JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 4151/2007

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce M. K., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu, o 20.000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 9 C 46/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. listopadu 2006, č. j. 25 Co 212/2006-224, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. 11. 2006, č. j. 25 Co 212/2006-224, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 16. 3. 2006, č. j. 9 C 46/2005-175, jímž Okresní soud v Jičíně zamítl žalobu na zaplacení 20.000.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a shodně s ním dovodil, že nárok žalobce na náhradu škody způsobené ztrátou vlastnického práva k nemovitostem v důsledku tvrzené vadné opravy chyby v katastru nemovitostí záznamem Katastrálního úřadu v J. ze dne 20. 6. 1995 je promlčený uplynutím tříleté subjektivní promlčecí doby podle § 22 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Vytýká odvolacímu soudu, že aplikoval nyní již nepoužitelné ustanovení, které bylo zákonodárcem rozšířeno v ustanovení § 32 zákona č. 82/1998 Sb. o dovětek, že se poškozený musí dovědět, kdo za škodu odpovídá. To vyžaduje znalost poškozeného, že skutečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu, což žalobce v dané věci zjistil až z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 23 Co 500/99, řešícím obdobnou věc, nikoliv již z vyrozumění o opravě chyby, z níž mohl dovodit jen vznik majetkové ztráty. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) vzhledem k ustanovení čl. II bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o.s.ř.), neboť dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 15. 11. 2006. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle § 243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.), odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací, a nejde tak o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.; dovolání tedy může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, a to zásadního významu.

Soudy obou stupňů dovodily, že žalobce se o vzniku škody spočívající v tom, že pozbyl vlastnické právo k nemovitosti, dozvěděl v okamžiku, kdy zjistil, že katastrálním úřadem byla provedena tzv. oprava chyby a zápis jeho vlastnického práva v katastru nemovitostí byl vymazán; věděl tedy, že mu tímto postupem vznikla újma a kdo tento úkon učinil. Dovolatel se oproti tomu domnívá, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby je třeba vázat až na okamžik, kdy zjistil nesprávnost takového postupu. Výklad ustanovení § 22 odst. 1 věty první zákona č. 58/1969 Sb., které neuvádí jako předpoklad počátku běhu promlčecí lhůty vědomost poškozeného o tom, kdo za škodu odpovídá, resp. který orgán státu škodu způsobil (z toho důvodu, že subjektem odpovědným podle tohoto zákona je vždy stát - § 18 a § 25 odst. 1 zák. č. 58/1969 Sb.), jak jej provedl odvolací soud, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 22. dubna 2004, sp. zn. 25 Cdo 754/2003, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 2585, C. H. Beck). Pro počátek běhu promlčecí doby není významné, zda a kdy se poškozený dozvěděl o tom, že šlo o postup nesprávný, případně v čem nesprávnost spočívala; závěr o nesprávnosti úředního postupu ostatně s definitivní platností může učinit pouze soud rozhodující o nároku na náhradu škody proti státu v rámci zkoumání podmínek jeho odpovědnosti. Výsledek řízení v obdobné věci, na nějž dovolatel poukazuje, není podmínkou (ani překážkou) pro uplatnění nároku na náhradu škody a nemá vliv na vědomost poškozeného o tom, že mu výkonem veřejné moci vznikla škoda. Přiléhavý není ani odkaz dovolatele na rozsudek NS ČR ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1793/2004 (publikován v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 4482), podle nějž počátek běhu tříleté subjektivní promlčecí doby je nutno odvíjet od vědomosti poškozeného o tom, že mu škoda v určité výši vznikla a že za ni také stát odpovídá, nikoliv od vědomosti o nesprávném úředním postupu samotném, tj. od vědomosti, že nastala škodná událost. Toto rozhodnutí má totiž uvedenou formulací na mysli případy, kdy škodná událost nespadá vjedno s okamžikem vzniku škody, nýbrž mu časově předchází; nesměřuje tedy rozhodně k závěru, že pro počátek běhu promlčecí doby je rozhodující definitivní závěr (znalost poškozeného o něm) o nesprávnosti úředního postupu.

Je tedy zřejmé, že napadený rozsudek není rozhodnutím, které by z hlediska uplatněných dovolacích námitek mohlo mít dopad do rozhodovací praxe soudů ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. Dovolání žalobce tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2009

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 16. December 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-