JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 3587/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobců a/ L. Š. a b/ B. Š., zastoupených advokátkou, proti žalovanému S. Z., zastoupenému opatrovníkem JUDr. F. V., advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 C 65/2007,

o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. března 2008, č. j. 8 Co 158/2008-241, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. března 2008, č. j. 8 Co 158/2008-241, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Na základě žaloby pro zmatečnost Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 29. května 2006, č. j. 23 C 434/2004-143, zrušil napadený vyhovující rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích (soudu prvního stupně) ze dne

23. dubna 2003, č. j. 15 C 160/2002-97, i na něj navazující potvrzující rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (odvolacího soudu) ze dne 26. června 2003,

č. j. 22 Co 1427/2003-114 (výroky I. a II.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III. a IV.). K odvolání žalobců proti nákladovým výrokům III. a IV. odvolací soud usnesením ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 7 Co 2665/2006-178, změnil citované usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích III. a IV.

Poté ve věci znovu jednal soud prvního stupně (§ 235h odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) a rozsudkem ze dne 21. listopadu 2007, č. j. 15 C 65/2007-199, žalobě opětovně vyhověl a přivolil k výpovědi z nájmu „bytu 2+1 s příslušenstvím (předsíň, koupelna, WC, balkon, sklep, spíž) ve druhém nadzemním podlaží domu č. p. 581/28 v ulici M. V. v Č. B.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“), určil, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a uložil žalovanému a všem, kdo s ním bydlí, povinnost byt vyklidit a vyklizený žalobcům předat do patnácti dnů od zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 27. března 2008, č. j.

8 Co 158/2008-241, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl

o nákladech odvolacího řízení účastníků.

S odkazem na aktuální výpis z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. 3563 katastrálního území Č. B. odvolací soud především dovodil, že žalobci jsou spoluvlastníky předmětného domu (žalobce a/ se stal spoluvlastníkem jeho jedné ideální poloviny na základě darovací smlouvy uzavřené dne 9. května 2005 se svými rodiči M. a F. Š. a druhou ideální polovinu získali žalobci do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy uzavřené dne 30. října 2003 s manželi Ing. M. K. a Mgr. H. K.). Poté shodně se soudem prvního stupně rovněž dovodil, že – z důvodů v rozsudku uvedených – jsou naplněny oba uplatněné výpovědní důvody podle § 711 odst. 1 písm. c/ a d/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v době dání výpovědi z nájmu bytu /a ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb./ (dále jen „obč. zák.“). Proto vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Uvedl, že v řízení namítal nedostatek aktivní věcné legitimace žalobců v daném sporu, neboť koupi domu jejich právními předchůdci pokládal za neplatnou proto, že „vzhledem ke své duševní poruše nebyl v řízení o prodeji domu a využití nabídky předkupního práva právně zastoupen“. Odvolací soud se však s odkazem na aktuální výpis z katastru nemovitostí odmítl touto námitkou zabývat. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že jejich vlastnické právo k předmětnému domu bylo spolehlivě prokázáno výpisem z katastru nemovitostí. Zdůraznili, že jejich právní předchůdci zakoupili dům a pozemek a že v té době nebyly prodávány jednotlivé byty, na něž by se vztahovalo ustanovení § 21 (správně zřejmě

§ 22) zákona č. 72/1994 Sb. Dále uvedli, že není povinností vlastníka zkoumat momentální duševní stav případných zájemců o koupi domu a pozemku. Poté zdůraznili, že žalovaný byl v době prodeje plně způsobilý k právům a povinnostem a za svá rozhodnutí byl plně odpovědný. Navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) především shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).

Poté se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko

z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.

Podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně.

Podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tento dovolací důvod – s přihlédnutím k obsahu dovolání – dovolatel rovněž uplatnil).

Se zřetelem k uvedenému shledal dovolací soud napadené rozhodnutí zásadně právně významným a dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Existence zmíněných vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V soudní praxi nejsou žádné pochybnosti o tom, že nájem bytu může

(s přivolením soudu) vypovědět pronajímatel; ostatně ustanovení § 711 odst. 1 obč. zák. – vzhledem ke svému jednoznačnému znění – jiný výklad ani nepřipouští. Přitom pronajímatelem může být i osoba, která má právo disponovat předmětem nájmu z jiného důvodu, např. z titulu věcného břemena, inominátního kontraktu podle § 51 obč. zák. apod. (o takového pronajímatele v posuzovaném případě evidentně nejde). Zpravidla však bývá pronajímatelem vlastník věci (srov. Občanský zákoník, Komentář, 7. vydání 2002, nakladatelství C.H.BECK 1994). O tento případ pronajímatele jde

i v projednávané věci. V tomto případě proto mohl nájem bytu vypovědět – s přivolením soudu – pronajímatel jako vlastník domu, v němž se pronajatý byt nachází (dále opět jen „předmětný dům“, resp. „dům“). Pouze vlastníku předmětného domu jako pronajímateli tedy svědčila v dané věci aktivní věcná legitimace. S ohledem na poměry dané věci zbývá dodat, že ustálená soudní praxe rovněž dovodila, že ustanovení § 680 odst. 2 obč. zák. upravující přechod práv a povinností na nabyvatele pronajaté věci obsažené v rámci obecné úpravy nájemní smlouvy (část osmá, hlava sedmá, oddíl první až třetí obč. zák.) se uplatní i v právních vztazích nájmu bytu, neboť zvláštní úprava tohoto nájemního vztahu (srov. § 685 a násl. obč. zák.) použití uvedeného ustanovení nevylučuje a jeho aplikace není vyloučena ani povahou daného nájemního vztahu. Dojde-li tedy ke změně vlastnictví k pronajatému bytu (domu s byty v nájmu), vstupuje nabyvatel do právního postavení původního vlastníka – pronajímatele a přechází tak na něj práva a povinnosti pronajímatele vyplývající z nájemního vztahu k bytu s výjimkou těch práv a povinností, na něž se toto zvláštní právní nástupnictví nevztahuje, neboť mají samostatný právní režim daný právním důvodem jejich vzniku – např. peněžité pohledávky dřívějšího pronajímatele vzniklé za trvání původního nájemního vztahu (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 863/97, uveřejněného pod č. 84 v sešitě č. 11 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura).

V řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu je soud povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány (§ 120 odst. 2 o.s.ř.). V daném případě žalovaný v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně – mimo jiné i s poukazem na ustanovení § 205 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. – namítal

(§ 205a odst. 1 a 2 o.s.ř.) nesprávné právní posouzení otázky aktivní věcné legitimace žalobců v daném sporu, neboť koupi domu jejich právními předchůdci pokládal za neplatnou proto, že „vzhledem ke své duševní poruše nebyl v řízení o prodeji domu a využití nabídky předkupního práva právně zastoupen“. Odvolací soud se s uvedenou námitkou vypořádal konstatováním, že žalobci jsou – s odkazem na „aktuální výpis z listu vlastnictví č. 3563“ – pronajímateli předmětného bytu jako podíloví spoluvlastníci předmětného domu.

Právní posouzení otázky aktivní věcné legitimace žalobců pokládá dovolací soud za neúplné a tudíž nesprávné, odkázal-li odvolací soud při řešení této otázky pouze na spoluvlastníky předmětného domu uvedené ve výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. 3563 katastrálního území Č. B. a nezabýval-li se – z pohledu uplatněné odvolací námitky – otázkou neplatnosti kupní smlouvy, kterou ohledně předmětného domu uzavřeli dne 27. června 2001 právní předchůdci žalovaných jako kupující. V této souvislosti nelze totiž přehlédnout, že žalovaný v řízení nezpochybňoval správnost údajů vedených v katastru nemovitostí ohledně vlastnického práva k předmětnému domu. S odkazem na okolnosti uváděné rovněž v dovolání zpochybnil totiž platnost kupní smlouvy ze dne 27. června 2001 a na ni navazující kupní smlouvy ze dne 30. října 2003 a darovací smlouvy ze dne 9. května 2005, na jejichž základě byli žalobci zapsáni v katastru nemovitostí jako spoluvlastníci předmětného domu. Z tohoto pohledu se však odvolací soud otázkou aktivní věcné legitimace žalobců nezabýval. Lze uzavřít, že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl proto užit opodstatněně.

Vzhledem k uvedenému není napadený rozsudek z hlediska uplatněných dovolacích námitek podřazených dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. ve smyslu ustanovení § 243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. správný. Dovolací soud ho proto podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a podle § 243b odst. 3 věty první o.s.ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího

(§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. května 2009

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 20. May 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč