JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 1236/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

26 Cdo 1237/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce D. D., proti žalovanému městu Č. T., zastoupenému advokátem, o 20.191,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 22 C 113/2004, o dovoláních žalobce proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. února 2006, č. j. 42 Co 62/2006-132, a č. j. 42 Co 63/2006-134, takto:

I. Dovolání se odmítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Okresního soudu v Karviné (soudu prvního stupně) dne 11. března 2004 a upřesněnou podáním sepsaným ustanovenou advokátkou dne 1. července 2004 se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 20.191,- Kč s příslušenstvím v podobě tam uvedeného úroku z prodlení.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 3. října 2005, č. j. 22 C 113/2004-109, řízení v důsledku zpětvzetí žaloby zastavil a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 27. října 2005, č. j. 22 C 113/2004-120, „zrušil ustanovení Mgr. D. G. zástupkyní žalobce pro toto řízení“.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usneseními ze dne 7. února 2006, č. j. 42 Co 62/2006-132, a č. j. 42 Co 63/2006-134, citovaná usnesení soudu prvního stupně potvrdil; v usnesení ze dne 7. února 2006, č. j. 42 Co 62/2006-132, dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Žalobce – nezastoupen advokátem – dne 27. února 2006 soudu prvního stupně doručil podání, označené jako „mimořádný opravný prostředek proti usnesení Okresního soudu Karviná ze dne 3. 10. 2005 a odvolacího soudu č. j. 42 Co 62/2006-132 a č. j. 42 Co 63/2004-134, ze dne 7. 2. 2006“, které lze – podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o.s.ř.“/) – považovat za dovolání proti citovaným usnesením odvolacího soudu. Z důvodů v něm uvedených vyjádřil nesouhlas s usneseními odvolacího soudu (a potažmo i s usneseními soudu prvního stupně).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o.s.ř.). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadených rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 1 písm. a/, b/ a c/ o.s.ř. nemůže být dovolání přípustné už proto, že usnesení odvolacího soudu, jimiž byla potvrzena usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby a o „zrušení ustanovení zástupce (advokáta) účastníku řízení“, nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé.

Přípustnost dovolání však nelze opřít ani o další ustanovení občanského soudního řádu upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 o.s.ř.), neboť žádné z citovaných ustanovení nepřipouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jimiž byla potvrzena usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby a o „zrušení ustanovení zástupce (advokáta) účastníku řízení“. Pro úplnost je zapotřebí připomenout, že přípustnost dovolání proti usnesení ze dne 7. února 2006, č. j. 42 Co 62/2006-132, nelze dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 2 písm. a/ o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř., a nikoli usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 2 o.s.ř.

Zbývá dodat, že vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání proti napadeným usnesením ze žádného v úvahu přicházejícího ustanovení občanského soudního řádu. Za tohoto stavu bez jednání (§ 243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl pro nepřípustnost. Přitom s přihlédnutím k ustanovení § 241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. bylo nerozhodné, že dovolatel nebyl v dovolacím řízení zastoupen advokátem.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. července 2006

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 07. July 2006