JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 2132/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce L. Č. r., s. p., proti žalované M. S., a. s., o 26.060,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 70/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. února 2008, č. j. 17 Co 75/2007-156, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 20. 1. 2005, č. j. 10 C 70/99-47, zamítl žalobu na náhradu škody způsobené exhalacemi na lesních porostech ve výši 26.060,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a o zproštění povinnosti znalce vypracovat znalecký posudek s tím, že žalovaný neunesl důkazní břemeno a neprokázal žalobou uplatněný nárok. Usnesením ze dne 29. 4. 2005, č. j. 17 Co 100/2005-100, Krajský soud v Brně tento rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že řízení bylo zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť soud zamítl žalobu z důvodu neunesení důkazního břemene, aniž žalobce poučil ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze 27. 2. 2008, č. j. 17 Co 75/2007-156, k odvolání žalované potvrdil rozsudek ze dne 24. 10. 2006, č. j. 10 C 70/99-141, jímž Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 26.060,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním závěrem, že žalovaná odpovídá podle § 420a obč. zák. za škodu na lesních porostech, která v roce 1992 vznikla v důsledku její provozní činnosti působením toxických látek. Vycházeje ze znaleckého posudku Dr. Ing. R. N. a znaleckého posudku Prof. Ing. R. M., CSc., a posudku konzultanta RNDr. P. H., provedeného v řízení jako důkaz listinou, určil soud výši škody na základě metodiky opírající se o rozptylovou studii a tzv. Gaussův matematický model výpočtu škody.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a které odůvodňuje podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v otázce, zda je možné stanovit pro právní posouzení příčinné souvislosti mezi škodou a jednáním žalovaného jako rozhodující skutkovou okolnost jenom to, že žalovaný je jedním z mnoha možných znečišťovatelů ovzduší. Domnívá se, že žalobce neprokázal vznik škody a její výši ani příčinnou souvislost, neboť rozptylovou studii, referenční body ani znalecký posudek nelze považovat za dostatečné podklady pro zjištění škody a její výše. Nebyly rovněž zohledněny další faktory jako provoz automobilismu, emise produkované domácnostmi, existence meteorologických a klimatických neodvratitelných událostí. Žalobce rovněž neprokázal, jakou hodnotu by měl jím spravovaný majetek, kdyby neexistovala provozní činnost žalovaného. Dovolatelka má dále za to, že vstupní údaje matematického modelu nejsou vhledem ke zjednodušením použitým v Gaussově matematickém modelu přesné a vylučují tak exaktnost výstupů a metodiku k uplatnění náhrady škody lze použít pouze k rozpočtu škody na co nejvíce subjektů a její pomocí tak nelze prokázat příčinnou souvislost mezi činností jednotlivých emitentů v daném čase a místě a skutečnou škodou na konkrétním majetku, za níž nesou odpovědnost. Proto dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení § 243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen; i když mu předcházel zrušující rozsudek odvolacího soudu, není naplněna podmínka přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť ke zrušení rozhodnutí došlo pro procesní vadu a soud prvního stupně znovu rozhodoval ve věci samé, aniž byl vázán závazným právním názorem odvolacího soudu (nejde tedy o tzv. skrytou diformitu). Přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., podle něhož je dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Otázka vztahu příčinné souvislosti nepříznivého působení provozní činností produkovaných exhalací na lesní porosty v případě jednoho z mnoha znečišťovatelů ovzduší a způsobu stanovení výše škody byla již dovolacím soudem na obdobném skutkovém základě řešena v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. 25 Cdo 62/2000, publikovaném pod C 924 v Souboru rozhodnutí NS ČR, C. H. Beck (dále též jen „Soubor“) či v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1016/2004, publikovaném pod C 3276 tamtéž, a rovněž v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 25 Cdo 325/2002, publikovaném pod č. 46 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004. Řešení podmínek odpovědnosti žalované za škodu a způsob zjištění výše škody odvolacím soudem tedy odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu k této otázce. Jestliže pak dovolatelka zpochybňuje závěr soudu, že byl prokázán vznik a výše škody a vztah příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a provozní činností, jde o výhrady k otázkám skutkovým (srov. rozsudek NS ČR ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru pod C 1025); námitky dovolatelky proti správnosti údajů, s nimiž pracuje znalecký posudek, vůči hodnocení důkazů odvolacím soudem a zjištění skutkového stavu nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně významným po právní stránce, neboť nesměřují proti správnosti právního posouzení věci, nýbrž je jimi uplatňován dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž - jak vyplývá z dikce § 241a odst. 3 o.s.ř. - lze uplatnit pouze v případě, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.

Je tedy zřejmé, že nemá-li rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., není dovolání proti němu podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, a dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch, avšak žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. června 2009

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu

Vydáno: 10. June 2009

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč