JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 4429/2007

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce H.-e. m., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému MVDr. V. M., zastoupenému advokátem, o 124.239,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 86/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2007, č. j. 17 Co 300/2005-89, takto :

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.686,60 Kč, k rukám advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 9. 6. 2005, č.j. 5 C 86/2005-70, zamítl žalobu na zaplacení částky 124.239,75 Kč s úroky z prodlení, co do části úroků z prodlení řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud neshledal důvodným nárok žalobce na náhradu škody za částky 60.429,75 Kč a 14.560,- Kč, zaplacené žalobcem na úroku z prodlení a na nákladech soudního řízení ve prospěch společnosti B.-i., neboť tato újma vznikla zaviněním samotného žalobce. Ohledně částky 49.250,- Kč dospěl okresní soud k závěru, že v důsledku protiprávního jednání žalovaného ve funkci statutárního zástupce žalobce vznikla žalobci škoda zaplacením faktury za cenu díla, avšak nárok na její náhradu je promlčen v tříleté objektivní promlčecí době, jejíž počátek stanovil na 6. 12. 2000, kdy byla vystavena konečná faktura. Ve zbytku řízení zastavil na základě zpětvzetí žaloby.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 4. 2007, č.j. 17 Co 300/2005-89, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku změnil jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 49.250,- Kč s 2,5 % úrokem z prodlení od 28. 1. 2005 do zaplacení, jinak jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ohledně částek 60.429,75 Kč a 14.560,- Kč se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o chybějící příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a škodou, jež vznikla proto, že žalobce fakturovanou částku zaplatil se značným zpožděním. Pokud jde o částku 49.250,- Kč s přísl., představující zaplacenou cenu díla, přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že za tuto škodu vzniklou v důsledku nedbalostního jednání nese odpovědnost žalovaný. Na rozdíl od soudu prvního stupně posoudil odlišně důvodnost námitky promlčení. S odkazem na rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 20/90 dovodil, že událost, z níž škoda vznikla ve smyslu § 106 odst. 2 obč. zák., nelze ztotožňovat jen s protiprávním jednáním, nýbrž tento pojem zahrnuje i vznik škody samotné. Okamžikem, kdy škoda vznikla, je proplacení faktury v částce 49.250,- Kč, kdy došlo k faktickému zmenšení žalobcova majetku, tj. 30. 4. 2004. Teprve od tohoto okamžiku se odvíjí počátek běhu objektivní tříleté promlčecí doby, takže vzhledem k datu podání žaloby (28. 1. 2005) nárok na náhradu škody není promlčen.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává jej z důvodu nesprávného právního posouzení /§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř./. Dovolatel nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, který za počátek běhu objektivní promlčecí doby považoval den, kdy žalobce zaplatil částku 49.250,- Kč. Podle dovolatele započal běh promlčecí lhůty dnem 17. 12. 2000, tj. den po stanovené splatnosti předmětné faktury, a nikoliv až dnem, kdy byla faktura zaplacena. Vzhledem k tomu, že žalobce byl informován o jejím vystavení a o povinnosti ji uhradit, vznikla škoda již tím, že faktura nebyla proplacena v termínu její splatnosti. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření odkázal na ustálenou judikaturu a uvedl, že jeho nárok promlčen není. Škoda mu vznikla až zaplacením faktury, tj. když ze svých prostředků zaplatil plnění zhotoviteli díla. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a navrhl zamítnutí dovolání.

Vzhledem k ustanovení bodu 12. čl. II části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř.). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení - a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., není důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel uplatňuje jako důvod dovolání (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Skutečná škoda (§ 442 odst. 1 obč. zák.) představuje majetkovou újmu spočívající v tom, že majetkový stav poškozeného se následkem jednání škůdce snížil. Vznik skutečné škody tedy předpokládá úbytek majetkových hodnot na straně poškozeného (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 986/2001, 25 Cdo 987/2001).

Podle ust. § 106 obč. zák. se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (odst. 1). Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla (odst. 2, věta před středníkem).

Odvolací soud zcela správně poukázal na rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 20/1990, v němž je vysloven právní názor, že pojem události, z níž škoda vznikla ve smyslu ust. § 106 odst. 2 obč. zák., zahrnuje nejen protiprávní úkon či právně kvalifikovanou událost, které vedly ke vzniku škody, ale i vznik škody samotné.

Pro stanovení počátku běhu objektivní promlčecí doby k uplatnění nároku žalobce na náhradu škody není tedy rozhodný okamžik vystavení faktury za provedené dílo ani okamžik její splatnosti, jak se domnívá dovolatel, neboť vystavení faktury ani stanovená splatnost sama o sobě neznamená skutečnou škodu coby zmenšení majetku žalobce. K tomu došlo okamžikem, kdy z majetkových prostředků žalobce byla faktura uhrazena, tedy dnem 30. 4. 2004, a tím žalobci vznikla škoda (srov. též R 14/2005).

Pokud jde o subjektivní promlčecí dobu podle § 106 odst. 1 obč. zák., pojem „dozví se o škodě“ ve smyslu tohoto ustanovení vyjadřuje nejen vědomost poškozeného o protiprávním úkonu nebo události, kterou byla škoda způsobena, ale i o tom, že vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné natolik objektivně vyjádřit v penězích, aby poškozený mohl svůj nárok uplatnit u soudu, a dále vědomost o tom, kdo za ni odpovídá. Vzhledem k tomu je jednoznačné, že subjektivní promlčecí doba nemůže začít běžet dříve, než je počátek běhu objektivní (srov. např. Sborník rozhodnutí Nejvyššího soudu IV., str. 634).

Z výše uvedeného vyplývá, že otázku počátku běhu objektivní promlčecí doby vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou, jeho rozhodnutí je z hlediska důvodů uplatněných v dovolání správné, a proto dovolací soud dovolání žalovaného zamítl (§ 243b odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Za situace, kdy žalovaný nebyl se svým dovoláním úspěšný, náleží žalobci náhrada nákladů dovolacího řízení vzniklých v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Za tento úkon právní služby náleží odměna za zastupování advokátem, krácená o polovinu (§ 3 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění). Sazba odměny za úkon představuje částku 15.672,50 Kč, po krácení 7.840,- Kč a paušální částku náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění), vše navýšeno o DPH 19 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkově tedy 9.686,60 Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2009

JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 16. December 2009