JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 573/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) Ing. F. S., b) H. Š., oba zastoupeni advokátkou, proti žalovanému I. U., zast. advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 4 C 4/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2005, čj. 18 Co 325/2005-166, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2005, čj. 18 Co 325/2005-166, a rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 12. 2004, čj. 4 C 4/2003-118, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Klatovech k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Klatovech jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 12. 2004, čj. 4 C 4/2003-118, přivolil k výpovědi z nájmu bytu I. kategorie, o velikosti 4 + 1, který se nachází v domě čp. 43 v R., kat. území S., kterou dali žalobci žalovanému s tím, že nájemní vztah k bytu skončí uplynutím 3 měsíční výpovědní lhůty, která počne běžet 1. dnem měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a dále žalovanému uložil povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobcům do 15 dnů od zajištění přiměřeného náhradního bytu, který může ležet i mimo obec R. – S., ne však dále než 20 km od této obce (výrok I. až III. rozsudku). Ve výroku IV. soud prvního stupně žalobcům uložil společně a nerozdílně zaplatit žalovanému 32.246,- Kč v den zajištění náhradního bytu a ve výroku V. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 19.567,- Kč v den zajištění náhradního bytu.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 8. 2005, čj. 18 Co 325/2005-166 potvrdil výroky I. až III. rozsudku soudu prvního stupně a změnil výroky IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobcům uložil povinnost nahradit žalovanému stěhovací náklady ve výši 15.372,- Kč do 3 dnů od vyklizení bytu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalobci jsou spoluvlastníky domu čp. 43 v R. – S., v němž se nachází předmětný byt. Žalovaný je nájemcem tohoto bytu na základě nájemní smlouvy ze dne 24. 9. 2001. Žalobci dali žalovanému výpověď z nájmu bytu podle ust. § 711 odst. 1 písm. a) obč. zák. ve znění účinném do 30. 3. 2006 (dále jen „obč. zák.“) s tím, že byt potřebuje žalobce a) pro sebe a žalobkyně b) pro žalobce a). Žalobce a) je soukromě hospodařícím rolníkem, hospodaří na farmě S. a provozní zázemí farmy nemůže užívat jako byt, neboť nejde o byt v právním smyslu. Žalobci též nemají žádný volný byt v domech, jichž jsou spoluvlastníky, a byt uvolněný manžely P. žalobce nepronajímá, užívá ho jeho syn T. S., který ho dal do podnájmu V. H. dle smlouvy o podnájmu ze dne 15. 5. 2005.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že výpovědní důvod uvedený v ust. § 711 odst. 1 písm. a) obč. zák. byl naplněn. Odvolací soud dále přisvědčil žalovanému, že podle ust. § 712 odst. 2 obč. zák. má právo na přiměřený náhradní byt a s ohledem na místní poměry (v obci R. nejsou volné byty) se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že bytová náhrada může ležet i mimo danou obec, a to do vzdálenosti 20 km.

Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že při určení výše náhrady za stěhovací náklady (§ 711 odst. 3 obč. zák.) je třeba tyto náklady přiznat na základě volné úvahy soudy, neboť jejich výše není v době rozhodování známa. Z nabídek stěhovacích firem považoval za přiměřenou výši těchto nákladů částku 15.372,- Kč a s ohledem na to změnil příslušný výrok soudu prvního stupně.

Dovoláním ze dne 19. 9. 2005 napadl žalovaný „potvrzující výrok“ rozsudku odvolacího soudu (tj. výrok I. rozsudku odvolacího soudu, jimž byly potvrzeny výroky I. až III. rozsudku soudu prvního stupně) s tím, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a bylo podáno z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci).

V odůvodnění dovolání žalovaný zejména uvedl, že za zásadní právní otázku považuje to, zda v případě přivolení k výpovědi z nájmu bytu dle ust. § 711 odst. 1 písm. a) obč. zák., nejde-li o služební byt, může být jako přiměřený náhradní byt zajištěn byt v jiné obci, než ve které se nachází byt vyklizovaný, a domnívá se, že soudy obou stupňů věc posoudily v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Tento soud v rozhodnutí ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 20 Cdo 605/2001, vyslovil názor, že zajištění náhradního bytu mimo obec, v níž je byt vyklizovaný, přichází v úvahu jen za splnění podmínek, které stanoví zákon v § 712 odst. 2, 4. věta, § 713 odst. 1, 3. věta obč. zák. a obě tato ustanovení se týkají služebních bytů. Předmětný byt takovým bytem není a ani nebyl.

Dovolatel dále v dovolání nesouhlasil s věcnou argumentací odvolacího soudu, zejména uvedl, že tento soud se měl zabývat objektivní dostupností bytů v obci R., a to nikoliv jen ve S., která je částí obce R., ale v celé obci R. a dále se měl zabývat nejen dostupností bytů ve vlastnictví obce, ale i bytů ve vlastnictví jiných vlastníků v dané obci. Podle dovolatele odvolací soud nevzal v úvahu žalovaným předložený výsledek sčítání lidu, z něhož vyplývá, že v obci R. je téměř 100 bytů trvale neobsazených. V souvislosti s tím pak dovolatel pokládá za právně významné další otázky, a to zda pro zjištění dostupnosti náhradního bytu v určité obci je rozhodující stav v této obci nebo pouze v jedné z jejich částí, v níž se nachází vyklizovaný byt, a zda při zjišťování objektivní dostupnosti náhradního bytu je rozhodné pouze to, kolik takových bytů má ve vlastnictví obec, nebo zda je rozhodný počet všech bytů bez ohledu na jejich vlastníka.

Dovolatel s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a zároveň navrhuje, aby dovolací soud podle ust. § 243 o.s.ř. odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí.

Žalobci se podle obsahu spisu k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.

O návrhu na odklad vykonatelnosti dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.

Podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné, a to proto, že odvolací soud sice usnesením ze dne 3. 9. 2003, čj. 18 Co 383/2003-58, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. 2. 2003, čj. 4 C 4/2003-39, z toho důvodu, že tento soud vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu, a proto při dalším rozhodování – rozsudek ze dne 15. 12. 2004, čj. 4 C 4/2003-118 – nebyl soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.

Dovolací soud se poté zabýval přípustností dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož, jak to vyplývá z obsahu dovolání, dovolatel přípustnost dovolání vyvozuje.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

V projednávané věci dovolatel především za zásadní právní otázku považuje to, zda v případě přivolení k výpovědi z nájmu bytu dle ust. § 711 odst. 1 písm. a) obč. zák., nejedná-li se o služební byt, lze jako přiměřený náhradní byt zajistit byt v jiné obci, a je toho názoru, že soudy obou stupňů věc posoudily v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.

V ustanovení § 712 odst. 2 věty první obč. zák. je náhradní byt definován jako byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti; tato podmínka musí být splněna ve všech případech, kdy je povinnost k vyklizení vázána na zajištění náhradního bytu. Používá-li pak ustanovení § 712 odst. 2 věty druhé obč. zák. pojem „přiměřeného náhradního bytu“, který charakterizuje jako byt, jenž musí být podle místních podmínek zásadně rovnocenný (co do rozlohy, kvality a vybavenosti) bytu vyklizovanému, nelze než dovodit, že náhradní byt nikoli přiměřený může být – při zachování hlediska stanoveného v § 712 odst. 2 větě první obč. zák. – menší rozlohy, nižší kvality a méně vybavený než byt vyklizovaný (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2000, sp. zn. 26 Cdo 2896/99, ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 20 Cdo 605/2001, uveřejněné v publikaci Přehled judikatury ve věcech nájmu bytu, ASPI Publishing, Praha, 2003, č. 252). Možnost zajistit „náhradní byt v jiné obci“ předjímaná ustanovením § 712 odst. 2 věty čtvrté obč. zák. se s povahou bytu (jeho vlastnostmi, jejichž souhrn musí zajišťovat lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti) nepojí, jejím prostřednictvím je slevováno jen z požadavku na polohu (umístění) bytu v téže obci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1287/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 2/2001, pod č. 29). Zajištění náhradního bytu mimo obec, než je byt vyklizovaný, přichází proto v úvahu jen za splnění podmínek, které stanoví zákon v ustanovení § 712 odst. 2 větě čtvrté, § 713 odst. 1 větě třetí obč. zák. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 605/2001).

Zajistit náhradní byt mimo obec, v níž se nachází vyklizovaný byt, lze tedy v případě, skončí-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele z důvodu uvedeného v § 711 odst. 1 písm. b) obč. zák. (nájemce přestal pro pronajímatele pracovat a pronajímatel potřebuje služební byt pro jiného nájemce, který pro něho bude pracovat) a shledá-li soud pro tento postup důvody zvláštního zřetele hodné (§ 712 odst. 2, 4. věta obč. zák.). Podobně může soud v případě smrti nájemce služebního bytu nebo po rozvodu jeho manželství popř. opuštění společné domácnosti nájemcem) v odůvodněných případech rozhodnout, že pozůstalému manželovi, popř. osobám uvedených v ust. § 706 odst. 1 obč. zák., lze mj. zajistit náhradní byt i mimo obec, než je vyklizovaný byt (§ 713 odst. 1 obč. zák.).

Pokud odvolací soud (i soud prvního stupně) dospěl k závěru, že za daného skutkového stavu náleží žalovanému přiměřený náhradní byt, který může ležet i mimo obec, v níž se nachází vyklizovaný byt, je jeho právní posouzení věci v rozporu s hmotným právem a výše uvedenou judikaturou dovolacího soudu

S ohledem na ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je proto dovolání přípustné a je zároveň důvodné, neboť věc byla soudy obou stupňů nesprávně právně posouzena a proto nezbývá, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a vzhledem k tomu, že stejnou vadou trpí i rozhodnutí soudu prvního stupně, je třeba zrušit i toto rozhodnutí.

Dalšími námitkami dovolatele směřujícími proti věcné argumentaci odvolacího soudu (dostupnost bytů v obci R., popř. v části obce S., a to vč. dostupnosti bytů různých vlastníků), které jsou svojí povahou polemikou se zjištěným skutkovým stavem věci, popř. nedostatky při jeho zjišťování, se dovolací soud s ohledem na zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů již nezabýval, neboť tyto námitky jsou s ohledem na vyslovený právní názor nerozhodné, popř. je může dovolatel uplatnit při novém projednání věci.

Nejvyšší soud s ohledem na to, že dovolání shledal přípustným a důvodným, rozhodl podle ust. § 243b odst. 2 o.s.ř. tak, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil včetně souvisejících výroků o nákladech řízení a vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno toto rozhodnutí, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b dost. 3, 2. věta o.s.ř.).

O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, 2. věta o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. října 2006

JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 18. October 2006