JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 2169/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci žalobců a) R. T. a b) M. T., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) Č. – Ž. p., a. s., a 2) O. L., zastoupené advokátkou, o 661.775,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 8 C 1397/97, o dovolání žalobců a druhé žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. května 2004, č. j. 17 Co 140/2002-269, takto:

I. Dovolání žalobců se zamítá.

II. Dovolání druhé žalované se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 20. 9. 2001, č. j. 8 C 1397/97-227, uložil druhé žalované povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 307.421,- Kč s 21 % úrokem z prodlení od 1. 12. 1997 do zaplacení, žalobu na uložení povinnosti první žalované zaplatit každému ze žalobců částku 307.421,- Kč s 21 % úrokem z prodlení zamítl, řízení co do částky 46.933,- Kč s 21 % úrokem z prodlení od 1. 12. 1997 do zaplacení zastavil, žalobcům nepřiznal osvobození od soudních poplatků a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném řízení dospěl k závěru, že druhá žalovaná (obec L) odpovídá za poškození domu žalobců, k němuž došlo v důsledku stavebních prací prováděných v jeho blízkosti. Soud vyšel ze zjištění, že žalobci jsou od 22. 6. 1994 podílovými spoluvlastníky domu č. p. 148 na pozemku p. č. 1235 v kat. úz. L. na M., každý z jedné poloviny. Rozhodnutím Okresního úřadu v B. ze dne 13. 10. 1995 byla obci L. jako investoru povolena stavba na komunikaci M. – přeložka kanalizace a stavební práce zde byly prováděny v roce 1995 a 1996. Inženýrskogeologický průzkum nebyl v rámci projektu stavby proveden, neboť se nepředpokládal výskyt podzemní vody, ta se však ve skutečnosti ve stavební jámě vyskytovala a bylo nutno ji odčerpat. Na základě znaleckých posudků z oboru stavebnictví (odvětví stavby obytné) a zejména revizního znaleckého posudku Ú. g., F. s. V. v B., vzal soud za prokázané, že v důsledku nedostatků při projekci a výstavbě kanalizační větve na M. u. v L. a zejména v důsledku odčerpávání vody ze stavební jámy došlo k přetížení a dodatečnému stlačení podzákladových zemin pod domem žalobců a tím k nerovnoměrnému dosednutí domu s následným potrháním zdiva a ke vzniku dalších poruch, přičemž bylo vyloučeno, že by byl dům postižen sesuvnými pohyby půdy, neboť jeho podloží samo o sobě bylo stabilní. Celkové náklady na opravu domu byly vyčísleny částkou 375.663,- Kč, administrativní cena domu ke dni 17. 9. 1997 činila 1.502.783,23 Kč a v důsledku trvalého poškození domu jeho hodnota v případě prodeje domu třetí osobě poklesla o 15 %. Ve vztahu k první žalované soud žalobu na pojistné plnění zamítl vzhledem k tomu, že v daném případě se nejedná o pojistnou událost z uzavřené pojistné smlouvy z 9. 6. 1994, neboť pojištění se vztahuje pouze na poškození domu sesunutím půdy, které je způsobeno působením gravitace a porušením dlouhodobé rovnováhy. Protože ke škodě došlo v důsledku provádění stavebních prací – odčerpání vody ze stavební jímky při stavbě kanalizační větve a druhá žalovaná byla jako investor stavby odpovědná za její provedení, soud uložil druhé žalované povinnost nahradit žalobcům náklady na opravu poškození domu, na zpracování znaleckých posudků a dále částku 225.417,- Kč, spočívající ve snížení administrativní ceny domu o 15 %.

K odvolání obou žalobců a druhé žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 5. 2004, č. j. 17 Co 140/2002-269, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku co do částky 193.504,50 Kč s 21 % úrokem z prodlení z této částky každému ze žalobců potvrdil a co do částky 113.916,50 Kč s 21 % úrokem z prodlení z této částky každému ze žalobců jej v tomto výroku změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá, ve výrocích o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků a o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci, druhou žalovanou a vůči státu jej zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi druhou žalovanou a státem. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že škoda na domě žalobců vznikla v důsledku činnosti při stavbě kanalizace v jeho blízkosti. Znalecké posudky ing. J. P., ing. J. J. a ing. Z. M., které nechali zpracovat účastníci řízení, sice nebyly ohledně příčin poškození domu žalobců zcela jednotné, avšak revizní posudek, vypracovaný Ú. g., F. s. V. v B. (zpracovatel prof. Ing. T., CSc.), zcela jednoznačně vyloučil přírodní vlivy jako příčinu sedání domu žalobců a naopak potvrdil, že příčinou bylo odčerpávání vody z jímky a budování přilehlé komunikace. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že druhá žalovaná odpovídá za škodu vzniklou na domě žalobců (§ 420a obč. zák.), která spočívá nepochybně v částce nutné na realizaci opravy či odstranění vzniklého poškození (375.664,- Kč), nikoliv však již v částce, představující 15 % z administrativní ceny domu, neboť žalobci jsou i nadále vlastníky domu a kromě částky na odstranění a opravu vzniklých závad se jejich majetek nijak nezmenšil. Administrativní cena nemovitosti, případně její snížení, nemá pro otázku vzniku škody žádnou vypovídací hodnotu, nemá vliv na tržní cenu a nelze vyloučit, že snížení administrativní ceny domu nemusí vůbec jeho tržní cenu po opravě ovlivnit. Z částky přiznané soudem prvního stupně na náhradě za zpracované znalecké posudky neshledal odvolací soud důvodným požadavek v částce 2.416,- Kč, představující náklady na pořízení znaleckého posudku o stanovení administrativní ceny nemovitosti.

Proti tomuto rozsudku podali dovolání žalobci i druhá žalovaná.

Žalobci napadli dovoláním rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalobu na zaplacení částky 113.916,50 Kč s 21 % úrokem z prodlení od 1. 12. 1997 do zaplacení každému ze žalobců zamítl. Přípustnost dovolání žalobci dovozují z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podávají je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že újma spočívající ve znehodnocení, vypočteného z administrativní ceny domu, jim dosud nevznikla, a poukazují na dodatek posudku ing. Č., z něhož vyplývá, že se jedná o stavbu s trvale sníženou hodnotou, protože i v budoucnu může dojít k dalším trhlinám či poruchám v důsledku již nyní porušené soudržnosti stavby. Namítají, že snížení administrativní hodnoty stavby je i příčinou nižšího tržního ocenění, které nebylo zpracováno vzhledem k tomu, že v sobě zahrnuje celou řadu jiných vlivů a nevypovídalo by objektivně o majetkové újmě, jež jim byla způsobena. S odkazem na R 55/1971 dovolatelé vyjadřují názor, že majetková újma musí být posuzována v administrativní ceně domu, která představuje úbytek majetkových hodnot v jejich vlastnictví. Jejich majetek se nejen zmenšil škodnou událostí, ale poškození domu je omezuje i do budoucna, když popraskané zdivo neumožňuje provést např. nástavbu domu. Poukazují i na to, že částka jim přiznaná nebude stačit na opravy, neboť vycházela z cenových hladin roku 1997 a dovolatelé jsou schopni opravy provádět pouze postupně a v podstatě jen z vypůjčených prostředků. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil.

Druhá žalovaná napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, jímž byl potvrzen vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení a z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.). Především uvádí skutečnosti, které považuje za důležité, a namítá, že soud měl vycházet především ze znaleckého posudku Ing. M., neboť znalecké posudky Ing. P. a Ing. J. obsahovaly chyby, což ve své výpovědi potvrdil i prof. Ing. T., CSc. Tyto posudky vycházely při výpočtech z nesprávné hodnoty propustnosti a tím došlo ke zkreslení výsledků pro stanovení příčin poruch na domě žalobců; návrhu dovolatelky na výslech ing. M. za účelem objasnění této problematiky soud nevyhověl, ačkoliv i dle prof. Ing. T., CSc., byl jeho posudek správnější. Dále uvádí, co z provedeného dokazování vyplývá a co nikoliv, a soudům vytýká, že se nikdo nezabýval hladinou spodní vody, která koresponduje s hladinou ve studni. Poukazuje na to, že podle znalců škodu způsobilo dlouhodobé čerpání vody, avšak ze stavebního deníku nevyplývá, že by k dlouhodobému čerpání vody došlo. Dovozuje, že škoda na domě žalobců vznikla poklesem vodní hladiny ve studni, nikoli odčerpáváním vody ze stavební jímky, a namítá, že příčinou vzniku škody nemohla být sufoze (vyplavování drobných částeček z půdy) a že k sedání domu žalobců došlo i v důsledku klimatických jevů, neboť zima 1995 – 1996 byla dlouhá a tuhá, hladina spodní vody se zvedla cca o 1 metr a podloží v důsledku mrazů promrzlo do větší hloubky. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobci ve vyjádření k dovolání druhé žalované uvedli, že závěr soudů obou stupňů o příčinách poruch na jejich domě považují za správný. Prof. T. ve své výpovědi zhodnotil všechny tři předchozí znalecké posudky tak, že posudek Ing. M. je sice přesnější co do výpočtů, avšak při komplexním hodnocení jsou přesnější znalecké posudky Ing. P. a Ing. J. Za rozhodující je třeba považovat závěr prof. T., že k poruchám na domě žalobců došlo v důsledku stavební činnosti, a jeho posudek vycházel z detailní znalosti místního horninového prostředí. Podle názoru žalobců druhá žalovaná ve svém dovolání pouze zpochybňuje závěry prof. T., nikoliv právní závěry odvolacího soudu. Navrhli, aby dovolací soud dovolání jako bezdůvodné odmítl, popřípadě zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že obě dovolání byla podána včas, účastníky řízení, zastoupenými advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání žalobců, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné a dovolání druhé žalované není přípustné.

Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že se žaloba každého ze žalobců na zaplacení částky 113.916,50 Kč s 21 % úrokem z prodlení zamítá. Dovolání žalobců je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení výše náhrady škody, způsobené na domě v důsledku stavebních prací.

Skutečná škoda se vyjadřuje srovnáním majetkového stavu poškozeného před vznikem škody a po poškození. Při určení výše skutečné škody na věci se zásadně vychází z ceny věci v době poškození (§ 443 obč. zák.) a nahrazena má být újma, jež spočívá ve zmenšení majetkového stavu poškozeného, přičemž zmenšením majetkového stavu je již samotné poškození věci. Peněžitá náhrada tohoto úbytku je buď ekvivalentem hodnot, které je nutné vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu (R 55//1971, s. 153), nebo – zejména není-li uvedení do stavu před poškozením možné – lze vycházet z ceny, jakou věc měla v době poškození, a z rozsahu, v jakém byla poškozena zásahem škůdce, tedy výši odškodnění lze stanovit porovnáním ceny obvyklé, jakou věc měla bezprostředně před poškozením a jakou měla ve stavu po poškození. Cenu obvyklou (obecnou, tržní) představuje cena, za kterou lze v daném místě a čase pořídit náhradní věc stejných kvalit. V žádném případě se však nejedná o administrativní či účtovní hodnotu věci a rozhodující nemůže být ani cena, za niž byla věc po poškození prodána, nebo cena, jakou lze – hypoteticky – jejím prodejem dosáhnout.

V dané věci byla náhrada škody stanovena ve výši nákladů nutných na odstranění a opravu poškození domu žalobců, způsobeného stavební činností při stavbě kanalizace. Snížení administrativní ceny stavby v případě prodeje domu třetí osobě nepředstavuje skutečnou škodu, za niž škůdce odpovídá, nejen proto, že tzv. administrativní cena není veličinou, od níž se odvíjí rozsah majetkové újmy poškozeného, ale zejména proto, že cena, za niž lze věc prodat, je okolností nesouvisející se škodnou událostí či s jednáním, za něž škůdce odpovídá. Výši škody nelze činit závislou na tom, zda poškozený věc prodá a za jakou cenu (protihodnotu), neboť i tyto okolnosti jsou nahodilé a bez souvislosti s příčinou vzniku škody (obdobně R 25/1990, R 27/1977, popř. rozhodnutí NS z 19. září 2002, sp. zn. 25 Cdo 2575/2000). Jen pro úplnost lze poznamenat, že ani možnost vzniku dalších poškození domu z jedné a téže příčiny není podkladem pro náhradu za „snížení administrativní ceny domu“, nýbrž může být důvodem vzniku dalšího – nového nároku na náhradu škody v budoucnu.

Jak vyplývá z výše uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu napadeném žalobci je správné, proto dovolací soud dovolání žalobců zamítl podle ustanovení § 243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Druhá žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, a protože se nejedná o případ, že by soudem prvního stupně bylo dříve rozhodnuto jinak, přípustnost dovolání druhé žalované se řídí ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolatelka v dovolání neuvádí, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a ani dovolací soud neshledal, že by napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam. Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž vyplývá skutkový závěr, na jehož podkladě bylo odvolacím soudem rozhodnuto, a nesprávnost právního posouzení věci odvíjí od jiného - jí deklarovaného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení. Tyto námitky, předložené k posouzení dovolacímu soudu, nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou být právní otázkou zásadního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.

Nesprávné skutkové zjištění zakládá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. R 8/1994).

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., by pak mohlo být v dovolacím řízení přihlédnuto jen v případě přípustného dovolání.

Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání druhé žalované jako nepřípustné odmítl podle ust. § 243b odst. 5 věty prvé, a § 218 písm. c) o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobci ani druhá žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. srpna 2007

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 23. August 2007