JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 998/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jaroslava Bureše v právní věci žalobce B. H., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 680.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 114/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2005, č. j. 35 Co 173/2005-79, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 5. 2005, č. j. 35 Co 173/2005-79, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 11. 2004, č. j. 20 C 114/2002-54, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 680.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala ustanovená zástupkyně žalobce, advokátka, dne 22. 8. 2005 dovolání, v němž uvedla pouze to, že rozhodnutí napadá v plném rozsahu, aniž jakkoliv vymezila dovolací důvody; dovolání doplnila dne 1. 12. 2005. Žalobce sám podal dne 16. 9. 2005 dovolání, v němž tvrdí, že ho orgány činné v trestním řízení poškodily nesprávným a nezákonným úředním postupem, a navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a žalobě vyhověl.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.

Podle ustanovení § 240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.

Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, neboť chybí-li označení dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 věta první o.s.ř.). Dovolatel může dovolání doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet (srov. usnesení NS ČR ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 23, C 1688).

V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl s řádným poučením o lhůtě a místu podání dovolání zástupkyni žalobce doručen dne 22. 6. 2005. Tímto dnem tedy žalobci počala plynout dvouměsíční lhůta k podání dovolání, které tak bylo možno podat nejpozději v pondělí dne 22. 8. 2005. Tohoto dne také JUDr. J. H. (byť její zastupování žalobce založené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 9. 2003, č. j. 20 C 114/2002-26, v této věci skončilo podle ustanovení § 31 odst. 2 ve spojení s § 28 odst. 6 o.s.ř. právní mocí napadeného rozsudku odvolacího soudu) podala za žalobce tzv. blanketní dovolání, aniž jakkoliv označila či vymezila dovolací důvody. Dovolání doplnila dne 1. 12. 2005, přičemž sám žalobce v mezidobí podal k poštovní přepravě dne 16. 9. 2005 své vlastní dovolání.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu - jak uvedeno výše - lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a dovolání sepsané JUDr. J. H., podané ještě v zákonné lhůtě, postrádá označení dovolacích důvodů, včetně jejich obsahového vymezení, nelze v dovolacím řízení pro tyto nedostatky dovolání pokračovat. K doplnění dovolání advokátkou i k podání dovolání samotným účastníkem došlo již po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta prvá o.s.ř.), proto Nejvyšší soud České republiky, aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi, dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 za přiměřeného použití ustanovení a § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikované pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. listopadu 2006

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 15. November 2006