JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Nd 175/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jaroslava Bureše v právní věci žalobce Mgr. V. V., proti žalovaným 1) České republice – Městskému státnímu zastupitelství v P., a 2) JUDr. L. P., státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v P., oběma zastoupeným advokátem, o návrhu žalobce na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř., takto :

Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 24/2006 se nepřikazuje Vrchnímu soudu v Olomouci.

O d ů v o d n ě n í :

Ve věci o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 57/2004, a v odvolacím řízení u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 24/2006, podal žalobce návrh, aby byla věc z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. přikázaná Vrchnímu soudu v Olomouci s odůvodněním, že řada soudců Vrchního soudu v Praze je evidována jako agenti Státní bezpečnosti, tzv. tajné státní politické policie ČSSR, řada z nich nepředložila lustrační osvědčení o neexistenci spolupráce se státní bezpečností a hrozí jim tak kárná žaloba, proto by nebylo pro něj jako žalobce a žalované výhodné, aby ve věci rozhodoval v odvolacím senátu Vrchního soudu v Praze soudce, který by nesplňoval kritéria pro výkon funkce soudce.

Žalovaní vyjádřili svůj nesouhlas s delegací věci s poukazem na zásadu hospodárnosti a rychlosti řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o.s.ř.), návrh projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ust. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.

V daném případě Nejvyšší soud neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř., a žádné takové okolnosti netvrdí ani žalobce. Jeho nepodložená tvrzení o působení řady soudců Vrchního soudu v Praze jako agentů Státní bezpečnosti a o tom, že řadě z nich hrozí kárná žaloba, nepředloží-li do konce října roku 2005 lustrační osvědčení, nemohou založit důvod pro delegaci vhodnou. Přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci není proto v posuzovaném případě vhodným opatřením k hospodárnějšímu, rychlejšímu a po skutkové stránce spolehlivějšímu a důkladnějšímu projednání věci.

Proto Nejvyšší soud návrhu žalobce na přikázání věci nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. listopadu 2006

JUDr. Petr Vojtek, v. r .

předseda senátu

Vydáno: 15. November 2006