JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 734/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a/ L. M., b/ K. M., a c/ Z. M., všech zastoupených advokátem, proti žalované Městské nemocnici v M. L., zastoupené advokátkou, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 9 C 66/95, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. ledna 2002, č. j. 14 Co 724/2001 - 135, takto :

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 1. 2002, č. j. 14 Co 724/2001 - 135, a rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 7. 2001, č. j. 9 C 66/95 - 118, se zrušují ve výrocích ve vztahu první žalobkyně a žalované ohledně částky 787.500,- Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění a ohledně částky 36.000,-Kč na náhradě bolestného, a věc se také v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Chebu po připuštění změny žaloby rozsudkem ze dne 18. 10. 1999, č. j. 9 C 66/95 - 67, uložil žalované povinnost zaplatit první žalobkyni „na bolestném částku 18.000,- Kč a na ztížení společenského uplatnění částku 337.500,- Kč s 19 % úrokem od 21. 9. 1995 do zaplacení z částky 20.250,- Kč“, žalobu této žalobkyně o zaplacení dalších částek 18.000,- Kč na bolestném a 787.500,- Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění a o úroku z prodlení nad přisouzený nárok a žalobu druhého žalobce a třetí žalobkyně o zaplacení částky 50.000,- Kč zamítl. Rozhodl tak o nároku první žalobkyně na náhradu škody na zdraví požadované na bolestném ve výši 36.000,- Kč a na náhradě za ztížení společenského uplatnění v částce 1.125.000,- Kč, která jí vznikla v jejích jedenácti letech opomenutím lékařů při diagnostikování, samotném zákroku a zejména nedostatečnou pooperační péčí v souvislosti s její hospitalizací v žalované nemocnici v době od 22. 3. 1992 do 26. 3. 1992, kde jí dne 22. 3. 1992 byla provedena operace slepého střeva. Dne 26. 3. 1992 byla první žalobkyně z důvodu vzniklých komplikací převezena nejprve do Fakultní nemocnice v P. a posléze ještě téhož dne na I. dětskou kliniku Fakultní nemocnice v M. s diagnózou akutního selhání ledvin z tzv. vnějších příčin a dalšími potížemi, v následujícím období byla odkázána na dialýzu a posléze jí dne 1. 8. 1994 byla provedena transplantace ledviny a byla zařazena do dlouhodobého dialyzačního léčení. Druhý žalobce a třetí žalobkyně (rodiče první žalobkyně) uplatnili nárok na náhradu nákladů spojených s léčením první žalobkyně. Okresní soud s poukazem na ust. § 420 odst. 2 obč. zák. a s ohledem na výsledky znaleckého dokazování dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá za stav, který se u první žalobkyně rozvinul v pooperační fázi, kdy u ní došlo k akutnímu selhání ledvin. Výši bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění soud prvního stupně posuzoval podle ust. § 444 obč. zák. a vyhl. č. 32/1965 Sb, ve znění vyhl. č. 78/1981 Sb., a s ohledem na bodové ohodnocení provedené znalcem jí přiznal odškodnění ve výši uvedené ve výroku s přihlédnutím k jejím omezením v životě a k tomu, že k poškození zdraví u ní došlo v době její nezletilosti.

Poté co Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. 4. 2000, č. j. 14 Co 272/2000 - 87, rozsudek soudu prvního stupně, vyjma výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení dalšího úroku z prodlení, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, Okresní soud v Chebu ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 23. 7. 2001, č. j. 9 C 66/95 - 118, tak, že žalobu všech tří žalobců zamítl. Ohledně vznesené námitky promlčení dospěl k závěru, že promlčecí doba k uplatnění nároku první žalobkyně na bolestné, vyjma nároku na bolestné za transplantaci ledviny provedenou v roce 1994, a k uplatnění nároku druhého žalobce a třetí žalobkyně na náhradu nákladů spojených s léčením uplynula dne 7. 8. 1994. Byla-li žaloba, jíž tyto nároky byly uplatněny, podána dne 9. 2. 1995, stalo se tak po uplynutí dvouleté promlčecí doby podle § 106 odst. 1 o. s. ř. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobcům se nepodařilo prokázat naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák.

K odvolání žalobců Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. 1. 2002, č. j. 14 Co 724/2001 - 135, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se s jeho posouzením námitky promlčení nároku druhého žalobce a třetí žalobkyně na náhradu nákladů spojených s léčením. Krajský soud s poukazem na závěry znaleckého posudku znalce doc. MUDr. D., CSc. dovodil, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi vznikem škody na zdraví první žalobkyně a eventuálním zaviněným protiprávním jednání žalované. Protože nebyl naplněn jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák., nezabýval se odvolací soud z důvodu nadbytečnosti posouzením, zda a jakou konkrétní právní povinnost žalovaná porušila.

Proti zamítavému výroku rozsudku odvolacího soudu ve vztahu první žalobkyně a žalované podali žalobci dovolání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozsudkem ze dne 30. září 2003, č.j. 25 Cdo 1062/2002 – 151 zrušil citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni jakož i rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 7. 2001, č. j. 9 C 66/95 – 118, a to ve výrocích ve vztahu první žalobkyně a žalované ohledně částky 337.500,- Kč s příslušenstvím a ve výrocích o nákladech řízení mezi těmito účastníky, v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení a jinak dovolání žalobců odmítl.

Nejvyšší soud přípustnost dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně nároku na zaplacení bolestného ve výši 18.000,- Kč a na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 337.500,- Kč s příslušenstvím, a proti výroku ohledně nároku na zaplacení další částky 18.000,- Kč na bolestném a na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 787.500,- Kč posuzoval samostatně. Výrokem, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částek 18.000,- Kč a 337.500,- Kč s příslušenstvím rozhodnutím odvolacího soudu potvrzen, totiž rozhodl soud prvního stupně ve věci samé jinak, než ve svém původním rozsudku proto, že se řídil názorem vysloveným ve zrušujícím usnesení odvolacího soudu. Protože zamítavým výrokem rozsudku odvolacího soudu na zaplacení částek 18.000,- Kč a 337.500,- Kč s příslušenstvím bylo rozhodnuto o dvou samostatných peněžitých nárocích, Nejvyšší soud dovodil, že dovolání proti výroku o zamítnutí žaloby ohledně částky 337.500,- Kč s příslušenstvím je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., zatímco proti výroku o zamítnutí žaloby co do 18.000,- Kč je přípustnost dovolání vyloučena vzhledem k § 237 odst. 2 o. s. ř., neboť v tomto rozsahu bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč. Přípustnost dovolání proti zamítavému výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně nároku první žalobkyně na zaplacení částky 787.500,- Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění Nejvyšší soud posuzoval jen z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., protože v této části byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a soud prvního stupně jím nerozhodl jinak, než ve svém původním rozsudku (nároky první žalobkyně byly v tomto rozsahu zamítnuty jak původním, tak i novým rozsudkem soudu prvního stupně). Dovolání první žalobkyně proti zamítavému výroku ohledně další částky 18.000,- Kč na zaplacení bolestného shledal ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 o. s. ř. rovněž nepřípustným.

Na základě ústavní stížnosti žalobkyně v této věci Ústavní soud nálezem ze dne 3. března 2005 sp.zn. II ÚS 117/04 zrušil citovaný rozsudek Nejvyššího soudu v celém výroku, jímž bylo dovolání prvé žalobkyně odmítnuto. Ústavní soud shledal nespravedlivě formalistickým výklad v jehož důsledku Nejvyšší soud porušil právo na soudní ochranu žalobkyně zaručené v čl. 90 Ústavy ČR a v čl. 36 odst.1 Listiny, jestliže prostřednictvím teorie rozštěpení práva odmítl dovolání, ačkoliv směřovalo proti svou povahou jednotnému nároku na odškodnění bolestného a stížení společenského uplatnění.

Dovolacímu přezkumu se tedy – se zřetelem k účinkům nálezu Ústavního soudu – na základě přípustného dovolání žalobkyně otvírá také výrok, kterým odvolací soud potvrdil zamítavý rozsudek okresního soudu a kterým bylo rozhodnuto o dalších nárocích na náhradu bolestného ve výši 36.000,-Kč a o nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 787.500,-Kč.

Také ve vztahu k této části rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud shledal dovolání opodstatněným a to – zcela logicky - na základě týchž důvodů, které vyložil v odůvodnění rozsudku ze dne 3. března 2005, č.j. 25 Cdo 1062/2002 – 151. Na tyto důvody proto nyní zcela odkazuje a jen ve stručnosti shrnuje, že závěr odvolacího soudu o tom, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi péčí, která byla první žalobkyni v pooperační fázi poskytnuta, a poškozením jejího zdraví, vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Platí tedy, že také ve vztahu k nárokům na náhradu bolestného v celkové výši 36.000,-Kč a na náhradu za stížení společenského uplatnění ve výši 787.500,-Kč, byl důvodně uplatněn dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.

Protože rozsudek odvolacího soudu není v této části správný, Nejvyšší soud ČR jej zrušil. Také zde platí, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají v uvedeném rozsahu i na rozhodnutí soudu prvního stupně. Proto Nejvyšší soud zrušil v této části i rozsudek okresního soudu a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. června 2006

JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 15. June 2006