JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 197/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) V. P., a b) J. P., oběma zast. advokátem, proti žalovaným 1) prof. Ing. J. S., CSc., a 2) Z. S., oběma zast. advokátkou, o určení platnosti podnájemní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 19 C 77/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2005, čj. 27 Co 114/2005-221, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 25. 2. 2004, čj. 19 C 77/2003-94, zamítl žalobu na určení, že je platná podnájemní smlouva ze dne 3. 10. 2002, včetně dodatku ze dne 19. 10. 2002, uzavřená mezi žalobci a) a b) jako podnájemci a žalovanými 1) a 2) jako pronajímateli a dále rozhodl o nákladech tohoto řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 6. 2005, čj. 27 Co 114/2005-221, změnil výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení pouze tak, že žalobcům uložil povinnost tyto náklady zaplatit k rukám právní zástupkyně žalovaných, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalobou podle ust. § 80 písm. c) o.s.ř. lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Tento zájem je dán zejména tehdy, kdy by bylo bez tohoto určení právo nebo právní vztah žalobce ohrožen, popř. by se právní postavení žalobce bez tohoto určení stalo nejistým. Soudní praxe též připouští, že naléhavý právní zájem na určení je dán tehdy, lze-li žalovat o splnění povinnosti, jestliže rozhodnutí o určovací žalobě je způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a event. předejít případným dalším žalobám o plnění, popř. žaloba o splnění povinnosti nemůže vystihnout celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva.

Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že soud prvního stupně správně dovodil, že v dané věci není dán naléhavý právní zájem na tomto určení, neboť právní otázka platnosti podnájemní smlouvy má v tomto řízení „povahu předběžné otázky k otázce existence samotného práva, tedy trvání podnájemního vztahu“ a rozhodnutí o platnosti či neplatnosti podnájemní smlouvy nemůže vyřešit právní postavení žalobců v podnájemním vztahu.

Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, pouze doplnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně o určení platebního místa (do rukou advokátky žalovaných ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Dovoláním ze dne 2. 9. 2005 napadli žalobci výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a bylo podáno z důvodu uvedeného v ust. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť podle dovolatelů řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo závažnými a nezhojitelnými vadami, pro která měl být rozsudek zrušen; uvedené vady řízení byly namítány v odvolání ze dne 14. 4. 2004, ale odvolací soud je nevzal v úvahu.

Podáním ze dne 2. 11. 2005 bylo dovolání doplněno advokátem ustanoveným usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 19. 9. 2005, čj. Nc 830/2005-15 (čl. 280). V doplnění dovolání bylo ohledně přípustnosti dovolání opět odkázáno na ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a na dovolací důvod uvedený v ust. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.

V doplnění byly specifikovány vady řízení, jimiž mělo dojít podle žalobců k porušení jejich práva na spravedlivý proces, zejména nebyli žalobci v řízení před soudem prvního stupně poučeni o možnosti požádat ve smyslu ust. § 30 odst. 1 o.s.ř. o ustanovení právního zástupce a tím jim byla odepřena kvalifikovaná právní pomoc. Dále soud prvního stupně, když dospěl k závěru, že žalobci neprokázali naléhavý právní zájem na požadovaném určení, nepostupoval podle ust. § 118a odst. 1 a 2 o.s.ř., nevyzval a nepoučil je, v čem mají svá tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění výzvy a taktéž je nepoučil o jejich jiných procesních právech a povinnostech, zejména o právu žalobce měnit se souhlasem soudu žalobu.

Dalším porušením práv žalobců byla skutečnost, že před soudem prvního stupně byl vyhlášen rozsudek v nepřítomnosti žalobců, přičemž nebyly splněny podmínky § 101 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobci svou neúčast při jednání řádně a včas omluvili ze závažných důvodů a jejich omluvu je nutno chápat jako žádost o odročení jednání. Taktéž nebyla dodržena lhůta stanovená v ust. § 215 odst. 1 o.s.ř., podle níž musí být předvolání účastníkům doručeno nejméně 10 dnů před jednáním; předvolání bylo datováno dnem 11. 2. 2004, třídenní lhůta k vyzvednutí končila 16. 2. 2004 (jednání bylo nařízeno na 25. 2. 2004).

Dovolatelé jsou toho názoru, že v řízení před soudem prvního stupně došlo k porušení práv žalobců na spravedlivý proces, neboť odvolací soud shora uvedené vady řízení neodstranil, a domnívají se, že rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce zásadního právního významu. Vzhledem k tomu navrhují, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a vzhledem k tomu, že důvody pro zrušení se vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, navrhují zrušení i tohoto rozsudku a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní 1) a 2) se podle obsahu spisu k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelé jsou zastoupeni advokátkou a jí bylo dovolání též sepsáno.

Dovolací soud se poté zabýval přípustností dovolání, a to i z hlediska ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož, jak to vyplývá z obsahu dovolání, dovolatel přípustnost dovolání vyvozuje, neboť pouze z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumávána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné, a to proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, přezkoumávané napadeným rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat neprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí dovolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

K jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tj. k vadám podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle § 237 dost. 1 písm. c/ o.s.ř.) nezakládají.

V projednávané věci dovolatelé v dovolání uvedli, že rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé má po právní stránce zásadní význam, a jako dovolací důvod uvedli, že řízení bylo postiženo vadami, které mohly mít, resp. měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Z obsahového vymezení tohoto dovolacího důvodu vyplývá, že dovolatelé soudům vytýkají, že především řízení před soudem prvního stupně trpělo tzv. jinými vadami řízení (nedostatek poučení dle § 30 odst. 1 a § 118a odst. 1, 2 a 4 o.s.ř., nedodržení lhůty pro přípravu k jednání dle § 215 odst. 1 o.s.ř., neodročení jednání dle § 101 odst. 3 o.s.ř.) a odvolací soud tyto vady nenapravil.

S ohledem na uvedené je zřejmé, že v daném případě není dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť dovolatelé v dovolání neuvedli způsobilý dovolací důvod, tj. důvod spočívající v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací soud taktéž neshledal, že by odvolací soud věc, pokud jde o posouzení otázky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, posoudil v rozporu s hmotným právem, popř. judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1582/2005).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, 1. věty o.s.ř.), rozhodl podle ust. § 243b odst. 5, 1. věty o.s.ř v návaznosti na ust. § 218 písm. c) o.s.ř. tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, 1. věty o.s.ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a s ohledem na to, že žalovaným podle spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. října 2006

JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 18. October 2006