JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 2297/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jaroslava Bureše v právní věci žalobkyně Mgr. K. Š., zastoupené advokátem, proti žalovanému označenému jako Okresní úřad ve F.-M., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 14 C 9/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. prosince 2002, č. j. 8 Co 810/2002-168, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2002, č. j. 8 Co 810/2002-168, ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, se zrušuje a věc se mu v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou ze dne 25. 9. 2000 (doplněnou dne 28. 3. 2001) se žalobkyně vůči Okresnímu úřadu ve F. – M. domáhala zaplacení částky 36.000,- Kč s odůvodněním, že nezletilý J. Š. utrpěl škodu na zdraví, spočívající v mnohočetných hematomech, které mu fyzickým napadením přivodil chovanec P. M. v Diagnostickém ústavu v P. – K. v období od října do začátku listopadu roku 1998, a to v důsledku nedostatečné opatrovnické činnosti žalovaného. Dále uvádí, že nezletilému nebyla poskytnuta krizová intervence po dobu pobytu v Dětském domově na Č.. V důsledku třicetiměsíčního pobytu ve dvou ústavních zařízení, kde byl nezletilý šikanován a hrubě fyzicky napadán, a v souvislosti s ublížením na zdraví nezletilého, došlo „ke zhoršení jeho osobnostního a intelektového růstu“; uplatnila proto nárok na náhradu škody na zdraví ve formě bolestného, nárok na náhradu škody způsobené nezletilému ztrátou jeho věcí v ústavních zařízeních a nárok za státem neposkytnutou „krizovou intervenci“, kterou byla nucena učinit na svůj náklad.

Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 5. 2001, č. j. 14 C 9/2001-27, byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení odstranila vady žaloby, podané dne 26. 9. 2000 tak, že řádně označí účastníky řízení, vylíčí rozhodující skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci samé, zejména v čem spatřuje škodu, která jí jako žalobkyni byla způsobena, jaká je její výše, z čeho usuzuje, že škoda byla způsobena žalovaným a jakým jeho protiprávním jednáním a jak dospěla k částce 36.000,- Kč; dále byla vyzvána, aby v téže lhůtě navrhla důkazy k podložení svých tvrzení, které mají být soudem provedeny, a uvést, čeho se žalobkyně domáhá a jak má být soudem ve věci rozhodnuto, to vše s poučením, že podle § 43 odst. 2 o. s. ř. nebudou-li přes výzvu vady žaloby v naznačeném směru odstraněny nebo doplněny, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 18. 5. 2001.

Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 16. 7. 2001, č. j. 14 C 9/2001-30, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 12. 11. 2001, č. j. 14 C 9/2001-36, odmítl „podání žalobkyně označené o náhradu škody ze dne 8. 11. 2000, doplněné dne 23. 2. 2001“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Konstatoval, že na výzvu ze dne 7. 5. 2001 žalobkyně nereagovala, proto soud podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. podání odmítl, neboť pro nedostatky žaloby nelze pokračovat v řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 12. 2002, č. j. 8 Co 810/2002-168, usnesení soudu prvního stupně zrušil, pokud jím podání žalobkyně bylo odmítnuto ohledně částky 36.000,- Kč, a ve výroku o náhradě nákladů řízení, a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; ohledně částky přesahující 36.000,- Kč usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dovodil, že označení žalovaného, tj. Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, bylo dostatečné, žalobkyně doplnila i údaj, kdo bude v řízení vystupovat na straně žalující. Žalobkyně uvedla, že se domáhá zaplacení částky 36.000,-Kč, vylíčila skutečnosti, ze kterých dovozuje právo na zaplacení této částky, a označila také důkazy, jichž se dovolává. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žaloba má v této části náležitosti předepsané ustanovením § 79 odst. 1 věta prvá o. s. ř. Krajský soud posuzoval i další podání žalobkyně, učiněné v průběhu odvolacího řízení, jímž rozšířila žalobu o částku přesahující 36.000,- Kč (na celkovou částku 60.000,- Kč), a ve vztahu k tomuto podání dospěl k závěru, že skutečnosti rozhodné pro uplatnění nároku nad původně uvedenou částku nebyly dostatečně vylíčeny a že žaloba je tak v této části neprojednatelná.

Proti výroku tohoto rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, podala žalobkyně dovolání. Namítá, že žalobu doplnila tak, aby splňovala všechny náležitosti, a žaloba obsahuje i závěry o tom, co požaduje - nároky nezletilého a navazující nároky dovolatelky s tím, že tvrzení o škodě způsobené nezletilému jsou podepřeny šetřením České školní inspekce a usnesením Policie ČR o odložení podezření ze spáchání trestného činu dle § 231 odst. 1 tr. zák. Uvádí, že z důvodu zdravotních problémů na straně nezletilého a nutné péče o jeho osobu žádala o prominutí zmeškání lhůty a přijetí opožděného odvolání s dodatky, přičemž jediné, co nezodpověděla důkazně, je doložení částky nad 36.000,- Kč, tedy dalších 24.000,- Kč. Poukazuje na tu skutečnost, že Ministerstvo spravedlnosti stanoví pro oběti trestných činů částku za ublížení na zdraví ve výši 60.000,- Kč jako rychlou pomoc podle zákona č. 209/97 Sb., kdežto J. Š. jako oběť trestných činů omezování osobní svobody a krádeže osobních věci dosud odškodněn nebyl. Dále uvádí, že důkazy rozhodné pro uplatnění nároku na částku přesahující 36.000,- Kč (do 60.000,- Kč), jsou listiny podepsané vedoucím Diagnostického ústavu P., který dovolatelce nepovolil nezletilce navštěvovat, a při jeho převozu do Dětského domova na Č. jí nepředali jeho osobní věci. Nárokovaná škoda v částce 60.000,- Kč měla nezletilému vzniknout v důsledku toho, že Okresní úřad ve F.-M. jako opatrovník nezletilého, mu nařídil ústavní výchovu. K doložení svých tvrzení předkládá další důkazy. V doplněném dovolání zástupce dovolatelky konstatuje, že přes veškerou snahu nebylo v možnostech dovolatelky, v jejich reálných znalostech a postačujícím povědomí o procesních souvislostech, uplatňovat „oznámené“ nároky procesně nezpůsobilého poškozeného v relevantnější podobě, tudíž měl nalézací soud učinit opatření, aby tvrzená práva a nároky dítěte byly náležitým způsobem ochráněny, a nikoli zaujímat k obtížnému a komplikovanému podání formalistický a alibistický postoj, který považuje za nesprávný. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř., a že je podle § 239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Podle ustanovení § 95 odst. 1 věta první o.s.ř. může žalobce za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení.

Změnou žaloby se ve smyslu ustanovení § 95 odst. 1 o. s. ř. rozumí mimo jiné to, že žalobce na základě stejného skutkového základu požaduje více, než požadoval v žalobě, kterou bylo řízení zahájeno. Soud změnu žaloby připustí, pokud žalobní petit, popř. vylíčení rozhodujících skutečností, ohledně nichž se navrhuje změna, nevykazují takové vady, které by bránily pokračování řízení; v opačném případě se uplatní postup podle ustanovení § 43 o. s. ř. a vady žaloby bude nutné odstranit. O změně žaloby musí odvolací soud vždy rozhodnout; dokud tak neučiní, nemůže o změněné žalobě jednat a rozhodovat.

V projednávané věci Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 16. 7. 2001, č. j. 14 C 9/2001-30, odmítl žalobu o náhradu škody vyčíslené částkou 36.000,- Kč. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně ve svých podáních změnila uplatňovanou částku tak, že namísto původních 36.000,- Kč požadovala částku 60.000,-Kč za bolestné, fyzickou a psychickou ujmu a za zcizení osobního majetku nezletilého J. Š. Odvolací soud po přezkoumání napadeného usnesení, celého předcházejícího řízení a všech žalobkyní doplněných podání, včetně těch, které byly učiněny v odvolacím řízení, dospěl k závěru, že žalobkyně ohledně částky 36.000,- Kč vylíčila skutečnosti, ze kterých dovozuje své právo a označila důkazy, kterých se dovolává, tedy že je žaloba v této části projednatelná, zatímco ohledně zbývajících 24.000,- Kč žaloba vykazuje vady, které ji činí neprojednatelnou. Za situace, kdy o rozšíření (změně) žaloby odvolací soud nerozhodl, neměl podklad pro to, aby o této části rozhodoval, tím méně, aby ohledně rozšířené částky přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně, které se tohoto nároku (jeho části) netýkalo. Pokud tedy odvolací soud potvrdil napadené usnesení soudu prvního stupně i v částce přesahující 36.000,- Kč, tj. ve zbývajících 24.000,- Kč, o nichž ani nemohlo být usnesením soudu prvního stupně rozhodnuto, a to aniž předtím rozhodl o tom, že se změna žaloby připouští, rozhodoval tak o nároku, který nebyl předmětem řízení, a zatížil tak řízení o něm vadou, která měla vliv na správnost rozhodnutí; k takové vadě dovolací soud v souladu s ustanovením § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. přihlédl, i když nebyla v dovolání výslovně uplatněna.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu v jeho potvrzující části není správné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§ 243b odst. 4 o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. S ohledem na okolnost, že od 1. 1. 2001 podle ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, na místo původně žalovaného Okresního úřadu ve Frýdku – Místku ze zákona vstoupila Česká republika, přičemž zrušení okresních úřadů ke dni 31. 12. 2002 znamenalo zánik této organizační složky státu (viz § 3 odst. 1 a 2 zák. č. 219/2000 Sb.), musí soud v dalším řízení zjistit, která z organizačních složek státu je podle tohoto zákona nebo podle zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, příslušná vystupovat za stát v tomto konkrétním sporu, a začne s ní (aniž by o tom rozhodoval zvláštním rozhodnutím) jednat ve smyslu ustanovení § 21a odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. července 2006

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 27. July 2006