JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 1395/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně m. č. P. 14, zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) J. B., a 2) J. B., zastoupeným advokátkou, o zaplacení částky 13.500,80 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. 10 C 31/2007, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2007, č. j. 55 Co 306/2007-42, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem pro uznání ze dne 27. 3. 2007, č. j. 10 C 31/2007-23, uložil žalovaným zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně žalobkyni částku 13.500,80 Kč; dále rozhodl

o nákladech řízení.

Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání. V průběhu odvolacího řízení navrhla žalobkyně, aby na její místo vstoupilo do řízení B. d. R. 757 a 758, neboť mu byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2007 postoupena pohledávka za žalovanými. B. d. R. 757 a 758 se svým vstupem do řízení na místo žalobkyně souhlasilo.

Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 12. 11. 2007, č. j. 55 Co 306/2007-42, rozhodl, že do řízení na místo žalobkyně vstupuje B. d. R. 757 a 758 (dále „bytové družstvo“). Usnesení odůvodnil tím, že žalobkyně doložila splnění předpokladů procesního nástupnictví podle § 107a o.s.ř.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž namítají, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci

(§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Poukazují na to, že dosud nebyli ani ze strany žalobkyně ani bytového družstva seznámeni s obsahem smlouvy o postoupení pohledávky, a obdrželi pouze listinu obsahující výčet dosud neskončených soudních řízení s uvedením dlužných částek a vyčíslením nákladů právního zastoupení. Mají za to, že původní žalobkyně (postupitel) ani nově vstupující bytové družstvo (postupník) nesplnil povinnost seznámit se smlouvou o postoupení pohledávky žalovaného, a to ve smyslu ustanovení § 526 obč.zák. (přičemž soud splnění této zákonné povinnosti před vydáním usnesení nezkoumal). Navrhli, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je podle § 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle § 107a o.s.ř.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelé obsahově vymezili. Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout k tzv. zmatečnostním vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř.; tyto vady nebyly v dovolání namítány a jejich existence se nepodává ani z obsahu spisu.

Dovolatelé formálně namítají vady upravené v § 241a odst. 1 písm. a) o.s.ř., k nimž taktéž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), obsahově však v tomto směru žádné konkrétní námitky nevznášejí a z obsahu spisu se jejich existence nepodává; dovolací soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska dalšího uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 107a odst. 1 o.s.ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107. Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud návrhu účastníka vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

V ustanovení § 107a o.s.ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva nebo povinnosti, která nastává po zahájení řízení (za řízení), aniž by jeho účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Jak vyplývá z dikce citovaného ustanovení, k procesnímu nástupnictví nedochází – na rozdíl od § 107 o.s.ř. – ze zákona a soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá. Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví tak může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto návrhu vyhoví.

V návrhu na vstup účastníka na straně žalobce podle § 107a odst. 1 o.s.ř. musí původní žalobce zejména označit právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práva, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má vstoupit na jeho místo.

Jak vyplývá z výše uvedeného, aby soud podle § 107a odst. 2 o.s.ř. vyhověl návrhu žalobce, musí být prokázány formální podmínky, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení. Přitom návrh na vstup účastníka musí byl podán za řízení, tedy dříve, než soud o věci samé rozhodl, a musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce; naproti tomu souhlas nabyvatele povinnosti, který má vstoupit do řízení na místo žalovaného, se nevyžaduje.

Ohledně právní skutečnosti uvedené žalobcem tak soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou skutečnost, s níž právní předpisy obecně spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, zda opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. Otázkou, zda tvrzená povinnost (právo), která měla být převedena nebo která měla přejít na jiného, tu vskutku je, nebo zda podle právní skutečnosti uvedené žalobcem platně na jiného přešla nebo byla převedena, se nezabývá, neboť tato otázka se týká již posouzení existence v řízení uplatněného nároku, které nelze provést při zkoumání procesního nástupnictví, ale jen v rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004).

Jak vyplývá z obsahu spisu, byly v dané věci splněny všechny předpoklady vyžadované ustanovením § 107a odst. 2 o.s.ř. Po zahájení odvolacího řízení a před vydáním konečného rozhodnutí o věci samé navrhla dosavadní žalobkyně odvolacímu soudu vstup nového žalobce (B. d. R. 757 a 758) do řízení jako nabyvatele (nového věřitele) postoupené pohledávky na základě uzavřené smlouvy

o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2007 (jejíž součástí je i příloha č. 1, v níž je uvedená částka specifikována), kterou předložila; přitom bytové družstvo se vstupem do řízení souhlasilo (přípisem ze dne 28. 10. 2007).

Dovolací soud konstatuje, že bez právního významu pro postup soudu podle § 107a odst. 2 o.s.ř. je tvrzení žalovaných o tom, že „nebyla původní ani nově vstupující žalobkyní, tedy postupitelem ani postupníkem, splněna jejich povinnost seznámit s postupní smlouvou druhou stranu ve sporu podle ustanovení § 526 obč. zák.“. Uváděnou okolnost totiž nelze řešit v rozhodnutí o vstupu žalobce do řízení na místo původní žalobkyně, nýbrž až v rozhodnutí o věci samé, jež bude vydáno po řízení,

v němž žalovaní budou mít možnost uplatnit svá procesní práva.

Lze uzavřít, že odvolacímu soudu, který za splnění podmínek podle § 107a odst. 2 o.s.ř. vyhověl – s odkazem na citované ustanovení – návrhu na vstup bytového družstva do řízení na místo původní žalobkyně, žádné právní pochybení podle názoru dovolacího soudu vytknout nelze.

Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, a proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp.zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 149 v časopise Soudní judikatura 8/2002 a pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. dubna 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 06. April 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-