JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 421/2004

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně V. B., a.s., zastoupené advokátkou, proti žalovanému O. S., o 4.917,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 52 C 216/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. srpna 2001, č.j. 52 C 216/96-151, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2002, č.j. 52 C 216/96-156, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. prosince 2002, č. j. 47 Co 304/2002-166, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. srpna 2001, č.j. 52 C 216/96-151, a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2002, č.j. 52 C 216/96-156, se zastavuje.

II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. prosince 2002, č.j. 47 Co 304/2002-166, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 8. 2001, č. j. 52 C 216/96-151, uložil žalovanému zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 4.917,60 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile denně od 1. 7. 1995 do zaplacení; dále rozhodl o nákladech řízení.

Odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku Městský soud v Brně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 31. 1. 2002, č. j. 52 C 216/96-156, odmítl podle § 208 odst. 1 o.s.ř. jako opožděné.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) usnesením ze dne 12. 12. 2002, č.j. 47 Co 304/2002-166, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno opožděně.

V podání označeném jako „Stížnost – Dovolání se Spravedlnosti – Odvolání se proti Nespravedlnosti, která je zobrazena v usnesení číslo 52 C 216/96-156 a 47 Co 304/2002“, které je podle obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř. ) dovoláním, žalovaný (nezastoupen advokátem) vyjadřuje nesouhlas s označenými rozhodnutími, žádá, aby byly prohlášeny „za právně neúčinné“ a domáhá se též zrušení rozsudku soudu prvního stupně č.j. 52 C 216/96-151.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval posouzením přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

V posuzované věci dovolatel napadá dle obsahu dovolání rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a jeho usnesení o odmítnutí odvolání žalovaného směřujícího proti tomuto rozsudku.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (§ 201 o.s.ř. ) a občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a proto Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2001, č.j. 52 C 216/96-151, a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2002, č.j. 52 C 216/96-156, zastavil (§ 104 odst. 1 ve spojení s § 243c odst. 1 o.s.ř.).

Žalovaný dále výslovně napadá usnesení odvolacího soudu ze dne 12. 12. 2002, č.j. 47 Co 304/2002-166, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a také v § 239 o.s.ř.

Přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř. ) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože nejde o žádný z případů, v citovaných ustanoveních uvedených.

Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měla právo vůči žalovanému.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2004

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 30. August 2004