JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 590/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nevyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Z. K., zast. advokátem, proti žalovaným 1) Ing. J. Š. a 2) J. Š., o nerušený výkon nájmu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 C 426/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2005, čj. 12 Co 534/2004-119, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. 5. 2005, čj. 12 Co 534/2004-119, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 11. 2003, čj. 19 C 426/2001-56, jímž tento soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalovaným byla uložena povinnost zajistit a umožnit mu dodávku elektřiny a vody do bytu č. 1 ve II. nadzemním podlaží v domě čp. 137 v O. ulici v Ú. a povinnost vydat žalobci klíče od sklepa a vyhradit mu místo pro uskladnění paliva a ukládání osobních věcí; soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech tohoto řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se žalobce v projednávané věci domáhá, aby žalovaným jako pronajímatelům byly uloženy povinnosti vyplývající pro ně z ust. § 687 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 30. 3. 2006 (dále jen „obč. zák.“), a to v situaci, kdy rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2001, čj. 19 C 195/99-39, bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu a žalobci byla uložena povinnost byt vyklidit a vyklizený předat do 15 dnů pro zajištění přiměřeného náhradního bytu.

Pro posouzení důvodnosti žaloby je podle odvolacího soudu rozhodující, zda žalobce „požívá ochrany ve smyslu § 712a obč. zák.“ (tj. zda žalobci svědčí v období mezi skončením nájemního poměru a posledním dnem lhůty k vyklizení bytu práva a povinnosti v rozsahu odpovídajícím ust. § 687 až 699 a přiměřeně § 700 až 702 obč. zák.).

Odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že lhůta pro vyklizení bytu žalobcem uplynula dne 11. 2. 2003, neboť mu žalovaní přípisem ze dne 27. 1. 2003 nabídli náhradní byt a žalobce byt nepřijal a ve lhůtě, kterou si stanovil (29. 1. 2003) se k nabídce bytu nevyjádřil a poté nepřijetí bytu odůvodňoval jeho vadami a nedostatky.

Za uvedené situace odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce po uplynutí lhůty k vyklizení bytu nepožívá ochrany dle ust. § 712a obč. zák., protože jsou žalobou uplatňována do té doby chráněná práva (zajištění a umožnění dodávky elektřiny a vody do předmětného bytu, povinnost vydat klíč od sklepa, vyhradit místo pro uskladnění paliva a dalších věcí), nelze žalobu shledat důvodnou, a proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Dovoláním ze dne 30. 11. 2005 napadl žalobce výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolatel jej podal z důvodu uvedeného v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru a je v rozporu s hmotným právem.

V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že nemohl obývat předmětný byt, neboť bez předchozího oznámení byla přerušena dodávka vody a byla prováděna rekonstrukce vodovodních rozvodů. Dále byla nájemníkům rozpočítána spotřeba vody na rekonstrukce a další spotřeba (prasklé potrubí) a když se žalobce ohradil proti rozúčtování, nebyla mu puštěna voda do bytu. Později došlo i k odstavení odběru elektrické energie do bytu žalobce, hlavní jistič byl poddimenzován, a odběr byl proto ČEZ em odpojen. Ke zvýšení odběru elektrické energie pak žalobce neobdržel souhlas žalovaných (pronajímatelů).

Žalovaní dále znemožnili žalobci přístup do bytu výměnou zámku u vchodových dveří bytu a neuposlechli ani výzev Policie ČR k umožnění vstupu do bytu, a proto je žalobce nucen bydlet u svých rodičů, popř. u známých.

Na základě rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2001, čj. 19 C 195/99-39, jímž bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu, byla žalobci uložena povinnost byt vyklidit po zajištění přiměřeného náhradního bytu.

Žalovaní zajistili žalobci náhradní byt, který však podle dovolatele nesplňuje podmínky náhradního bytu, proto mu nezačala běžet lhůta k vyklizení bytu. Soud prvního stupně na základě znaleckého posudku dospěl k závěru, že nabídnutý byt je bytem přiměřeným, s čímž dovolatel nesouhlasí. Zajištěný náhradní byt není podle dovolatele způsobilý k bydlení, neodpovídá obecným požadavkům na ochranu zdraví a zdravých životních podmínek dle vyhl. č. 137/98 Sb., podle nichž např. záchod v bytě nesmí být přímo přístupný z obytné místnosti a v zajištěném náhradním bytě má WC dveře přímo do obývacího pokoje, což soud nevzal v úvahu.

Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud podle ust. § 243b odst. 3 o. s. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu včetně rozsudku soudu prvního stupně.

Žalovaní, jak to vyplývá z obsahu spisu, se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání sepsáno (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.).

Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je dovolání v posuzovaném případě přípustné podle ust. § 237 odst. 1 psím. c) o. s. ř., na kteréžto ustanovení dovolatel odkázal.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Vady podle ust. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a ani vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

V daném případě nemůže být dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle ust. § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevatní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

Dovolatel v dovolání výslovně neformuloval otázku, se kterou by spojoval zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel popisoval zejména skutkové okolnosti věci (přerušení dodávky vody, elektřiny, znemožnění přístupu do bytu výměnou zámku) a dále zpochybňoval skutkové zjištění soudu prvního stupně (jehož podkladem byl znalecký posudek), že mu žalovanými nebyl zajištěn odpovídající náhradní byt, čímž mu nezačala běžet lhůta pro vyklizení předmětného bytu dle rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2001, čj. 19 C 195/99-39.

Dovolatel tedy brojí především proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů svá skutková zjištění čerpaly, a teprve až následně proti právnímu hodnocení zjištěného skutkového stavu. Přehlíží ovšem tu skutečnost, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. – přípustné (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). V případě, kdy je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení dovolání relevantní.

Pokud dovolatel v dovolání též napadá, že odvolací soud nevzal v úvahu, že zajištěný náhradní byt neodpovídá obecným požadavkům na ochranu zdraví dle § 22 odst. 6 vyhlášky č. 137/1998 Sb., a to, že záchod nesmí být přístupný z obytné místnosti – je především nutné uvést, že tuto námitku dovolatel vznesl poprvé až v dovolacím řízení. Podle ust. § 241a odst. 4 o. s. ř. však nelze v dovolacím řízení uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.

Dovolací soud pokládá za vhodné doplnit, že podle ustanovení § 712a obč. zák., ve znění do 30. 3. 2006 (dále jen „obč. zák.“) v období mezi skončením nájemního poměru a posledním dnem lhůty k vyklizení bytu svědčí osobě, jíž skončil nájemní vztah, tzv. právo bydlení s právy a povinnostmi vyplývajícími z ust. § 687 až 699 a přiměřeně z § 700 až § 702 odst. 1 obč. zák. Pokud marně uplynula lhůta k vyklizení bytu, nesvědčí již osobě, které nájemní poměr skončil, výše uvedená práva a tomu odpovídající povinnosti pronajímatele, zejména zajistit plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu (§ 687 odst. 1 obč. zák.).

S ohledem na výše uvedené dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání žalobce není podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a proto je podle ust. § 243b odst. 5, 1. věty a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, 1. věty o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalovaným v tomto řízení podle spisu žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. června 2006

JUDr. Ing. Jan H u š e k , v. r.

předseda senátu

Vydáno: 27. June 2006