JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Nd 173/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní žalobce C. M. E. B. V., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ V. Ž., 2/ T. M., a. s., oběma zastoupeným advokátem, a 3/ M. Ž., zastoupené advokátem, o neplatnost kupních smluv, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 10 C 497/2002, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř., takto:

Věc vedená u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 10 C 497/2002 se nepřikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 1.

O d ů v o d n ě n í :

U Okresního soudu v Břeclavi je pod sp. zn. 10 C 497/2002 vedeno řízení o návrhu žalobce na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 30. 4. 1999 mezi prvním žalovaným a třetí žalovanou jako prodávajícími a druhým žalovaným jako kupujícím ohledně převodu pozemku parcelní číslo 1607 a stavby číslo popisné 810 na tomto pozemku stojící, vše v obci M., nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu v B. na listu vlastnictví číslo 182, a kupní smlouvy uzavřené dne 14. 6. 1999 mezi prvním žalovaným a třetí žalovanou jako prodávajícími a druhým žalovaným jako kupujícím ohledně pozemku parcelní číslo 1608 a stavby na něm stojící, pozemku parcelní číslo 2884/2 a stavby na něm stojící, pozemku parcelní číslo 542, zbořeniště, pozemku parcelní číslo 545 a dvora, vše v obci M., nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu v B. na listu vlastnictví číslo 182.

Okresní soud v Břeclavi předložil spis uvedené spisové značky Nejvyššímu soudu ČR s návrhem žalobce na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti.

Návrh na delegaci vhodnou odůvodnil žalobce tím, že u Obvodního soudu pro Prahu 1 podal žalobu o určení neplatnosti další kupní smlouvy ze dne 30. 4. 1999 ohledně převodu nemovitostí nacházejících se z větší části v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1, která byla uzavřena mezi stejnými účastníky řízení za obdobných okolností. Vzhledem k tomu, že základem obou věcí je totožný skutkový i právní stav, má žalobce za to, že řízení ohledně všech úkonů žalovaných by mělo s ohledem na ekonomii řízení být vedeno u jednoho soudu. Kromě toho jsou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z úřední činnosti známy skutečnosti důležité pro posouzení věci, zejména z průběhu řízení o výkon rozhodnutí rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu Mezinárodní obchodní komory vedeného pod sp. zn. 34 E 132/2001 a rovněž z dalších řízení vedených tímto soudem pod sp. zn. 30 C 70/2001, 19 C 114/2001, 13 C 225/2001 a 17 C 77/2001, jež úzce souvisejí s touto věcí. Podstatnou pro posouzení návrhu žalobce je i okolnost, že v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1 má své bydliště první žalovaný a mají v něm své sídlo advokáti prvního žalovaného působící jako členové statutárního orgánu druhého žalovaného.

První a druhý žalovaný s přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nesouhlasí a poukazují na to, že v dané věci je dána výlučná místní příslušnost Okresního soudu v Břeclavi podle § 88 písmeno g/ o.s.ř., neboť řízení se týká práv k nemovitostem nacházejícím se na území působnosti tohoto soudu. Ostatní důvody uvedené v návrhu žalobce považují za irelevantní.

Třetí žalovaná s přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 rovněž nesouhlasí, neboť má za to, že ji Okresní soud v Břeclavi může projednat samostatně bez návaznosti na jiné spory; vzhledem k tomu, že žalobce nemá v České republice sídlo, není případný ani argument o vhodnosti delegace z důvodu místa bydliště účastníků či sídla jejich zástupců.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o.s.ř), návrh projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci.

Podle § 12 odst. 2 o.s.ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle odstavce 3 věty druhé tohoto ustanovení účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu poměrů účastníků; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého účastníka projevil zásadně nepříznivým způsobem.

V daném případě Nejvyšší soud neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. Skutečnost, že u Obvodního soudu pro Prahu 1 probíhá řízení o návrhu žalobce na určení neplatnosti další kupní smlouvy ze dne 30. 4. 1999 uzavřené mezi týmiž účastníky a rovněž řízení o výkon rozhodnutí a že tento soud rozhoduje i v jiných věcech, o nichž se žalobce zmiňuje v podaném návrhu, vyplývá z místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 1 dané zákonem. Důvod pro delegaci vhodnou nezakládá ani okolnost, že v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1 má své bydliště první žalovaný a že v něm mají své sídlo advokáti prvního žalovaného působící jako členové statutárního orgánu druhého žalovaného. Přikázání věci se totiž musí opírat o důvody, které jsou výjimečné, a mají své opodstatnění ve zvláštních okolnostech konkrétní věci. Přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 není v posuzovaném případě vhodným opatřením, neboť se jím neumožní hospodárnější, rychlejší a po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci.

Proto Nejvyšší soud návrhu žalobce na přikázání věci nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. listopadu 2002

JUDr. Olga Puškinová,v.r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 07. November 2002