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. června 2002

JUDr. Miroslav Ferák, v.r.

předseda senátu

Vydáno: 11. June 2002