JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 4694/2007

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) K. P., b) P. P., c) nezl. K. P., d) E. P. a e) P. P., zastoupených advokátem, proti žalovanému M. H., zastoupenému advokátkou, za účasti K. p., a.s., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o 1,135.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 13 C 312/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2007, č. j. 57 Co 674/2006 - 202, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 2. 6. 2006, č. j. 13 C 312/2004-167, uložil žalovanému zaplatit každému ze žalobců a), b), d) a e) částku 160.000,- Kč, žalobci c) částku 115.000,- Kč, ve zbytku žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Částečně tak vyhověl žalobě na odškodnění újmy spočívající ve ztrátě osoby blízké. Dospěl k závěru, že žalobci jako pozůstalí po nezl. K. P., která dne 9. 12. 2002 zemřela při dopravní nehodě zaviněné žalovaným, mají nárok na jednorázové odškodnění podle § 444 odst. 3 obč. zák. (ve znění účinném od 1. 5. 2004), neboť odpovědnostní vztah z náhrady škody netrval pouze ke dni vzniku škodné události (v daném případě k 9. 12. 2002), nýbrž trval i v době, kdy vstoupilo v účinnost novelizované ustanovení § 444 odst. 3 obč. zák. (tj. k 1. 5. 2004), jímž byly nově specifikovány peněžní částky za škodu usmrcením, a protože se nejedná o nový, dosud neexistující odpovědnostní institut, na daný případ jej aplikoval.

K odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 3. 2007, č. j. 57 Co 674/2006-202, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, avšak neztotožnil se s jeho právním názorem. Nárok na odškodnění podle § 444 odst. 3 obč. zák. ve znění účinném od 1. 5. 2004, který žalobci uplatnili, totiž v době smrti poškozené neexistoval a neexistovala tak ani jemu odpovídající povinnost žalovaného, stanovená tímto ustanovením. Nárok podle tohoto ustanovení není jen konkretizací peněžních částek náhrady za způsobenou škodu, jak uvažoval soud prvního stupně, nýbrž zařazením odstavce třetího do ustanovení § 444 obč. zák. byl doplněn další - nový nárok na náhradu škody. Vzhledem k době, kdy tragický následek jednání žalovaného nastal, nelze s ohledem na obecnou zásadu zákazu retroaktivity právních norem (§ 868 obč. zák.) aplikovat uvedené ustanovení na odpovědnostní vztah, jenž nevznikl v době účinnosti této normy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podávají je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítají, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil právní stav věci, když nevzal v úvahu skutečnost, že se v daném případě nejedná o zpětnou působnost (retroaktivitu) právního předpisu na skutečnosti a právní vztahy realizované dříve, než zmíněná právní norma nabyla účinnosti. Žalobci jsou přesvědčeni, že na daný právní vztah se vztahuje ust. § 444 odst. 3 obč. zák., a ztotožňují se se závěrem soudu prvního stupně, že tímto ustanovením nebyl zaveden do českého právního řádu nový právní institut, ale došlo pouze ke specifikaci peněžních částek za škodu způsobenou usmrcením. Právní vztah mezi žalobci a žalovaným, založený tragickou událostí, sice vznikl ještě před 1. 5. 2004 (před účinností ustanovení, podle něhož je možné se domáhat náhrady škody způsobené úmrtím osoby blízké), ovšem jeho právní následky (úmrtí osoby blízké) je nutno posoudit s ohledem na jejich trvalost podle nové právní úpravy. Žalobci nezpochybňují názor odvolacího soudu, že pro posouzení aplikace daného právního předpisu je podstatné, kdy nezvratný následek nastal (v tomto případě před 1. 5. 2004), avšak mají za to, že pokud právní vztahy vzniklé před zákonnou úpravou trvají nadále, spravují se touto novou právní normou ode dne její účinnosti, a její použití tedy není projevem retroaktivity. Žalobci navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Vedlejší účastník k dovolání žalobců odkázal na svá předchozí stanoviska s tím, že považuje rozsudek odvolacího soudu za správný, plně se ztotožnil s jeho právním názorem o zákazu retroaktivity a navrhl zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 29. 3. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).

Nesprávné právní posouzení věci, které je dovolateli odvolacímu soudu vytýkáno /tj. dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř./, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Vztah mezi předchozí a novou právní úpravou řeší přechodná ustanovení zákona. Přechodná ustanovení občanského zákoníku stojí na zásadě tzv. nepravé zpětné působnosti (retroaktivity) právních norem, vyjádřené např. v § 854, opakovaně při novelizaci zákona např. v 868 obč. zák. tak, že pokud není dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto (tj. nového) zákona i právní vztahy vzniklé před datem jeho účinnosti, avšak vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před tímto datem se posuzují podle dosavadních předpisů. Protože pro ustanovení § 444 odst. 3 obč. zák., které bylo do občanského zákoníku vloženo zákonem č. 47/2004 Sb., žádné přechodné ustanovení nestanoví jiný režim, platí obecná zásada nepravé zpětné působnosti i zde. To znamená, že jak vznik právního vztahu, tak jednotlivé nároky, pokud před účinností nového právního předpisu z tohoto vztahu vznikly, se posuzují podle dosavadního předpisu, zatímco novou právní úpravou se řídí nároky vzniklé v době účinnosti nového předpisu, a to i v případě, že samotný právní vztah, z něhož nárok vznikl, byl založen ještě za předchozí právní úpravy (srov. např. R 5/2005).

Ustanovení § 444 odst. 3 obč. zák. o jednorázovém odškodnění osob taxativně uvedených bylo do občanského zákoníku zavedeno zákonem č. 47/2004 Sb. s účinností od 1. 5. 2004. Až do této doby nebylo v oblasti občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou na zdraví zakotveno jednorázové odškodnění pozůstalých za nemateriální újmu v případě úmrtí poškozeného následkem jednání škůdce či působení škodní události. Nárok pozůstalých podle uvedeného ustanovení vzniká úmrtím osoby poškozeného a jestliže k tomu došlo v době před účinností nové právní úpravy, nemohl žalobcům vzniknout nárok, který tehdejší právní řád neznal.

Je pochopitelné, že ztráta dítěte není a nebude pro žalobce uzavřenou záležitostí a že následky této tragické události nesou doposud, nicméně z hlediska zákonných norem nemá toto subjektivní vnímání celé situace právní význam pro aplikaci té které zákonné normy.

Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. není naplněn. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. l, § 151 odst. 1 věty první a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému ani vedlejšímu účastníkovi v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. prosince 2009

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 15. December 2009