JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 845/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně O. a.s., proti žalovanému Z. K., o částku 10.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 C 237/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. prosince 2005, č. j. 42 Co 612/2005-16, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 21. 10. 2005, č.j. 35 C 237/2005-12, zamítl návrh žalovaného na ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť k výzvě soudu způsobem stanoveným v § 30 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 138 odst. 1 o.s.ř. neprokázal, že by splňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, ani neuvedl skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a proto soud nemohl posoudit, zda z jeho strany nejde o zřejmě bezúčelné bránění práva.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 13. 12. 2005, č.j. 42 Co 612/2005-16, potvrdil usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné, protože žalovaný věrohodně neosvědčil svoje majetkové poměry jako předpoklad pro osvobození od soudních poplatků, přičemž jen tomu účastníkovi, u něhož byl uvedený předpoklad splněn, lze na jeho žádost ustanovit zástupce. Z tohoto důvodu považoval odvolací soud za již nadbytečné zabývat se úvahou soudu prvního stupně o nedostatečných tvrzeních žalovaného ve vztahu k jeho procesní obraně tak, aby bylo možné posoudit, zda se z jeho strany nejednalo o zřejmě bezúspěšné bránění práva.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný (nezastoupený advokátem) dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a v § 239 o.s.ř

Přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm, b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci samé, neboť jím nebylo rozhodováno o peněžitém nároku, který je předmětem řízení, nýbrž pouze o procesní otázce - žádosti účastníka řízení o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a odst. 1 a § 239 o.s.ř., neboť nejde o žádný z případů v citovaných ustanoveních uvedených.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů (§ 30 o.s.ř.), není podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.9.2003 sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2003, pod poř. č. 151).

Proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243 odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. května 2006

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 04. May 2006