JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 2088/2005

Právní věty

Nejsou k dispozici

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., ve věci žalobkyně H. B., zastoupené advokátem, proti žalovanému K. S., zastoupenému advokátkou, za účasti K. p., a. s., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o 117.857,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 12 C 368/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. března 2005, č. j. 27 Co 39/2005, 27 Co 40/2005-112, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. března 2005, č. j. 27 Co 39/2005 a 27 Co 40/2005-112, a rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 20. 9. 2004, č. j. 12 C 368/2003-88, ve spojení s rozsudkem ze dne 4. 10. 2004, č. j. 12 C 368/2003-96, se ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 57.400,- Kč s příslušenstvím a ve výrocích o náhradě nákladů řízení zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Benešově k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 20. 9. 2004, č. j. 12 C 368/2003-88, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 4. 10. 2004, č. j. 12 C 368/2003-96, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 57.400,- Kč s 4 % úrokem z prodlení od 1. 4. 2003 do zaplacení, co do částky 60.457,90 Kč s 4 % úrokem z prodlení od 1. 4. 2003 do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na náhradu nákladů spojených s pohřbem její dcery, zemřelé při autonehodě způsobené žalovaným. Předchozí rozsudek okresního soudu ze dne 5. 11. 2003, jímž byla žaloba na zaplacení částky 117.857,90 Kč s příslušenstvím zamítnuta s odůvodněním, že všechny částky, jež lze přiznat podle § 3 nařízení vlády č. 258/1995 Sb. a § 37 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., byly již vedlejším účastníkem žalobkyni zaplaceny, byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2004, č. j. 27 Co 131/2004-67, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že při posuzování přiměřenosti nákladů pohřbu podle § 449 odst. 2 a 3 obč. zák. není soud vázán podzákonnými předpisy. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný dne 1. 5. 2001 způsobil dopravní nehodu, při níž zranil K. B., dceru žalobkyně, která zraněním na místě podlehla; za tento skutek byl pravomocně odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a žalobkyni byl v adhezním řízení přiznán nárok na náhradu škody v částce 14.042,- Kč; se zbytkem nároku byla žalobkyně odkázána na občanskoprávní řízení. V souvislosti s pohřbem dcery žalobkyně vynaložila na smuteční ošacení částky 4.646,- Kč, 807,- Kč a 1.898,- Kč, za vyplacení starého hrobového příslušenství 25.000,- Kč, za pořízení nového hrobového příslušenství 97.641,60 Kč a za rámeček na fotografii na hrob 316,30 Kč. Vedlejší účastník z titulu pojištění žalovaného vyplatil žalobkyni v rozsahu stanoveném v § 3 nařízení vlády č. 258/1995 Sb. a § 37 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. jednu třetinu nákladů na smuteční ošacení a nejvyšší možnou částku (10.000,- Kč) na nákladech spojených se zřízením hrobu. Soud dále zjistil, že dcera žalobkyně je pohřbena na hřbitově v B., kde bylo pro nedostatek volného místa nutno vykoupit staré hrobové příslušenství, cena za zhotovení hrobového příslušenství ve střední kvalitě v roce 2001 činila 35.000,- až 52.000,- Kč, smuteční ošacení bylo zakoupeno v průměrných cenách a soud proto, vázán právním názorem odvolacího soudu, dovodil, že požadavkům přiměřenosti nákladů pohřbu ve smyslu § 449 obč. zák. odpovídá, aby žalovaný žalobkyni uhradil polovinu nákladů na vykoupení starého hrobového příslušenství, částku 50.000,- Kč na pořízení nového hrobového příslušenství a veškeré výdaje na pořízení smutečního ošacení. Po odečtení částek již plněných vedlejším účastníkem tak soud žalobkyni přiznal celkově částku 57.400,- Kč a ve zbytku žalobu zamítl.

K odvolání žalobkyně i žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 3. 2005, č. j. 27 Co 39/2005 a 27 Co 40/2005-112, rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením věci i s jeho názorem na přiměřenost nákladů, jež má žalovaný žalobkyni nahradit. Odvolací soud odkázal na svůj právní názor vyslovený ve zrušujícím usnesení, že otázka přiměřenosti nákladů pohřbu podle ust. § 449 obč. zák. je otázkou výkladu zákona, jenž náleží soudu, a že omezení náhrady nákladů pohřbu stanovené v nařízeních vlády, neodpovídá požadavkům přiměřenosti a je v rozporu s § 449 odst. 2 a § 879a obč. zák. K námitce žalovaného o spoluzavinění dcery žalobkyně na dopravní nehodě odvolací soud zejména s ohledem na výsledky trestního řízení dospěl k závěru, že škoda byla způsobena výlučně zaviněním žalovaného, neboť jak bylo zjištěno, žalobce jel takovým způsobem, že nebyl schopen zastavit na vzdálenost, na jakou měl rozhled, náležitě se nevěnoval řízení, neboť vůbec nezareagoval na chodkyně na vozovce. Porušení dopravních předpisů dcerou žalobkyně, která šla po nesprávné straně vozovky, nemělo na vznik dopravní nehody žádný přímý vliv.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a podává je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že na náklady pohřbu se nepoužije § 37 odst. 1 a 2 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. a § 3 nařízení vlády č. 258/1995 Sb., a poukazuje na to, že tyto právní předpisy jsou součástí našeho právního řádu. Namítá, že soudy měly omezení stanovená v uvedených nařízeních vlády respektovat a neměly žalobkyni přiznat rozdíl mezi jednou třetinou ceny a plnou cenou pořízeného smutečního ošacení, což je v rozporu s § 37 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., neměly přiznat ani polovinu nákladů na výkup starého hrobového příslušenství, ostatně dle názoru odvolatele je tento náklad v rozporu s § 449 obč. zák. a žalobkyně tím, že nezvolila volné hrobové místo, ač mohla, a vykupovala staré hrobové příslušenství, neodůvodněně navýšila náklady na zřízení hrobu, a pokud jde o nové hrobové příslušenství, i zde byl překročen limit stanovený nařízením vlády. Dovolatel dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu ohledně neexistence spoluzavinění dcery žalobkyně a poukazuje na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze, vydané v trestním řízení, v němž soud dospěl k závěru, že zavinění nehody ze strany žalovaného nebylo výlučné. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně, je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a je důvodné. V rozsahu, v němž byl rozsudkem odvolacího soudu potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, není dovolání přípustné, neboť tímto výrokem bylo vyhověno návrhu žalovaného na zamítnutí žaloby, nejsou jím tedy dotčena jeho práva a on proto není k jeho napadení dovoláním subjektivně oprávněn.

Rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, v němž je dovolání přípustné, vychází ze závěru, že nařízení vlády, vydaná k provedení ust. § 449 odst. 2 obč. zák., jsou s tímto ustanovením v rozporu, co se požadavku přiměřenosti týká, soud jimi proto není vázán a při posuzování přiměřenosti nákladů spojených s pohřbem nemusí přihlížet k omezením stanoveným v těchto předpisech. S tímto právním názorem odvolacího soudu se nelze ztotožnit.

Podle § 449 odst. 2 obč. zák. se při usmrcení hradí též přiměřené náklady spojené s pohřbem, pokud nebyly uhrazeny pohřebným poskytnutým podle zákona o státní sociální podpoře. Podle § 449 odst. 3 obč. zák. se tyto náklady hradí tomu, kdo je vynaložil.

S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že posouzení přiměřenosti nákladů spojených s pohřbem je úkolem soudu. Soud je však při tomto posouzení vázán limity stanovenými v právních předpisech, vydaných k provedení občanského zákoníku. Takovým právním předpisem je nařízení vlády č. 258/1995 Sb., které v § 3 pod rubrikou „Přiměřené náklady spojené s pohřbem (k § 449 odst. 2)“ stanoví: Přiměřené náklady spojené s pohřbem se určí podle pracovněprávních předpisů o odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání; to platí i o výši náhrady nákladů na zřízení pomníku nebo desky. Poznámka 2) pod čarou pak odkazuje na § 37 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony.

Ust. § 37 odst. 1 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., v tehdy platném znění, vymezuje, co tvoří náklady pohřbu: jsou jimi zejména náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu a jedna třetina přiměřených nákladů na smuteční ošacení. Náklady na smuteční ošacení a cestovní výlohy se hradí jen nejbližším příslušníkům rodiny a domácnosti zemřelého. Podle odst. 2 tohoto ustanovení náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky nesmí přesáhnout částku 10.000,- Kč.

V dané věci se jednalo o náhradu nákladů na pořízení smutečního ošacení, nákladů na vykoupení starého hrobového příslušenství, na zřízení nového pomníku a úpravu hrobu. Jak dovolací soud uvedl již v obdobné věci v rozsudku ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 25 Cdo 818/2004, ze samotné dikce § 449 odst. 2 obč. zák. je zřejmé, že v rámci tohoto nároku se nehradí veškeré náklady ve výši, v jaké byly skutečně vynaloženy, nýbrž náhrada těchto nákladů je omezena hlediskem přiměřenosti. „Přiměřenost“ vynaložených nákladů pohřbu, mezi něž vedle nákladů účtovaných pohřebním ústavem, hřbitovních poplatků, cestovních výloh a nákladů na smuteční ošacení patří též náklady na zřízení pomníku nebo desky a náklady na úpravu hrobu, je sice třeba posoudit v každém jednotlivém případě zvlášť podle konkrétních okolností, avšak tím, že právním předpisem je u některých z výše uvedených nákladů stanovena maximální výše náhrady, je tak omezena i výše, do níž lze náhradu za tyto náklady poskytnout. Z nákladů pohřbu, jak jsou uvedeny v ust. § 37 odst. 1 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 461/2000 Sb., je výše omezena jednou třetinou u smutečního ošacení a u nákladů na zřízení pomníku nebo desky tak, že náhrada nesmí přesáhnout částku 10.000,- Kč. To samozřejmě platí i v případě, že skutečné náklady byly vyšší, a zdůraznit je třeba, že toto omezení se vztahuje jen na samotné zřízení pomníku nebo desky, nikoliv již na další náklady uvedené v § 37 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 461/2000 Sb., na něž odkazuje nařízení vlády č. 258/1995 Sb., vydané k provedení občanského zákoníku, konkrétně k § 449 odst. 2 obč. zák. U těchto dalších nákladů, včetně nákladů na úpravu hrobu, je otázka přiměřenosti ponechána pouze na úvaze soudu.

Dovolací soud nesdílí názor odvolacího soudu, že § 3 nařízení vlády č. 258/1995 Sb. a § 37 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. (ve znění nařízení vlády č. 461/2000 Sb.) jsou – pokud jde o požadavek přiměřenosti - v rozporu s § 449 odst. 2 obč. zák. Limity uvedené v prováděcích předpisech se totiž týkají jen nákladů na smuteční ošacení a na zřízení pomníku nebo desky, tedy takových věcí, které – na rozdíl od jiných nákladů pohřbu - nejsou jen jednorázové povahy v souvislosti s pohřbem zesnulého. Za náklady na zřízení pomníku nebo desky a na úpravu hrobu, a tedy ani za přiměřené náklady pohřbu ve smyslu § 449 odst. 2 obč. zák. nelze ovšem považovat náklady vynaložené na koupi starého hrobového příslušenství.

K námitce dovolatele týkající se spoluzavinění poškozené, je třeba uvést, že soud při posouzení spoluzavinění není podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím ani jeho odůvodněním, jež bylo vydáno v trestním řízení, vedeném proti pachateli trestného činu, nýbrž tuto otázku posuzuje v občanskoprávním řízení o nárocích poškozeného sám. Soud je v občanskoprávním řízení vázán výrokem trestního rozsudku o tom, že byl spáchán konkrétní skutek a kdo jej spáchal, avšak v otázce spoluzavinění poškozeného na vzniku škody vázán není. Závěr, že na vznik dopravní nehody neměla žádný přímý vliv protiprávnost jednání poškozené, spočívající v tom, šla po nesprávné straně vozovky, i když při samém jejím okraji, a že to byl žalovaný, kdo svým způsobem jízdy výlučně zavinil její smrtelný úraz, měl odvolací soud skutkově podložen. Na základě zjištění, že žalovaný poškozenou srazil, aniž na ni zareagoval, dovodil, že samotná skutečnost, zda poškozená šla či nešla ve správném směru vozovky, neměla na vznik dopravní nehody přímý vliv. Není-li tedy dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním poškozené a vznikem škody, není tak dáno ani její spoluzavinění (§ 441 obč. zák.).

Jak vyplývá z výše uvedeného, dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je v otázce přiměřenosti nákladů pohřbu ve smyslu § 449 obč. zák. naplněn. Protože rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 57.400,-Kč s příslušenstvím, není správný, Nejvyšší soud České republiky jej v tomto výroku, jakož i v závislých výrocích o nákladech řízení zrušil (§ 243b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí rovněž na rozhodnutí soudu prvního stupně, byl i tento rozsudek v odpovídajícím rozsahu zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Ve zbývajícím rozsahu, v němž dovolání není z důvodu chybějící subjektivní legitimace dovolatele přípustné, dovolací soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 a § 218 písm. b/ o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. května 2007

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu

Vydáno: 23. May 2007