JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 2959/2007

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně V. z. p., zastoupené advokátem, proti žalované A. T., zastoupené advokátem, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 13 C 998/2004, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. října 2006, č. j. 19 Co 421/2006-99, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 23. 5. 2006, č. j. 13 C 998/2004-87, zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 9 C 907/2001, i žalobu pro zmatečnost s návrhem na zrušení rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Benešově ze dne 8. 3. 2002, č. j. 9 C 907/2001-60, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Uvedeným rozsudkem pro zmeškání, který nabyl právní moci dne 21. 6. 2002, bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, částku 105.678,19 Kč s příslušenstvím. Soud dospěl k závěru, že žaloba na obnovu řízení, podaná dne 15. 4. 2004, byla podána opožděně, po uplynutí tříměsíční subjektivní lhůty, a žalovanou označený nový důkaz - přípis Ministerstva dopravy ČR ze dne 19. 3. 2004 nepřichází v úvahu jako důvod obnovy vzhledem k tomu, že v předchozím řízení byl vydán rozsudek pro zmeškání, jehož předpokladem není provedení dokazování. Žaloba na obnovu řízení byla tedy podána z nepřípustného důvodu a žalobě pro zmatečnost nelze vyhovět už proto, že věc pravomocně skončila před soudem prvního stupně, a uplatněný důvod (nesprávným postupem byla odňata možnost jednat před soudem) lze použít pouze proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 229 odst. 3 o. s. ř.).

K odvolání žalované Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 10. 2006, č. j. 19 Co 421/2006-99, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba na obnovu řízení byla podána opožděně, byť počátek lhůty vázal k jinému datu. Pokud jde o přípis Ministerstva dopravy ČR ze dne 19. 3. 2004 (sdělení o vyřízení stížnosti žalované), nejedná se o rozhodnutí, jímž by bylo zrušeno původní rozhodnutí Policie ČR o přestupku, nejedná se ani o novou skutečnost, která by mohla přivodit pro žalovanou lepší postavení ve věci, a žalobou na obnovu řízení lze napadnout rozsudek pro zmeškání pouze za předpokladu, že důvody obnovy lze vztahovat na předpoklady, za nichž byl rozsudek pro zmeškání vydán. Pro úspěšnost žaloby pro zmatečnost pak chybí základní předpoklad, jímž je existence pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci a vady řízení ve smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Zásadní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v otázce, zda je možné zamítnout žalobu na obnovu řízení, kterou byl napaden rozsudek pro zmeškání, když vyvstala nová skutečnost, kterou žalovaná nemohla v původním řízení bez své viny použít, a pokud by o ní věděla, zvolila by v původním řízení jiný procesní postup ve věci, konkrétně by se chovala jinak a nezapříčinila by podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Poukazuje na to, že protiprávnost jejího jednání byla dovozována především z rozhodnutí Policie ČR – dopravního inspektorátu v B. ze dne 4. 4. 2000, kterým byla uznána vinnou z přestupku, když měla po požití alkoholických nápojů řídit vozidlo, a protože ona věděla, že o toto rozhodnutí žalobkyně opírá svůj nárok, nevěnovala dostatečnou pozornost probíhajícímu soudnímu sporu, a napomohla tak svým přístupem k vydání rozsudku pro zmeškání. Teprve na základě přípisu Ministerstva dopravy ČR ze dne 19. 3. 2004 se dozvěděla, že rozhodnutí o přestupku je nepřezkoumatelné a bez dostatečného odůvodnění. Tehdy se dozvěděla o skutečnosti, kterou nemohla použít v původním řízení a která měla zásadní význam pro rozhodnutí a zejména pro její obranu. Pokud by totiž tuto skutečnost věděla, chovala by se v původním řízení tak, aby mohla v plném rozsahu uplatnit svou obranu, tedy dostavila by se k původnímu řízení a zabránila by tak vydání rozsudku pro zmeškání. Přípis Ministerstva dopravy ze dne 19. 3. 2004 je natolik důležitým důkazem, že se tento důvod obnovy ve smyslu ust. § 228 odst. 2 o. s. ř. vztahuje i na předpoklady, za kterých bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. Dále soudům vytýká, že nevyhověly návrhu na provedení důkazů její účastnickou výpovědí a svědeckou výpovědí pana O. T. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu včetně usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 16. 10. 2006, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).

Podle ust. § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení.

Podle ust. § 238 odst. 2 o. s. ř. ustanovení § 237 platí obdobně.

Podle ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ust. § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V dané věci dovolatelka napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, přípustnost dovolání je tedy nutno posoudit podle ust. § 238 odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř. a § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Dovolání je podle těchto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka označila, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

Na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze tedy usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) zásadně právně významným neshledává. Žádná z námitek dovolatelky nečiní totiž rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.

Podle ust. § 228 odst. 1 o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Podle ust. § 228 odst. 2 žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání.

Rozsudek pro zmeškání lze tedy napadnout žalobou na obnovu řízení, lze-li důvody obnovy vztahovat na předpoklady, za nichž byl vydán. Protože provedení dokazování není předpokladem pro vydání rozsudku pro zmeškání, nepřichází v úvahu užití důvodu uvedeného v § 228 odst. 1 písm. b). o. s. ř. a poukaz na nové důkazy ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Nové skutečnosti a rozhodnutí, které mohou pro navrhovatele obnovy přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, jsou v tomto případě důvodem obnovy potud, pokud mohou vést k závěru, že nebyly předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, ačkoliv nastala fikce nespornosti skutkových tvrzení obsažených v žalobě podle § 153b odst. 1 o. s. ř. (srov. též Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, str. 1193,1194).

Argumentace dovolatelky, že přípis Ministerstva dopravy by byl způsobilý ovlivnit její chování v průběhu sporu tak, že by se k soudu dostavila, takže rozsudek pro zmeškání by nebyl vydán, je z hlediska § 228 odst. 1, 2 o. s. ř. zcela bez významu. Je zřejmé, že okolnost, zda určitý důkaz může ovlivnit procesní postup a chování účastníka v řízení, není podle zákona důvodem obnovy řízení a na předpoklady vydání rozsudku pro zmeškání nemá předmětný přípis ministerstva žádný vliv, nehledě k tomu, že usnesení odvolacího soudu spočívá na dvou právních závěrech, tedy i na tom, že žaloba na obnovu řízení byla podána opožděně. Vzhledem k tomu, že každý z nich sám o sobě postačuje k zamítnutí žaloby, je zřejmé, že otázka předložená k posouzení dovolacímu soudu, nemůže mít zásadní právní význam, a není třeba zabývat se dalšími dovolacími námitkami, neboť na celkový závěr odvolacího soudu již nemohou mít vliv.

Namítá-li dovolatelka, že řízení je postiženo vadou, spočívající v neprovedení důkazu účastnickou výpovědí žalované a svědeckou výpovědí O. T., uplatňuje dovolací důvod podle ust. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Nehledě k tomu, že návrh žalované na provedení účastnické výpovědi a svědecké výpovědi byl soudem prvního stupně zamítnut dle ust. § 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř. a toto rozhodnutí bylo též odůvodněno, takže se nejedná o tzv. opomenutý důkaz, tj. důkaz, o němž v řízení nebylo rozhodnuto, nezakládá tato námitka zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a tedy ani přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Není-li dovolání přípustné, nelze v dovolacím řízení k namítaným vadám řízení přihlížet (§ 242 odst. 3 o. s. ř).

Dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení není přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo ve věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.

Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítl podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první,§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 30. září 2009

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 30. September 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-