JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 2174/2000

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce města S. p. R., proti žalovaným 1) M. K. a 2) P. K., o zaplacení 39.537,50 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 16 C 1711/99, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 26. dubna 2000, č. j. 35 Co 199/2000-55, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 26. dubna 2000, č. j. 35 Co 199/2000-55, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 26. 4. 2000, č. j. 35 Co 199/2000-55, odmítl podle § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. jako opožděné odvolání žalobce, které podal proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 31. 1. 2000, č. j. 16 C 1711/99-39, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaní byli uznáni povinnými zaplatit žalobci 39.537,50 Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; odvolací soud rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Krajský soud opřel své rozhodnutí o zjištění, že žalobce převzal rozsudek soudu I. stupně 28. 2. 2000, takže patnáctidenní lhůta k podání odvolání uplynula dne 14. 3. 2000. Odvolání však žalobce podal na poště až dne 15. 3. 2000, tj.v den, kdy již bylo napadené rozhodnutí pravomocné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. a uplatnil v něm (podle obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., když namítá, že „předmětný rozsudek převzal až dne 29. 2. 2000", přičemž rozpor s datem převzetí zásilky na doručence (čl. 40 spisu) vysvětluje tím, že „bylo na zpáteční doručenku omylem vypsáno datum 28. 2. 2000". Toto své tvrzení doložil žalobce opisem rozsudku soudu I. stupně opatřeného příjmovým razítkem žalobce s uvedením data 29. 2. 2000, a dále kopií úhrnného dodacího lístku doporučených zásilek ze dne 29. 2. 2000. Navrhl, aby bylo dovoláním napadené usnesení zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., jímž se mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 26. 4. 2000, Nejvyšší soud, jako soud dovolací, dovolání projednal a rozhodl o něm podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále opět jen „o. s. ř.").

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1, 2 o. s. ř.), má obsahové i formální znaky uvedené v § 241 odst. 2 o. s. ř., a je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto. Dovoláním je uplatněn dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., neboť je zpochybněna správnost právního posouzení včasnosti odvolání.

Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí soudu I. stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. O žádný z případů nepřípustnosti odvolání v dané věci nejde (§ 202 o. s. ř.).

Podle § 204 odst. 1 o. s. ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.

Podle § 57 odst. 1 o. s. ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin. Podle § 57 odst. 3 o. s. ř. je lhůta zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Z obsahu spisu se podává, že odvolací soud učinil zjištění o doručení rozsudku soudu I. stupně žalobci dne 28. 2. 2000 z doručenky, na níž je potvrzeno převzetí předmětné zásilky tohoto dne, s podpisem a otiskem úředního razítka žalobce (viz čl. 40 spisu). Tato doručenka má všechny potřebné náležitosti (tj. i razítko dodací pošty a podpis pracovníka), aby jako veřejná listina mohla osvědčit skutečnosti na ní uvedené. To ale platí pouze v případě, neprokáže-li se opak. Odvolací soud přehlédl, že razítko dodací pošty obsahuje datum 1. 3. 2000, které se neshoduje s datem potvrzení převzetí zásilky (dne 28. 2. 2000). Již tato skutečnost vzbuzuje pochybnosti o skutečném datu doručení zásilky žalobci a odvolací soud měl před rozhodnutím o odvolání provést k jejímu objasnění šetření. K odstranění tohoto rozporu a k prokázání opodstatněnosti tvrzení dovolatele, že mu byl rozsudek soudu I. stupně doručen až dne 29. 2. 2000, provedl dovolací soud prostřednictvím soudu I. stupně dokazování (§ 243a odst. 2 o. s. ř.). Za přítomnosti zástupců účastníků se dne 23. 5. 2001 konalo jednání (viz čl. 75 spisu), přičemž z výpovědi svědkyně V. H. (vedoucí pošty ve S. p. R.) dovolací soud zjistil, že zásilka podacího čísla 14295 došla na poštu ve S. p. R. dne 29. 2. 2000 a týž den byla předána odnašeči městského úřadu ve S. p. R. Také z originálu úhrnného dodacího lístku doporučených zásilek dovolací soud zjistil, že zásilka podacího čísla 14295 byla na poštu ve S. p. R. doručena až dne 29. 2. 2000 a týž den byla převzata (a tedy doručena) odnašečem žalobce. Z obálky předmětné zásilky je pak zřejmé, že doporučená zásilka podacího čísla 14295 obsahovala m.j. odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně, a byla podána na poště v Č. L. k doručení dne 28. 2. 2000 (viz přílohy na čl. 62 spisu).

Na základě těchto skutkových zjištění dovolací soud učinil závěr, že odvolání žalobce, které bylo podáno na poště dne 15.3. 2000, bylo podáno včas.

Z uvedeného je zřejmé, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. byl tudíž uplatněn právem. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 1, 2 o. s. ř. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne též o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. l o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. července 2001

JUDr. Michal M i k l á š , v.r.

předseda senátu

Vydáno: 26. July 2001