JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 185/2001

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně Městské části P., proti žalovanému J. Z., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 230/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2000, č. j. 11 Co 249/2000-32, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. června 2000, č. j. 11 Co 249/2000-32, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soudu prvního stupně) ze dne 6. prosince 1999, č. j. 7 C 230/98-12, jímž soud prvního stupně vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost "vyklidit byt č. 20 o velikosti 0 + 1 I. kategorie v 7. patře domu čp. 784 v P. (dále jen "sporný byt", resp. "byt") a vyklizený jej předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku", a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na základě provedených důkazů soudy obou stupňů dovodily, že právo nájmu bytu na žalovaného ve smyslu § 706 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, v tehdy platném znění (dále jen "obč. zákoník"), resp. podle § 708 obč. zákoníku, nepřešlo, neboť žalovaný nežil se svou babičkou ve společné domácnosti ani ke dni 2. července 1997, kdy měla babička domácnost opustit, a ani ke dni 29. července 1997, kdy zemřela. Jelikož žalovaný užívá za této situace sporný byt bez právního důvodu, potvrdil odvolací soud žalobě zcela vyhovující rozsudek soudu prvního stupně, odůvodněný odkazem na ustanovení § 126 odst. 1 obč. zákoníku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uvedl, že "nesouhlasí s rozhodnutím uvedených soudů, protože podle jeho názoru nesprávně zhodnotily provedené důkazy a nesprávně právně posoudily celou věc"; uplatnil tak dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen "o.s.ř."). Z obsahu dovolání lze dovodit dovolací návrh na zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení tomuto soudu.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy první (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. června 2000, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále opět jen "o.s.ř.").

Dovolání bylo sice podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), včas a subjektem k tomu oprávněným (žalovaným), řádně zastoupeným advokátkou (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.), avšak není v dané věci přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Nejde - li o případ vad řízení taxativně uvedených v § 237 odst. 1 o.s.ř. - a ty v daném případě nebyly žalovaným v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají - řídí se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ustanoveními § 238 odst. 1 písm. b/ a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř.

O žádný z případů přípustnosti dovolání uvedených v § 238 odst. 1 písm. b/ a § 239 odst. 1 o.s.ř. v dané věci nejde, neboť odvolací soud, aniž ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil přípustnost dovolání, potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně. Nenavrhl - li žalovaný vyslovení přípustnosti dovolání, nelze - logicky vzato - uvažovat o nevyhovění návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání a tím o přípustnosti dovolání podle § 239 odst. 2 o.s.ř.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolání odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných dovolacích důvodů podle § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř.

Žalovaný z procesního hlediska zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalovanému právo, nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2, věta první /per analogiam/, o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2001

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková

Vydáno: 28. February 2001

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč