JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 133/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. R., s. r. o., zast. advokátkou, proti žalovanému J. Š., zast. advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 319/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2005, čj. 12 Co 219/2005-137, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.025,- Kč k rukám jeho právního zástupce, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. 6. 2005, čj. 12 Co 219/2005-137, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 10. 2004, čj. 12 C 319/2003-98, jímž tento soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu o velikosti 2+1 s příslušenstvím, ve II. nadzemním podlaží domu čp. 447, v P., kterou dala původní žalobkyně K. P. žalovanému, s tím, že 3 měsíční výpovědní lhůta počne běžet 1. dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku a žalovanému uložil předmětný byt vyklidit do 15 dnů po zjištění přístřeší; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že obvodní soud usnesením ze dne 16. 3. 2005, čj. 12 C 319/2003-130, podle ust. § 107a odst. 1 o. s. ř. připustil, aby namísto původní žalobkyně – K. P. – do řízení vstoupil nabyvatel práva – J. R., s. r. o., (dále jen „žalobce“).

Odvolací soud dále uvedl, že soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav a správně ho právně posoudil; odvolací soud proto pokládal za nadbytečné, aby důkazní řízení bylo doplněno výslechem žalovaného, neboť z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný neplatí nájemné po dobu delší než 3 měsíce. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dlouhodobě neplatí nájemné, a proto soud prvního stupně správně dovodil, že byl dán výpovědní důvod uvedený v ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák., ve znění účinném do 30. 3. 2006 (dále jen „obč. zák.“).

K námitce žalovaných, že žalobce nebyl ve sporu aktivně věcně legitimován, odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva podle kupní smlouvy ze dne 14. 6. 2004, uzavřené K. P. a žalobcem (J. R., s. r. o.) nabylo právní moci dne 12. 10. 2004 a teprve tímto okamžikem byl žalobce aktivně věcně legitimován k vedení předmětného sporu; pro posouzení aktivní věcné legitimace není tedy určující den podání návrhu na vklad vlastnického práva (k tomuto dni vznikají zpětně právní účinky vkladu).

Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Dovoláním ze dne 10. 10. 2005 napadl žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a má za to, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolatel v odůvodnění dovolání zejména uvedl, že soudy obou stupňů porušily jeho právo na spravedlivý proces zaručený čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 36 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když rozhodly o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, aniž by provedly účastnický výslech žalovaného ve věci.

V podrobnostech pak dovolatel v dovolání uvedl, že ust. § 131 odst. 1 o. s. ř. se nevztahuje na řízení uvedené v ust. § 120 odst. 2 o. s. ř., mj. i na řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu. Otázka provedení účastnického výslechu v tomto řízení má proto podle dovolatele po právní stránce zásadní význam. Soud prvního stupně výslech dovolatele neprovedl s odůvodněním, že se ač řádně předvolán, k ústnímu jednání nedostavil a odvolací soud pokládal výslech za nadbytečný. Dovolatel k tomu uvedl, že se o ústním jednání před soudem prvního stupně nedozvěděl, oznámení o uložení zásilky v poštovní schránce nenalezl a nebyl ani předvolán k projednání odvolání; domnívá se, že pouze účastnickým výslechem mohl být skutkový stav věci dostatečně zjištěn.

Dovolatel dále v dovolání uvedl, že žádný z výpovědních důvodů, které vzal soud prvního stupně na základě písemných důkazů za prokázané, nebyl dán. Dovolatel po celou dobu trvání nájemního vztahu, včetně období od 1. 7. 2000 do 4. 3. 2004, platil nájemné původnímu pronajímateli a nikdy mu nebylo doručeno oznámení o změně pronajímatele nebo o zvýšení nájemného. Přípisy pronajímatele nikdy neobdržel a žalobce v řízení jejich doručení neprokázal. Taktéž popírá, že by odmítal pronajímateli zpřístupnit byt za účelem provedení rekonstrukcí, neboť byla provedena rekonstrukce sanitárního vybavení, rozvodů vody a elektřiny.

K tvrzení původní žalobkyně, že se z předmětného bytu line zápach, dovolatel uvedl, že je to částečně pravda, avšak příčinou je technická závada na kanalizaci, která způsobila průsak do zdí bytu.

Dovolatel je dále toho názoru, že podání žaloby o přivolení k výpovědi z nájmu bytu je vyvrcholením šikanózního jednání pronajímatele a byl šikanován i tím, že byl zbourán balkon, znepřístupněn sklep.

Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud podle ust. § 243 o. s. ř. odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozsudku, a dále navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu, včetně rozsudku soudu prvního stupně, zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V podání ze dne 9. 12. 2005 se k dovolání vyjádřil žalobce. Ve vyjádření zejména uvedl, že dovolání není podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť dovolatel má výhrady jen ke skutkovým zjištěním a procesnímu postupu soudů a rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.

Žalobce ve vyjádření dále uvedl, že žalovaný (dovolatel) se k soudnímu jednání nedostavil, nedostavil se ani k místnímu šetření, ačkoliv předvolání k němu převzal, jednání před odvolacím soudem se zúčastnil jeho advokát, a dovolatel tak o jednání musel vědět a žalovanému nebylo bráněno v účasti na soudním jednání. Neprovedení účastnické výpovědi neuvedl žalovaný ani jako odvolací důvod a snahou žalovaného je prodlužovat spor.

Žalobce dále ve vyjádření uvedl, že nesouhlasí s odložením vykonatelnosti rozhodnutí, neboť prodlužování sporu a odklad vykonatelnosti by mohlo způsobit další škody, protože přičiněním žalovaného je byt č. 8 ve velmi špatném stavu.

Žalobce proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl pro nepřípustnost, popř. ho zamítl a žalovanému uložil povinnost nahradit náklady tohoto řízení ve výši 1975,- Kč.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání sepsáno (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 a § 241a odst. 1 o. s. ř.).

O návrhu na odklad vykonatelnosti dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je dovolání v posuzovaném případě přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž dovolatel v dovolání odkázal.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, což je posuzovaný případ, se řídí ust. § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.

V daném případě není přípustnost dovolání založena ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), popř. jiné vady řízení ( § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).

V projednávané věci z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel především brojí proti provádění důkazů (neprovedení účastnického výslechu žalovaného v rozporu s ust. § 120 odst. 2 a § 131 odst. 1 o. s. ř., popř. tvrdí nedostatky v doručení předvolání k jednání tedy uplatňuje dovolací důvod uvedený v ust. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolatel však přehlíží, že k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3, 2. věta o. s. ř.); samy o sobě takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládají.

Pokud dovolatel v dovolání dále namítá, že žádný z výpovědních důvodů nebyl dán (odvolací soud posouval výpovědní důvod uvedený v § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.), je z obsahu dovolání zřejmé, že tato námitka směřující proti právnímu posouzení věci je založena na tvrzení dovolatele, že v období od 1. 7. 2000 do 4. 3. 2004 nájemné a úhrady za služby platil původnímu pronajímateli, čili dovolatel nabízí vlastní skutkový stav věci, který poté právně hodnotí.

Skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit (§ 241a odst. 4 o. s. ř.); zjištěný skutkový stav lze napadnout námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, avšak jen tehdy, je-li dovolání již jinak, a to podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu § 238 odst. 2, § 238a odst. 2 o. s. ř., přípustné (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Pokud je přípustnost dovolání zvažována, a to podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., není námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání podle uvedeného ustanovení právně relevantní.

Na základě uvedeného dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., popř. ani podle dalších ustanovení občanského soudního řádu upravujících přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, 1. věta o. s. ř.), rozhodl tak, že dovolání podle ust. § 243b odst. 5, 1. věty a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl pro jeho nepřípustnost.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, 1. věty o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. s ohledem na to, že žalovaný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto tak, že žalovanému byla uložena povinnost žalobci nahradit náklady dovolacího řízení (vyjádření k dovolání) ve výši celkem 1.025,- Kč (§ 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 26. září 2006

JUDr. Ing. Jan H u š e k , v. r.

předseda senátu

Vydáno: 26. September 2006