JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 24/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Ing. H. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému Družstvu spoluvlastníků J. 1154-1157, zastoupenému advokátem, o určení vztahu k bytu, o určení souladu stanov se zákonem a o zaplacení částky 1.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 34/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.7.2005, č.j. 54 Co 370/2005-14, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.7.2005, č.j. 54 Co 370/2005-14, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19.4.2005, č.j. 38 C 34/2005-9, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 18.7.2005, č.j. 54 Co 370/2005-14, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19.4.2005, č.j. 38 C 34/2005-9, kterým tento soud odmítl žalobní návrhy žalobkyně uvedené v podání ze dne 14.12.2004, doplněné podáním ze dne 11.4.2005 v odvoláním napadené části ohledně odmítnutí žaloby o zaplacení částky 1.000.000,- Kč a zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.

V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v části týkající se odmítnutí žaloby na zaplacení částky 1.000.000,- Kč, když z obsahu odvolání dovodil, že žalobkyně se domáhala přezkoumání právě této části napadeného usnesení. Odvolací soud přezkoumal toto usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud dále v odůvodnění svého rozhodnutí zkonstatoval, že žalobkyně podala dne 15.12.2004 u soudu prvního stupně vzájemné návrhy v probíhajícím řízení, jež proti ní vedl žalovaný o přivolení k výpovědi z nájmu bytu. Tyto žalobní návrhy byly dle soudu prvního stupně nedostatečné a postrádaly řadu esenciálních náležitostí žaloby, a proto soud žalobkyni vyzval postupem dle § 43 odst. 1 o.s.ř. k doplnění žalobních návrhů a zároveň jí poskytl obsáhlé poučení o náležitostech žaloby a o procesních důsledcích případného nedoplnění. Žalobkyně na výzvu soudu sice reagovala, ale zcela nedostatečně, neboť neodstranila nedostatky žalobních návrhů, které je činily neprojednatelnými. U žalobního nároku na zaplacení částky 1.000.000,- Kč pouze doplnila, že byla vlastníkem ukradených a poničených věcí a že za škody ručí žalovaný jako právnická osoba, neboť jeho vedení vědělo o činnosti přímých pachatelů, a hodnotu zničeného majetku stanovila tak, jak jí umožňuje zákon. Odvolací soud dospěl k závěru, že s ohledem na to, že se jedná o řízení o náhradu škody, což je běžné sporné řízení, bylo na žalobkyni, aby především tvrdila existenci základních předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, tedy aby vylíčila všechny podstatné okolnosti, z nichž lze dovodit jak vznik a rozsah škody na straně poškozeného, tak i protiprávní jednání na straně škůdce, a rovněž příčinnou souvislost mezi oběma těmito atributy. Dle odvolacího soudu žalobní tvrzení žalobkyně žádné jasné vylíčení skutkových okolností neobsahovalo a kromě uvedení částky 1.000.000,- Kč bylo zcela neurčité a vágní. Ani v rámci doplnění žaloby, ani v rámci odvolání nebyly tyto vady odstraněny, a tak žaloba zůstala dle odvolacího soudu nadále neprojednatelná. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který aplikoval ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. a uvedený žalobní návrh odmítl.

Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako správné v odvoláním napadené části potvrdil.

Dovoláním doručeným soudu prvního stupně dne 20.9.2005, doplněným po výzvě soudu prvního stupně (usnesením ze dne 12.12.2005, č.j. 38 C 34/2005-29) podáním sepsaným advokátem, napadla žalobkyně výše uvedené usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu s tím, že přípustností dovolání se výslovně nezabývala, a jako dovolací důvod označila ust. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.

V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že za vadu řízení považuje tu skutečnost, že soud svou poučovací povinnost splnil pouze formálně a žalobkyni ustanovil právního zástupce teprve pro dovolací řízení. Dovolatelka je toho názoru, že soudy mají ve smyslu ust. § 5 o.s.ř. povinnost poskytovat účastníkům poučení v době, kdy je toho podle stavu řízení pro ně zapotřebí (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 813/97). Dle dovolatelky jí měl soud prvního stupně poučit o právu podat žádost o ustanovení zástupce k ochraně jejích zájmů již v usnesení ze dne 25.2.2005, č.j. 38 C 34/2005-4, kterým ji vyzval k doplnění žaloby. Pokud soud již z obsahu jejího podání ze dne 14.12.2004 neshledal, že by takové poučení bylo na místě, měl k takovému závěru dospět alespoň na základě obsahu jejího podání ze dne 11.4.2005, kdy se marně snažila podle svých možností a schopností výzvě soudu vyhovět. Místo toho byla její žaloba soudem prvního stupně odmítnuta. Soud prvního stupně dle dovolatelky vůbec nepovažoval za nutné poskytnout jí poučení o právu žádat o ustanovení právního zástupce, kterého zcela zřejmě potřebovala. Ani odvolací soud, který podle odůvodnění svého rozhodnutí shledal, že „žalobní návrhy byly podány naprosto nedostatečně a postrádaly řadu esenciálních náležitostí žaloby“, nepovažoval za nutné poučit ji o jejím procesním právu požádat o ustanovení právního zástupce, přestože tato potřeba byla zjevná. Opomenutím poučovací povinnosti soudu tak dle dovolatelky v daném případě došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný, jak je patrno z obsahu spisu, se k dovolání žalobkyně nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) posoudil dovolání podle ust. § 240 odst. 1, § 241 a § 241a odst. 1 o.s.ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem.

V posuzovaném případě je dovolání přípustné podle ust. § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby).

Podle ust. § 242 odst. 1 a 3 první věty o.s.ř. je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením. K vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmateční vady), popř. k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 2 druhá věta o.s.ř.). Tzv. zmatečnostní vady nebyly v dovolání uplatněny a jejich existenci soud neshledal.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., vady, k nimž za řízení došlo, jsou způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, nejde-li o zmatečnosti uvedené v § 229 o.s.ř., jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zejména tak jde o situaci, kdy při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s občanským soudním řádem (např. svědek byl vyslechnut jako účastník řízení, soud neposkytl poučení podle ust. § 118a o.s.ř., nebyly zjišťovány rozhodné skutečnosti, byl porušen princip neúplné apelace, rozhodoval věcně nepříslušný soud, apod.).

V daném případě dovolatelka vytýká soudům obou stupňů, že nebyla ve věci dostatečně poučena ve smyslu ust. § 5 odst. 1 o.s.ř. v návaznosti na ust. § 30 odst. 1 o.s.ř., tj. že jí nebylo v řízení poskytnuto poučení, že k ochraně svých zájmů může žádat o ustanovení zástupce.

Jak vyplynulo z obsahu spisu soud prvního stupně usnesením ze dne 25.2.2005, č.j. 38 C 34/2005-4, vyzval žalobkyni, aby doplnila svou žalobu ze dne 14.12.2004 o potřebné náležitosti (které blíže ve svém rozhodnutí specifikoval) s poučením, že pokud nebude podání řádně doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud předmětné podání žalobkyně odmítne podle ust. § 43 odst. 2 o.s.ř. Na toto usnesení dovolatelka reagovala písemným přípisem (č.l. 5), ve kterém mj. požádala o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně usnesením ze dne 23.3.2005, č.j. 38 C 34/2005-6, dovolatelce osvobození od soudních poplatků přiznal v plném rozsahu a poučil ji ve smyslu ust. § 138 odst. 1 a 2 o.s.ř; žádné další poučení jí neposkytl.

Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně za situace, kdy u dovolatelky byly dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, tuto nepoučil o možnosti žádat k ochraně jejích zájmů o ustanovení zástupce (§ 30 odst. 1 o.s.ř.) a její žalobní návrhy následně usnesením ze dne 19.4.2005, č.j. 38 C 34/2005-9, odmítl. Tím se soud dopustil takové vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Lze proto uzavřít, že dovolací důvod podle ust. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. byl uplatněn opodstatněně. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. usnesení odvolacího soudu zrušil. Protože důvod, pro který bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno i toto rozhodnutí a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. května 2006

JUDr. Ing. Jan H u š e k , v. r.

předseda senátu

Vydáno: 24. May 2006