JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 1509/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce A. F., zastoupeného advokátem, proti žalovanému T. M., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C 56/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2005, č.j. 18 Co 125/2005-46, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 22. 6. 2005, č.j. 18 Co 125/2005-46, zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 11. 2004, č.j. 55 C 56/2004-26, kterým tento soud zamítl návrh, aby žalovaný do 15 dnů od právní moci rozsudku vyklidil byt č. 3, nacházející se ve druhém patře domu č.p. 336 na adrese N. 56 v P., a rozhodl o nákladech řízení, a současně ve smyslu § 222a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) řízení zastavil, neboť žalobce vzal během odvolacího řízení odvolání (správně žalobu) zpět s odůvodněním, že žalovaný tento byt vyklidil a tím odpadl předmět sporu; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem, včasným dovoláním, které výslovně směřuje proti „výroku I. a II.“ usnesení odvolacího soudu (čímž má nepochybně na mysli – ač odvolací soud výroky číselně neoznačil, pouze rozdělil výrokovou část svého usnesení do tří odstavců – výrok o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení a výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně). Konkrétní námitky však dovolatel vznáší výlučně proti výroku, jímž mu bylo uloženo nahradit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně. Přípustnost dovolání odůvodnil poukazem na to, že odvolací soud v poučení možnost dovolání připustil.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

Podle § 242 odst. 3 věty první o.s.ř rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.

Je-li tedy formálně napadeno rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak proti některému výroku ve skutečnosti žádné konkrétní dovolací důvody uplatněny nejsou, nastává ve vztahu k tomuto výroku situace, jako by bylo proti němu podáno pouze blanketní (neodůvodněné) dovolání, které nebylo o dovolací důvody doplněno ani dodatečně ve lhůtě k podání dovolání. Takové dovolání je třeba ve smyslu § 243c odst. 1 o.s.ř. (za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst 2 věty první o.s.ř.) odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, pod pořadovým číslem 21, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 26 Cdo 433/2005).

Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku – tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, popřípadě též řízení před soudem prvního stupně (jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím) – viz k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, č.j. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod poř. č. 88.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé.

Poučení odvolacího soudu (byť by bylo nesprávné) přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod poř. č. 51).

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

Žalobce z procesního hlediska zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, avšak žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobci právo. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. června 2006

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 22. June 2006