JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 303/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jaroslava Bureše v právní věci žalobců a) Z. V. a b) V. V., obou zastoupených advokátem, proti žalované JUDr. B. Š., soudkyni Okresního soudu v Šumperku, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 100/2003, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 6. 2004, č. j. 40 Co 803/2004-75, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 6. 2004, č. j. 40 Co 803/2004-75, a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2003, č. j. 16 C 100/2003-42, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhali, aby žalované byla uložena povinnost nahradit jim škodu ve výši 10.250.000,- Kč s 10% úrokem od podání žaloby do zaplacení s odůvodněním, že v důsledku odmítání předběžných opatření a průtahů soudního řízení vedeného soudkyní Okresního soudu v Šumperku JUDr. Š. jim byla způsobena škoda, neboť od roku 1999 nemohou jako soukromí podnikatelé podnikat a splácet úvěr.

Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 10. 11. 2003, č. j. 16 C 100/2003-34, žalobce vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení odstranili vady podání tak, že přesně označí účastníky řízení, vylíčí rozhodující skutečnosti, na jejichž základě uplatňují nárok na náhradu škody, zejména specifikují skutková tvrzení ohledně vzniku škody, jejího konkrétního vylíčení, její výše (způsobu vyčíslení) a předpokladů odpovědnosti žalované, označí důkazy a vymezí dostatečně určitě, srozumitelně a přesně práva a povinnosti, jichž se u soudu domáhají. Zároveň je soud poučil, že nebude-li přes výzvu podání řádně opraveno a doplněno, aby bylo možné v řízení dále pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.

V podání ze dne 9. 12. 2003 žalobci prostřednictvím ustanovené advokátky Mgr. M. B. uvedli, že v důsledku neúměrného prodlužování soudních sporů a vydávání nevykonatelných rozsudků poškozuje žalovaná od r. 1998 majetek žalobců tím, že devastuje jejich rodinný dům, majetek nechává rozkrádat, brání jim v podnikání, zdarma pronajímá jejich dům, nechala je bydlet i s dětmi na ulici, omezuje a vydírá, vyhubila jim chov králíků a zlikvidovala psa; další škoda vznikla na matečních rostlinných sazenicích a přísadách. V souvislosti s jednáním žalované nemohli žalobci provozovat ovocný sad, splácet úvěry a jejich „děti neznají díky žalované normální život“. K prokázání tvrzených skutečností navrhují provést důkaz spisem Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 8 C 40/2000 a uvádějí, že výpočet škody následně doplní s tím, že požadují zaplacení částky 10.250.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. 12. 2003, č. j. 16 C 100/2003-42, žalobu odmítl pro neodstranění vad podání podle § 43 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žaloba doplněná podáním ze dne 9. 12. 2003 i nadále trpí vadami, pro které nelze v řízení pokračovat, zejména pak chybí vylíčení skutečností rozhodných pro uplatnění nároku na náhradu škody, které by logicky navazovalo na žalobní petit; ten je sice dostatečně přesný, určitý, srozumitelný a vykonatelný, není však zřejmé, jak došli žalobci k závěru o výši požadované škody. Žalobci vymezují skutková tvrzení pouze jako výčet újem, jež měly být žalovanou způsobeny, a kromě navrhovaného důkazu spisem Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 8 C 40/2000 jiné důkazy nepředkládají.

K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 18. 6. 2004, č. j. 40 Co 803/2004-75, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že návrh na zahájení řízení postrádal náležitosti stanovené v § 79 odst. 1 o.s.ř., soud prvního stupně postupoval správně, vyzval-li žalobce k opravě a doplnění podání, neboť „k projednatelnosti žaloby je třeba, aby skutkové okolnosti jednotlivě, tak jak jdou za sebou, byly vylíčeny stručně, přesto však úplně“. V průběhu odvolacího řízení sice žalobci svá předchozí podání doplnili podáním ze dne 27. 1. 2004, v němž specifikovali jednotlivé částky, z nichž sestává žalovaná škoda vymezená v žalobním petitu, podle názoru odvolacího soudu však nevylíčili skutkové okolnosti podmiňující vznik nároku na náhradu škody, a to z hlediska vzniku škody, příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem škody a její výše. K identifikaci nároku, který má být předmětem řízení, nestačí totiž jen zcela obecně uvedené skutečnosti, přičemž bez dalších konkrétních údajů nelze posoudit, zda jde o nárok, který upravuje platné právo.

Proti tomuto usnesení podali žalobci dovolání. Namítají, že skutkový děj popsali dostatečně určitě a srozumitelně tak, aby byl nezaměnitelně individualizován předmět řízení. Uvedli, že se domáhají žalované částky z titulu náhrady škody, která jim byla způsobena žalovanou soudkyní Okresního soudu v Šumperku, a to jejím nesprávným postupem v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 40/2000, spočívajícím v prodlužování sporu. Poukazují navíc na to, že v průběhu odvolacího řízení specifikovali a vyčíslili jednotlivé položky, které představují škodu. Navrhují proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení, zastoupenými advokátem ve smyslu ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., a že je podle § 239 odst. 3 o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh (žaloba) musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní jméno nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušného státního orgánu, který za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.

V návrhu na zahájení řízení musí být určen skutek tak, aby žaloba byla projednatelná, tedy tak, že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor.

V projednávané věci byla žaloba odmítnuta pro nedostatek skutkových tvrzení ke vzniku škody. S odvolacím soudem nelze souhlasit, že podání žalobců ani po jeho doplnění o specifikaci požadovaných částek a jejich vyčíslení, nesplňuje náležitosti žaloby, pokud jde o vylíčení rozhodujících skutkových okolností tvořících základ nároku na náhradu škody. Podle názoru dovolacího soudu lze z obsahu žaloby a jejího doplněného znění dovodit alespoň základní skutková tvrzení, nezbytná pro vymezení skutku, jenž má být předmětem řízení.

Z tvrzení žalobců totiž jednoznačně vyplývá, že požadují náhradu škody, sestávající z dílčích částek popsaných a vyčíslených v podání ze dne 27. 1. 2004, kterou měla způsobit žalovaná jako soudkyně Okresního soudu v Šumperku v souvislosti s její rozhodovací činností v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 40/2000; je tvrzeno, že v důsledku průtahů řízení bylo žalobcům znemožněno podnikat, splácet tak úvěry a dluhy u bankovních a státních institucí, dále jim bylo zabráněno v přístupu k nemovitostem, čímž mělo dojít ke vzniku i jiná majetkové škody (ke znehodnocení předmětných nemovitostí a uskladněného zboží, k úhynu králíků a pěstovaných rostlin), přičemž každá dílčí položka byla vyčíslena konkrétní částkou. Přestože tedy žalobci výslovně neuvedli, z jakých bližších skutkových podkladů dovozují vznik tvrzené škody, a v čem a v jaké fázi předmětného řízení spatřují pochybení v postupu žalované, uvedené údaje dostatečně individualizují uplatněný nárok a alespoň v základních rysech vymezují předmět řízení po skutkové stránce.

Nedostatečné vymezení všech skutkových tvrzení představuje vadu žaloby ve smyslu ustanovení § 43 o.s.ř. jen tehdy, brání-li pokračování v řízení, tedy jestliže má za následek, že nelze jednoznačně dovodit, jaký skutek má být předmětem řízení. O takový případ se v dané věci nejedná a nelze proto žalobu odmítnout pro nedostatek tvrzení, pro který není možné v řízení pokračovat. Neuvedení všech potřebných tvrzení nebránilo pokračování v řízení, ale mohlo by být důvodem k zamítnutí žaloby, nikoliv k jejímu odmítnutí. Žaloba, která je projednatelná, nemusí být totiž žalobou, na jejímž základě lze žalobnímu požadavku vyhovět; tomu (vedle samotné nedůvodnosti nároku, spočívající například v nedostatku věcné legitimace či nesplnění podmínek odpovědnosti za škodu) může bránit i ta okolnost, že ani v pozdějším průběhu řízení nebyly uplatněny všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí věci (srov. § 101 odst. 1 o.s.ř.). Nedůvodně proto byla žaloba podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuta.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 30. května 2006

JUDr. Petr Vojtek, v.r.

předseda senátu

Vydáno: 30. May 2006